Protiblokovací brzdová soustava ABS Z nebes na silnice

Chromované prvky nárazníků a ohromná křídla zadních blatníků amerických křižníků 50. let? Nebo projekční průhledový displej? Nikoli. Tím nejvýznamnějším prvkem, alespoň co se praktické bezpečnosti silničního provozu týče, jejž z letectví převzal automobilový průmysl, je jednoznačně protiblokovací brzdová soustava ABS.

Nechtěný neřiditelný smyk jakéhokoli koly osazeného vozidla je odvěkou noční můrou každého uživatele. Rychlost a s ní spojené zvýšené riziko smyku přinášející nebezpečí havárie hrálo zprvu roli pochopitelně zejména v aviatice. Již počátkem dvacátých let minulého století francouzský vizionář a průkopník letectví Gabriel Voisin (ano, shodou okolností stavěl i automobily; viz AR 7 a 8/’21) experimentoval se systémem tlakové kapaliny a volnoběžek, znemožňujícím úplnému zastavení kola při brzdění. K ABS, jak je známe dnes v podobě standardní součásti všech automobilů, však ještě zbývala dlouhá cesta.

Posláním ABS (Anti-lock Braking System) je zamezit zablokování kola při styku s povrchem, což znamená omezení adheze a nemožnost dalšího ovládání automobilu. Zkušení řidiči či závodní jezdci na mezi přilnavosti pulzovali brzdovým pedálem v oblasti meze adheze, aby zajistili maximální zpomalení, a přitom si zachovali možnost vozidlo ovládat. ABS však tuto sekvenci provádí v nepoměrně kratších intervalech a asistuje jakémukoli uživateli bez ohledu na typ stroje a úroveň jeho zkušeností. Na určitých typech povrchů ABS zároveň zkracuje brzdnou dráhu a do příchodu elektronických stabilizačních systémů (ESC) rovněž při panickém brzdění pracovalo jako přirozený dělič brzdného účinku mezi přetíženou přední a odlehčenou zadní nápravu.

V meziválečném období si ABS nezávisle na sobě nechali patentovat Karl Wässel a Robert Bosch, ale ani jeden z nich nedosáhl funkčního prototypu. Na počátku 50. let trh ovládl mechanický systém Maxaret „brzdového samovládce“ Dunlop (i kotoučové brzdy pro Škodu 100/110 později pocházely z jeho patentu), jenž proudovým letounům zajistil při přistávání stabilitu a omezil opotřebení pneumatik. Záhy se stal standardem dopravních strojů, stíhačů i bombardérů Vickers Viscount a Valiant, de Havilland Comet 2c a Sea Vixen nebo Avro Vulcan, Maxaret se ale uplatnil rovněž ve sportovních vozech Jensen FF a experimentoval s ním se slibnými výsledky též britský institut Road Research Laboratory (dnes TRL) v prototypech motocyklů Royal Enfield Super Meteor. Ryze mechanická regulace prokluzu kola hrála v leteckém průmyslu prim až do 80. let, první plně elektronický systém přitom vznikl již koncem 60. let pro nadzvukový dopravní Concorde. Za vynálezce moderního „ABS“ je však považován Mario Palazzetti z vývoje koncernu Fiat, který patent pojmenovaný Antiskid roku 1971 prodal firmě Bosch. Ta jej pojmenovala ABS.

Vývoj soustavy bránící blokování brzdících kol paralelně běžel v USA, a s podobnými základy. Společnost Bendix Corporation vyráběla kdeco, od vstřikovačů přes televize po počítače, ale hlavně se soustředila na avioniku, a její „ABS“ se prvně objevilo v Chrysleru Imperial modelového roku 1971 jako příplatková položka Sure Brake. Už o dva roky dříve tam však Ford pro své typy Thunderbird a Lincoln Continental Mark III nabízel soustavu Sure-Track (Kelsey-Hayes) pro zamezení smyku zadních kol, zatímco Cadillac pojmenoval obdobnou soustavu Trackmaster a nabízel ji pro své typy se zadním pohonem od roku 1971. A tehdy se v Japonsku zjevil též Nissan President, osazený jednotkou ALE (Denso).

V té době již v Evropě probíhaly rozsáhlé zkoušky systémů ABS různých výrobců, spojených vesměs s leteckým průmyslem. V roce 1978 Mercedes-Benz jako první nabídl čtyřkanálovou, plně elektronicky řízenou soustavu ABS (Bosch) pro svoji třídu S (W116). Byl to však stále jeden z nákladných prvků příplatkové výbavy, a tak historicky prvním automobilem v Evropě, dodávaným se systémem ABS standardně napříč modely, se stal v roce 1985 Ford Scorpio. Ačkoli šlo vlastně o podvozek předchozí Granady s novou karoserií, právě ABS se stalo jedním z hlavních argumentů pro to, aby se Scorpio stalo evropským Vozem roku 1986 (COTY). A pak už to již šlo s rozvojem ABS rychle…

Převzato z časopisu

Fotogalerie