Kia Stinger: dlouhodobý test ukončen!

Po čtyřech měsících a 15 595 km končíme zkoušky vozu Kia Stinger. Jak v nich vůz obstál?

Kia Stinger vloni vplula do vod, jež tradiční evropští výrobci postupně opouští. Vyniká motorem uloženým podélně za přední nápravou a pohonem zadních kol, doplněným na přání připojitelným pohonem předních kol, a tedy prakticky ideálním rozložením hmotnosti mezi nápravy. Už na detroitském autosalonu roku 2014 byla představena studie Kia GT4 Stinger Concept, ovšem jen málokdo by si tehdy troufnul hádat, že se nakonec v mírně adaptované podobě objeví v sériové výrobě, či dokonce v běžném prodeji na evropských trzích. Ale stalo se. V loňském červencovém vydání Automobilu jsme vám již mohli, jako vůbec první v České republice, nabídnout velké představení sériového typu Kia Stinger, když jsme se zahraničními kolegy z poroty volící Vůz roku (COTY) dostali exkluzivní příležitost testovat prototypy špičkových verzí Stinger 3.3 V6 BiTurbo/272 kW (370 k) na Severní smyčce závodního okruhu Nürburgring.

Na počátku května jsme k dlouhodobým zkouškám převzali bleděmodrý Stinger (redakční také test včetně podrobných technických údajů a výsledků našich měření viz AR 8/´18) se základním motorem v podobě vznětového čtyřválce 2,2 l/147 kW (200 k), známým jinak zejména z typu Kia Sorento. Zajímalo nás, jak tento elegantní, sportovně střižený vůz uspěje v každodenním provozu. Kia Stinger cenově začíná tam, kde končí běžné manažerské vozy Škoda Superb nebo Volkswagenu Passat, a končí tam, kde začíná BMW řady 4 Gran Coupé, jež mimochodem při vývoji bylo etalonem Stingeru. Ačkoli je základní ceníková cena s podobně motorizovaným BMW řady 4 Gran Coupé srovnatelná, Stinger vyniká takřka kompletní komfortní a bezpečnostní výbavou (připlácet lze pouze za prosklenou střechu). Pokud by chtěl zákazník na tuto úroveň dovybavit BMW, cenový rozdíl by se již pohyboval kolem 500 tis. Kč ve prospěch Stingeru.

A že je opulentní výbava zbytečná? My si to po čtyřech měsících se Stingerem nemyslíme. Už když se k vozu přiblížíte, aniž byste museli sahat na klíč, odklopí se zrcátka, diody ve spodních částech nasvětli okolí vozu a zároveň jsou osvětleny dveřní kliky. Pokud se postavíte k zadní části, otevře se elektricky ovládaná záď, abyste tam mohli pohodlně a bez dalších pokynů (např. pitoreskního máchání nohou pod nárazníkem) uložit případný náklad. A zejména tuto funkci jsme využívali daleko častěji, než jsme zprvu čekali. Orientaci při manévrování se Stingerem usnadňovala instalace akustických čidel v obou náraznících a kamer v přídi, zádi a zpětných zrcátcích. Visutý dotykový monitor na středu palubní desky signály těchto čtyř kamer digitálně spojuje do pohledu na vůz z ptačí perspektivy, přičemž skrze piktogramy lze snadno přibližovat obraz každé z nich.

K dispozici tak jsou pohledy třeba na každé z kol, usnadňující parkování podél obrubníků bez rizika poškození ráfků. Na sklonku testu však chvílemi zlobila kamera v pravém zrcátku (obraz byl zrnitý, případně žádný), navíc akustické senzory se po zařazení voliče do polohy R (couvání) automaticky nesepnuly pokaždé, což několikrát vedlo bezmála ke kolizní situaci. Ocenili jsme varování před vzadu projíždějícími vozidly při vycouvávání z parkovacího místa i varování před překážkou vpředu a autonomní brzdění (nastaveno velmi citlivě a účelně). Ve všech případech jde o kombinaci signálů ultrazvukových senzorů, kamery v čelním skle a radaru v mřížce chladiče, jenž slouží i adaptivnímu tempomatu: ten umí upravovat rychlost za vpředu jedoucím vozidlem a zpomalovat až do úplného zastavení a následně se znovu rozjet.

Jako velmi užitečné se ukázalo aktivní vedení Stingeru v jízdním pruhu, zvládající i překvapivě utažené zatáčky. V rychlostech pod 50 km/h ale bohužel na rozdíl od podobných systémů některých jiných automobilek nepracuje, a tak nelze počítat s kombinací adaptivního tempomatu a vedení v pruzích při popojíždění v kolonách. Na druhou stranu třeba na dálnicích umí Stinger při aktivaci obou těchto systémů jet zcela bez zásahů řidiče, a v úsecích s větším poloměrem zatáček dokonce až překvapivě dlouho! Ve videu na Youtube jsme zdokumentovali například pětiminutovou autonomní jízdu bez jakéhokoli zásahu řidiče, během níž na rychlostní silnici z Olomouce na Vyškov Stinger plynule a v poměrně hustém provozu ujel 7 km.

