Rétromobile 2024 – Rozpínavost vesmíru

Někteří astronomové říkají, že se vesmír rozpíná. Podobný pocit jsme letos zažívali při návštěvě automobilového všehomíru, 48. ročníku pařížského salonu klasických automobilů Rétromobile 2024. 

Pařížský salon je sice co do rozsahu (73 000 m2) a počtu vystavovatelů (620) po essenské Techno Classice druhý v Evropě, ale rozhodně vede co do univerzálnosti, prestiže a exkluzivity. Letošní „Paříž“ s patrně více jak 125 000 návštěvníky během šesti dnů a jednoho VIP večera patřila k nejvyšším v historii a také vystavené skvosty byly nevídané. Na druhé straně jsme zachytili signály rozpínajících se nůžek zájmů, možností a nákladů. Automobilky stárnou, hranice stáří historických vozů se posouvají a logicky se rozrůstá množství a počet „oficiálně“ klasických youngtimerů. Druhým rozměrem je růst nákladů. Sběratelé sice vydávají neuvěřitelné sumy za pořizování předmětů své touhy a snů (nebo dobře investovaných peněz, jak se domnívají), na druhé straně ne všem prodávajícím se daří. Náklady na výstavní stánky rostou tolik, že si účast musí dvojnásobně rozmyslet. Dobře to ilustrovala výstava „100 let autodromu Linas-Montlhéry“ proslaveného klopenou dráhou s bezpočtem rychlostních rekordů. Mnoho rekordů sponzorovalo Yacco. Na výstavě autodromu ale olejářská společnost chyběla. Našli jsme ji na společném stánku s Klubem přátel Gabriela Voisina, jehož vozy v Linas-Montlhéry mnohokrát triumfovaly. Na dotaz nám zástupce Yacco řekl, že za jejich účast na oslavě výročí autodromu vyžadovali příliš velký poplatek.

Foto: Jiří Fiala

Francie byla koncem 18. století hlavní kolébkou automobilismu – první závody zde pořádali roku 1895 (Paříž–Bordeaux–Paříž), první autosalon roku 1898. Na přelomu století se zde zrodil Gordon-Bennettův pohár. Roku 1903 zde vyrobili 30 124 automobilů, v USA jen 11 235. Britové museli kvůli ostrovním restrikcím testovat vozy ve Francii. Uvádí se, že zde do druhé světové války působilo přes 2000 značek automobilů. 4. října 1924 otevřeli Autodrom Linas-Montlhéry (o dva roky později středomořský okruh Miramas) sestávající z klopeného oválu (1924) a roku 1925 přidané zatáčkovité trati. Některé významné stroje jako Bugatti Type 36/35A Grand Prix (1925), Amilcar MCO Grand Prix a Salmson Type C10 (oba z roku 1928), Hotchkiss AM80 (1930/35), Jonghi 350 (1934), S.E.F.A.C. Grand-Prix (1934–1939) nebo Peugeot Coupé 404 (1965) ukazují naše fotografie. Roku 1973 se stala vlastníkem trati společnost UTAC. Poslední závodní homologace jim vypršela roku 2001. Čas od času zde pořádají závody historiků.

K návštěvám lákala polostátní nebo z veřejných peněz spolufinancovaná muzea. Letos ale nepřivezla žádné překvapení. Turínské muzeum se pochlubilo Fiatem 130 HP (1907) a Italou 35/45 HP (1907), vítězem dnes nepředstavitelného závodu Paříž–Peking. Britské Motor Museum reprezentoval Morris Mini-Cooper S (1963), vítěz RMC 1964. „Moderní“ automobilky se letos obměnily, chyběl Stellantis.

Škoda ukázala, že uměla stavět i velké automobily. Velmi zdařile oslavila 90. výročí typové řady Superb, a to se čtyřmi historickými Superby a s Hispano-Suizou jako předskokanem. Volkswagen se reprezentoval všemi generacemi Golfu a Transporteru (výročí obou), Renault přivezl velmi působivou sbírku rekordních vozů a MG přímo marnotratnou kolekci ke svému 100. výročí. Navzdory lehkému úbytku klubů jsme se mohli z lecčeho radovat – například z premiéry kompletně rekonstruovaného Berlietu VRD 19 (1933), který hrdě předvedla snad nesmrtelná Monique ­Chapelle, sekretářka posledního rodinného majitele automobilky a nyní nadace. Matra připomenula úspěchy v La Sarthe vozem MS670 B (1972). U malých výrobců jako Morgan, Devalliet, Hobth, Hedonic nebo Bizzarrini člověk neví, zda vidí historickou expozici nebo moderní prezentaci.

