Zastávka na I/43 – Zastavení na I/43

Odpočívky a parkoviště jsou různá. Od nejvybavenějších až po zdánlivě zanedbatelná. Žádné z nich však není zbytečné. Naopak při zvyšující se hustotě silničního provozu a stoupající pravděpodobnosti možné nehody, je jich třeba stále více.

Původně vesnice, dnes jedna z patnácti místních částí města Letovice, tak se jmenuje místo, kde jsem se zastavil při své další cestě po silnici 43. Je tu parkoviště – úzký jednosměrný pruh zpevněné vozovky – s příjezdem jen ze směru na Brno; celou délkou skoro 200 metrů se přimyká k řece Svitavě a až na několik „košů“ na odpadky nemá žádné další vybavení. Ostatně na celé této trase, krajem mnoha rozličných přírodních či lidmi vytvořených zajímavostí, je vhodných míst pro odstavení nákladní soupravy pomálu. A dokonce i tam kde by to z provozního hlediska vcelku bez problémů šlo, to nejde – respektive se to nesmí. Jedno takové, mluvou našeho vrcholného politika, neparkoviště, jsem při další cestě k severu objevil na pravé straně u padesátého šestého kilometru. Dostatečně velká odstavná plocha je sice „státní“, ale obhospodařuje ji podnik Lesy ČR, a tak zaparkování na ní může vyvolat řadu právních problémů – přesto je asi dost využívaná. Příjezd, vjezd ani výjezd není označen žádnou dopravní značkou, na okraji plochy jsou informační tabule s obrázky a texty o dobrovolnickém sběru odpadků kolem silnice a samozřejmě i kupy nových odpadků, které jistě vznikly až po inzerované akci.

Jeskyně Blanických rytířů

Je to překvapující, ale je to pravda a hned dvojí. Nedaleko od rozsáhlých přírodních podzemních labyrintů v Moravském krasu s více jak tisícem a šesti sty jeskyněmi byla do pískovcové skály v Rudce u Kunštátu vykutána jeskyně umělá a v ní reliefy či sochy těch rytířů – a to 120 km vzdušnou čarou od legendární hory Blaníku. Velkou zásluhu má významný, úspěšný místní podnikatel, tehdy třiapadesátiletý starosta Kunštátu František Burian, na jehož popud i za jeho peníze byla jeskyně vybudována. Byl to nejenom mecenáš, ale sám se přímo na kutání v jeskyni podílel i když jistě hlavní část prací vykonali najatí místní dělníci. O uměleckém výrazu většiny soch rozhodoval mladý, nadaný sochařský samouk, Stanislav Rolínek původem z nedalekého Bořitova, který sám vytvořil sochu lva před jeskyní a jezdeckou sochu svatého Václava uvnitř. V další činnosti mu zabránily souchotiny, kterým ve dvaceti devíti letech podlehl. Vše začalo v roce 1927 kdy aktivní mecenáš objevil osamělého umělce a vyzval ho ke společné práci. Tou se stalo superdílo - během několika měsíců vznikla z výstupku pískovcové skály desetimetrová socha T. G. Masaryka stojící na tři a půl metrovém podstavci. Odhalena byla roku 1928 a vydržela jen 13 let. Za okupace byla zničena rozřezáním a zbyly z ní jen obrovské boty.

Převzato z časopisu

Fotogalerie