Ke komfortu cestování přispívají nejen vyhřívaná, ale též odvětrávaná a v horkém počasí příjemně chladící přední sedadla. Standardní výbavou je rovněž barevný širokoúhlý projekční systém, promítající přímo do čelního skla důležité provozní informace včetně aktuální rychlosti, rychlostních limitů, pokynů navigace nebo detekce vozidel ve slepých úhlech zrcátek. Projektor zkoušeného vozu se na hrubých nerovnostech někdy mírně chvěl, ale celkově lze říci, že lepší „head-up displej“ dnes nabízí snad jen BMW. Na pracovišti řidiče oceníte zejména přehlednost rozmístěných ovladačů. Například většina asistentů má spínače pro aktivaci/deaktivaci ve zvláštním panelu vlevo od volantu, a i všechna další tlačítka jsou rozměrná a jasně označená.

Přístrojový štít ve Stingeru naštěstí stále zahrnuje skutečné „budíky“ s rychloměrem, otáčkoměrem, teploměrem chladicí kapaliny a palivoměrem. Mezi nimi se nachází rozměrný barevný displej sloužící palubnímu počítači a řadě dalších funkcí od navigace přes aktuální tlak v jednotlivých pneumatikách po nastavování palubních systémů. Do prostoru výrazně ční dotykový monitor multimediální soustavy. Nevyniká sice kvalitou zobrazování (v tomto ohledu Kia za prémiovou konkurencí stále ztrácí), ale mezi její přednosti patří velmi snadné, chytré a intuitivní ovládání (samozřejmě v češtině). Například pokud s tímto zařízením spárujete svůj telefon a vozu umožníte pracovat s vašimi mobilními daty, můžete se těšit z on-line připojení. V rámci něj se dočkáte nejen předpovědi počasí, ale především sledování aktuální hustoty provozu na silnicích v okolí. Pokud systém zaznamená kolonu nebo jinou komplikaci, nabídne vám optimální objízdnou trasu.

Využitelnost Stingeru v každodenním provozu nic výrazněji neomezuje. Je třeba zvyknout si na níže položená sedadla, ale třeba světlá výška a pozice předního spoileru jsou na úrovni běžného osobního automobilu, takže nehrozí poškození na horších cestách nebo u obrubníku. Zavazadlový prostor je poněkud plytký, je to daň za zadní rozvodovku, splývající záď a (vřele vítanou) přítomnost rezervního kola. Na předních sedadlech je místa do všech stran dostatek. Dospělý cestující není nijak omezován ani na sedadlech zadních, zvláště pokud jde o šířku a prostor pro kolena a pro hlavy. Anatomické tvarování zadních sedáků i opěráků, mírně zasahující podběhy zadních kol i vysoký středový tunel však Stingeru předurčují opravdu pohodlné cestování jen ve čtyřech.  

Zvuk vznětového čtyřválce 2,2 l je po nastartování poměrně hrubý, i přes jeho dostatečný výkon (147 kW/200 k) by vozu zkrátka lépe slušel šestiválec. Ve vyšších rychlostech se však jeho zvuk prakticky ztrácí. K plynulé a klidné jízdě v běžném provozu přispívá charakteristika osmistupňové samočinné převodovky vlastní konstrukce. Řadí rychle, s rozumem a bleskově podřadí i o několik rychlostí v jediný moment, preciznosti rychlostní skříně ZF 8HP, etalonu současnosti, však nedosahuje a někdy jsou změny převodů provázeny rázy (zejména sladění se start/stop systémem není zrovna ideální). Poháněcí ústrojí dokáže své nastavení řádně přiostřit v režimech Sport a Sport+, v nichž jsou omezeny zásahy stabilizace (oproti tomu jsme příliš nepochopili přítomnost režimů Eco a Smart, základní Comfort běžnému užívání plně dostačuje).

I přes přítomnost připínatelného pohonu předních kol se Stinger chová jako čistokrevná „zadokolka“, přičemž přední pohon přijde ke slovu teprve když už jde skutečně do tuhého (třeba na sněhu). Jízdní vlastnosti a provozní výkony v ničem nezaostávají za odvážným designem, a není divu: ladění mechanických skupin je dílem Alberta Biermanna, jenž tři dekády pracoval pro BMW jako technický šéf vývoje divize M a později coby viceprezident značky BMW pro techniku. Kia Stinger i ve svém dieselovém provedení vyniká originálním vzhledem, špičkovou výbavou a vynikajícími jízdními vlastnostmi, danými především klasickou koncepcí poháněcího ústrojí a optimálním rozložením hmotnosti mezi nápravy. Emblémy „Kia“ mohou v případě tohoto vozu budit posměšky, ovšem záleží na tom, jestli si automobil kupujete pro sebe, nebo pro sousedy.

Ani s porcí 30 tis. km nebyly na konci testu na tomto Stingeru patrny žádné stopy závad či nadměrného opotřebení. Dokonce ani exponovaná levá část řidičova sedadla nejevila známky praskání a na první pohled choulostivé, světlé kožené čalounění stále působilo jako nové (průběžně jsme je však čistili speciálním přípravkem na kůži). Teprve v závěru testu se objevoval planý poplach ohledně údajně nízkého tlaku v zadních pneumatikách. A spotřeba? Celý test jsme absolvovali s průměrem 7,4 l/100 km, což s ohledem na hmotnost, dynamické schopnosti a rozmanité provozní podmínky považujeme za velmi zajímavou hodnotu. Stinger, snad i díky své vyšší hmotnosti, vykazuje na „diesel“ až překvapivě značný rozptyl ve spotřebě v závislosti na provozních podmínkách. Zatímco ve městě jsme často jezdili za 10 l/100 km/h, na dálnicích s malým terénním převýšením jsme se bez potíží pohybovali pod hranicí 5 l/100 km.

Fotogalerie