Jaguar F-Type Project 7 – Jednomístný

Světovou premiéru na Festivalu rychlosti 2013 v Goodwoodu měla také extrémní jednomístná verze F-Type, určená především pro jízdy na okruhu...

Doplňkové označení novinky P7 neboli Project 7 patří oslavě největšího sportovního úspěchu, jakého kdy tradiční britská značka Jaguar dosáhla. Samozřejmě, je to sedminásobné vítězství ve slavném závodě 24 h Le Mans, nejprve s řadovými šestiválci XK pětkrát v letech 1951, 1953, 1955 až 1957, a poté ve druhé fázi se sedmilitrovými dvanáctiválci v letech 1988 a 1990. A protože na závodní trati je řidič sám, zmizelo z upraveného roadsteru F‑Type druhé sedadlo, místo něho tam najdete držák závodnické přílby.

Jinak interiér vychází ze silniční verze, za hlavou řidiče však je aerodynamické zakrytování, jak bývalo dříve u závodních automobilů zvykem. Také u D‑Type, jenž vyhrál ročníky 1955, 1956 a 1957 v Le Mans... Jaguar D-Type byl vlastně předobrazem legendy E-Type, poprvé vyjel do 24 h Le Mans v ročníku 1954, ale uspěl až o rok později, pak ale v nepřetržité řadě do ukončení závodní činnosti (1957). Vznikl jen v 71 exemplářích, jež se kromě továrního týmu uplatnily u soukromých závodníků (kousek za tehdejších 3878 liber). Největší předností byla přísně aerodynamická karoserie podle návrhu Malcolma Sayera, jenž přišel z leteckého průmyslu (pracoval u Bristol Aeroplane Company).

Po úspěchu D-Type přenesl Sayer svoje řešení také na sériovou legendu E-Type, považovanou nejen za nejkrásnější britský automobil, ale i za jeden z nejzdařilejších sportovních vozů celé historie. Jeho výrobu nakonec zastavila ropná krize sedmdesátých let, ale letos slavíme nejen padesát let Porsche 911, ale také Jaguaru E‑Type Lightweight, závodní verze Gran Turismo (1963). Project 7 je tedy i oslavou výročí této konstrukce, jež pod taktovkou Johna Coombse dobyla mnoha vítězství. Po zrušení programu hybridního hypercaru C-X75 se chce Jaguar soustředit na výkonnější verze typů z běžné sériové produkce.

Hovoří se o přípravě třístupňové nabídky úprav R, R-S a nejvýkonnější GT, jejímž předobrazem pro F-Type je právě Project 7. Výkon kompresorem přeplňovaného zážehového osmiválce 4999 cm³ (ø 92,5 x 93 mm) vzrostl ze 364 na 405 kW (ze 495 na 550 k) při otáčkách 6000 min^‑1 a točivý moment se vyhoupl na 680 N.m v rozsahu 2500 až 5500 min^‑1, tedy na hodnoty, jaké známe z nejsilnějších verzí kupé XKR-S a sedanu XJR, zatím pro F-Type V8 S nenabízené. Základem P7 se stala nejvýkonnější F-Type V8 S a kromě pohonné jednotky se úpravy dotkly o 10 mm sníženého podvozku, tužší charakteristiky odpružení a otevřeného výfuku s keramickým povrchem.

Uvedené modifikace mají lví (jaguáří) podíl na zlepšení dynamických parametrů, uváděných ovšem v mph (míle za hodinu), takže největší rychlost zůstává omezena na 186 mph (300 km/h), ale zrychlení 0 – 60 mph (96 km/h) se zkrátilo ze 4,2 na 4,1 sekundy a za jízdy 50 – 75 mph (80 – 120,7 km/h) kleslo ze 2,5 na 2,4 sekundy. Není to zanedbatelné, ostře naladěný podvozek dovoluje rychlejší průjezdy zatáček. Osmistupňová samočinná převodovka zůstala, do budoucna se zvažuje pohon všech kol. V Goodwoodu řídil F-Type Project 7 výhradně vývojový inženýr Mike Cross, který prozradil, že další poznatky se uplatní při přípravě sériového F-Type GT, jenž se pravděpodobně objeví v sezoně 2015, ale možná s ještě větším výkonem motoru. U P7 zmizela plátěná skládací střecha, objevily se však ochranný oblouk, aerodynamické zakrytování a přítlačné křídlo.

Převzato z časopisu

Fotogalerie