Dodávková vozidla – Vintage Drive

Ke dvacátému výročí dodávkových vozidel Mercedes-Benz Sprinter přichystala továrna v Düsseldorfu netradiční možnost testovacích jízd se všemi modelovými řadami velkých dodávek Mercedes-Benz.

Nestává se často, že by vás automobilka pustila do běžného provozu za volantem vozidla, které již drahně let nevyrábí. Výjimka sice potvrzuje pravidlo, ale i tak je potřeba vzdát hold za odvahu značce Mercedes-Benz, která pro nás přichystala opravdu neobvyklé testování.

Kořenový bal

Dvacet let – to je výročí, které již stojí zato oslavit. Navíc, když je potřeba připomenout také kořeny úspěšné modelové řady. To, že dodávkové vozy Sprinter brázdí naše silnice již dvě desetiletí, je zajímavé, ale možná zajímavější je fakt, že jejich předchůdci byly přímo u zrodu segmentu dodávkových vozidel v Evropě takových tvarů a užitkových vlastností, jaké jsou nám známé či povědomé i dnes. Dvě desítky vozidel reprezentujících dodávkové automobily Mercedes-Benz v toku času čekaly na provětrání v továrně v Düsseldorfu. Samozřejmě mezi nimi nemohly chybět modely řad L/O 319 (1955–1967), „Düsseldorfer“ (1967–1986), T 1 „Bremer“ Van (1977–1984), T2 (1986–1994) a samotných Sprinterů 1 (1995–2006), Sprinterů2 (2006-2013) a modely nejnovější generace Sprinter (od roku 2013). Z nabízené palety by byl hřích nevyzkoušet ty nejstarší kusy. Samozřejmě bylo potřeba si znovu projít trochu základy bezpečné jízdy, zvláště v moderním provozu s veterány, jako jsou L/O 319. Nejstarší z nich L 319 Kastenwagen výrobního roku 1959 měl již úctyhodných 56 let a další dva na tom nebyly o nic „hůře“.

Za volantem „stařešiny“

Již jen samotný start motoru je svého druhu jistá „alchymie“, o niž jsme dnes moderními systémy okradeni. „Zapíchnutí bošáku“, pootočení do polohy „2“ se současným vytočením spínače uvede osmnáctistovkový vznětový motor OM 636 do chodu. Díky tomu, že „Kastenwagen“ opravdu dělá čest svému typovému označení (je opravdovou plechovou krabicí s minimem opatření k tlumení hluku), rozezní se celá karosérie nezaměnitelným zvukem. Navíc se vůz začne třepat jako ratlík při mrtvičném záchvatu. Až se mi zachtělo při každé příležitosti (tedy při spuštěném motoru) vyšlápnout spojku a zařadit převodový stupeň – motor se dostane do jiných otáček a vibrace naleznou jinou, příjemnější amplitudu.

Původní čtyřicetikoňová osmnáctistovka (1,767 l) byla určena pro osobní vozy řady Mercedes-Benz 170 D a tak se i chová. Šlo o zcela první poválečné sériově vyráběné vznětové motory pro osobní a později dodávková vozidla Mercedes-Benz. Řazení čtyřstupňové převodovky je umístěno na sloupku řízení – což je velmi příjemná varianta – jednak šetří místo a jednak je hned „po ruce“. Zajímavostí karosérie jsou posuvné dveře, které se uplatnili ve vyšší míře až o několik desetiletí později, a to především u variant pro firmy messengerů. Hned při výjezdu z bran továrny na frekventovanou hlavní silnici bylo možno vyzkoušet dynamiku, pohyblivost a rychlost reakce téměř šedesát let starého vozu. Navíc ovládání blikačů pomocí soustředného kruhu uloženého ve věnci volantu je také docela zábavné, alespoň z dnešního pohledu. Na tomto místě je třeba poděkovat ostatním účastníkům silničního provozu v Düsseldorfu za trpělivost a ochotu, jinak by tam kolona dodávkových veteránů stála dodnes.

Pružnost motoru OM 636 je zcela záviděníhodná, a to především z dnešního hlediska, které je více než výrazně ovlivněno sešněrovaností legislativních přikázání. Prakticky je možno říci, že stačilo zařadit čtvrtý převodový stupeň a dál se nebylo o co starat, tedy pokud vám stačilo to, že jste z dodávkového starocha vylákali maximální rychlost cca 58 km/h až 60 km/h, pokud cesta vedla z kopce dolů. Proklamovaných 80 km/h – tedy číslo z technického průkazu – to v žádném případě nebylo, ale i tak to stálo za to. Samozřejmě nájezd na dálnici nepřicházel v úvahu, a také co bych tam s takovým mazlem dělal. Zatáčkovitá a kopečkovitá trať kolem Düsseldorfu byla skvělým přirozeným polygonem pro odzkoušení jízdy s veteránem.

Vylepšený následovník

Poněkud příznivější bylo svezení s „kolegou“ L 319 z roku 1965. Opět „Kastenwagen“, ale již s novým motorem OM 621 zdvihového objemu téměř dva litry (1,988 l).  Významný technický pokrok byl dokladován nejen kultivovanějším motorem s menším vibratem, ale též přemístěním „šaltpáky“ na podlahu (i když dle mého názoru to není zrovna ten nejlepší důkaz) a vylepšenými výkonovými charakteristikami. Jízdní vlastnosti byly o poznání lepší. Možná, že se na té situaci podepsalo také „mládí“ vozu, který právě letos dosáhl padesátky. Tak mě napadá, že v okamžiku, kdy jsem seděl za jeho volantem a pošlapával na všechny tři pedály, byli jsme vlastně časovými souputníky. Ze zpětného pohledu musím pochválit jeho výkony, neboť tentokrát jsme se hravě přiblížili udávanému maximu 98 km/h. A když je to poměrně velká odvaha s dodávkou takového ražení pospíchat v hustém provozu, kde má každý druhý několik elektronických asistenčních systémů schopných reakce a akce v nepoměrně kratším časovém úseku než je řidič veteránu schopen vůbec přemístit některou z končetin na požadovanou páku či pedál, musím říci, že „padesátníci“ ještě umí. Věřte mi, mám s tím osobní zkušenost!

Převzato z časopisu

Fotogalerie