Foto: Jiří Fiala

Pozoruhodným srovnáním byla účast a představení legend motorsportu. „Mr. Dakar“ Stéphane Peterhansel (6x vítěz ­Dakaru na motocyklu a 8x v automobilu) procházel výstavištěm celkem inkognito. Prezentace a hodinová autogramiáda Sébastiena Loeba (9x v řadě mistr světa v ral­ly) na stánku Francouzské federace automobilového sportu nenápadně zvyšovala hodnotu prodávaných rally speciálů Citroën Conservatorie, které Loeb řídil. Opakem bylo sympatické setkání s Jackym Ickxem (1x vítěz Dakaru, 6x 24h Le Mans a 25 pódií GP F1) na výstavě věnované Dakaru. Vzpomínal, jak jeho přítel Thierry Sabine „Raid“ zakládal závody pro soukromé motoristické dobrodruhy: „Při prvních závodech jsme měli jen to, co jsme si vezli. Pro navigaci sloužil kompas a popis trasy typu teď asi hodinu rovně, směr černá hora na obzoru. Tovární týmy do soutěže vnesly profesionalizaci, zahájil ji Mercedes, stupňovali další. Dnes již nemá soukromník žádnou šanci.“

Za vší tou krásou se většinou skrývá tvrdý obchod. Artcurial (2. a 3. února) utržil v aukci 17,8 milionu eur (v roce 2023 35,5 milionu) a tvrdí, že 100 vozů změnilo majitele. Část největších šperků se prodat nepodařilo. Souběžně pořádaná aukce konkurenčního Bonhamsu (1. února) ve Výstavním paláci naproti Vojenské akademii uspěla s favoritem – Ferrari Enzo (2004) s asi 9500 km na tachometru a cenou 3,91 milionu eur. A do třetice RM ­Sotheby’s v paláci Louvre (31. ledna; 76 položek) s kapitálními výsledky: Ferrari 250 GT SWB Berlinetta Competizione Scaglietti (1960) – 10,12 milionu eur, Fer­rari LaFerrari (2016) – 3,95 milionu, Ferrari 275 GTB/6C Alloy Scaglietti (1966) – 3,21 milionu, Maserati MC12 Versione Corsa (2007) – 3,04 milionu, Lamborghini Centenario LP77-4 Roadster (2018) – 3,2 milionu, Ferrari Enzo (2003) – 3,1 milionu. Další klenoty – Bugatti Chiron „La Mer ­Argentée“, Koenigsegg Regera, tři Porsche a McLaren P1 – každý s dosaženými výsledky 2,95 až 1,02 milionu eur. Kupci to v Paříži neměli snadné a každého musela pořádně bolet hlava! Alexandre Corre (Artcurial) nám na dotaz, jak je možné, že nabídka obou prvně jmenovaných konkurentů je podobná, odpověděl: „Snažíme se nabízet co nejlepší vozy pro každou skupinu klientů. (…) Automobily aktivně různými cestami vyhledáváme.“ Pokud jde o značky, nejčetněji se vyskytovala Ferrari. Odhadem 90 % všech obchodů se týká tří značek italských supersportů, Lancie a Alfy Romeo, tří prémiových německých, čtyř britských, Bugatti, Alpine a velkých domácích vozů 30. let. Ostatní paběrkují. Největší plochu zabíraly expozice britských obchodníků J.D Classics, Joe Macari či Fiskens, vyzdvihujeme firmy Richard Mille (exkluzivní Ferrari), Ivan Dutton, domácí Aguttes (v březnu budou dražit vzácná Pegasa a další), česko-britský AVC a švýcarský Lucas Hüni. Německý Car Collector zvýrazňuje prodej spíše jen několik měsíců starých hypersportů. Ještě nad nimi čněly „londýnské naplaveniny“, Ital Marc Girardo a Američan Simon Kidston. Jeden porotce, druhý moderátor Villa d’Este. Na obou stáncích byly extra-exkluzivní vozy, například Ferrari 250 GTO. Pokud navštívit jedinou automobilovou výstavu za rok, pak na celé čáře vítězí Paříž.

Převzato z časopisu

Fotogalerie