Dálniční síť – Hybridní most

Mosty jsou povětšinou velmi zajímavé stavby. Na rozdíl od těch ostatních přináší lidstvu jednu krásnou přidanou hodnou navíc – spojují. Dokonce je to jejich podstata. Mnohdy je však překračujeme, aniž bychom odhalili na první pohled jejich krásu. Často ani „na druhý“.

Stavba 011A, dálniční most Píšť, dvojmost Vojslavice či 13036-2P; to jsou názvy či označení jednoho a toho samého stavebního objektu na 76,5 kilometru D1. Objektu sice nenápadného při pohledu z vozidla na dálnici, ale velmi zajímavého při podrobnějším zkoumání, a to hned z několika hledisek, a zvláště proto, že pod současnou mostovkou z roku 1976 se skrývá most o téměř třicet let starší. 

Pohnutá historie

Původní 138 m dlouhý, železobetonový obloukový most začala v roce 1939 stavět pražská stavební firma Ing. Brázdil a Dr. Ješ jako součást dállnice Praha–Brno–hranice se Slovenskem; tak byla tehdy nově označena zkrácená varianta dálkové silnice Praha-Podkarpatská Rus schválená vládním usnesením v listopadu 1938. Projektant mi není znám, ale velmi podobné mosty tehdy navrhoval pozdější akademik Stanislav Bechyně (1887–1973). Stavbyvedoucím byl ruský emigrant Sergej Ušakov. V roce 1942 byla rozestavěná stavba zastavena, pokračovalo se až po válce; po znárodnění 1948 přešla firma do n.p. RUDNÉ DOLY a na mostě se pracovalo až do konce roku 1950. Most byl již skoro hotový, když v roce 1951 byla stavba znovu a s konečnou platností zastavena ... naštěstí, jak se ukázalo později, ne všechna konečná řešení bývají skutečně konečná! V následujících letech most chátral a využívali ho jen turisté a lesníci, a později byl dokonce vůbec neprůchodný. Koncem šedesátých let se situace změnila. V návaznosti na nové usnesení vlády z dubna 1963 byla 8. září 1967 zahájena výstavba dnešní „Déjedničky“ a most byl najednou zase v zorném poli budovatelů. Problém byl v tom, že nevyhovoval šířkou a hlavně výškou, nový měl být o skoro 5 metrů širší a o 12 metrů vyšší.

Úspěšná dostavba

Řešení se našlo šalamounské, na starý most naroubovali most nový – vyprojektoval to VPÚ Praha a provedly Vojenské stavby. Stávající most byl dokončen, upraven a využit pro silnici třetí třídy Vojslavice – Hořice. Těsně u jeho pylonů byly vybetonovány čtyři nové, vyšší a mohutnější pilíře a nad jeho opěrami opěry nové. Potom Hutní montáže Ostrava na místě smontovaly 2430 tun těžkou ocelovou konstrukci navrženou a vyrobenou ve Vítkovických železárnách – závod 65 Mostárna Frýdek-Místek, projektantem byl Ing. Jiří Reček, CSc a výrobní dokumentaci zpracovali konstruktéři Mostárny, (viz archív VÍTKOVICE a.s.). Skoro 30 metrů široká a 229 metrů dlouhá konstrukce o třech polích – největší je střední s rozpětím podpěr 92,5 m – se stáčí v levostranném směrovém oblouku o poloměru 1000 m, má dva plnostěnné, uzavřené, truhlíkové nosníky a nahoře je ztužená spřaženou železobetonovou deskou. Odvážné originální řešení se podařilo dobře realizovat, vznikl v našich podmínkách neobvyklý dvoupodlažní silniční most a protože z původního mostu – v prvním podlaží – je pro okresní silnici využívaná jen polovina, lze druhou využít k zaparkování a bezpečné pěší procházce s vynikající možností obdivovat za každého počasí krásy okolní krajiny ozvláštněné vzdutou hladinou řeky Želivky. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie