Automobilové muzeum – Turínská pokladnice

Pokud se dostanete do Turína, věnujte část svého volného času návštěvě Museo Dell’Automobile di Torino. Naleznete tam nejenom opravdové poklady, ale rozhodně vás osloví též skvělé aranžmá sbírek.

V obrovské budově na nábřeží řeky Pád se skrývá na 200 překrásných automobilů 85 značek ve třiceti různých sekcích. Modernistický přístup k prezentacím skvostů minulosti se odráží ve skvělém aranžmá, které staví především na hře světla a stínu. Statické expozice vozidel jsou doplněny dynamickými promítanými dvourozměrnými obrazy. Celá řada exponátů je včleněna do tzv. diorámat, která navozují dobovou atmosféru. Nápady hýřící jednotlivá zastavení by mohli ostatní muzejníci těm Turínským jen závidět. Téměř všechna vozidla jsou umístěna v prostoru bez robustních zábran. U některých je jen decentně či cudně použito provazové lanko.

Království automobilů

V nejstarší sekci lze obdivovat modely prvních vozidel či automobilů. Důvtip prvních konstruktérů je obdivuhodný, od pohonu hodinovým perem přes vítr a páru až po elektřinu. Ostatně výčet jmen hovoří sám za sebe – Leonardo da Vinci, Valtucio, DuQuet, Pierr Bordin. V modelu je zde také první parní automobil světa – známý dělostřelecký tahač Nicolase Josepha Cugnota. Z nejstaršího období vstupuje návštěvník přes bránu Grande Garage del Futuro přímo do dvacátého století. Ve stylizovaných boxech je možno obdivovat automobily z let 1899 až 1904. Značky jako Fiat, Ceirano, Florentina, Renault, Oldsmobile, Panhard & Levassor, Darracq, Benz, de Dion-Bouton vzbuzují úctu a dávají myšlenkám bloudit v časech kdy, byl automobil určen především pro flamboyantní floutky chtivé zažít nějaké to dobrodružství. Další sekce je věnována, jak jinak, především italským automobilům, které ostatně tvoří doslovnou páteř sbírek muzea. Jedničkou v této části budovy je vítězný vůz hraběte Scipione Borgheze Itala 35/45 HP s více než sedmilitrovým čtyřválcem. Odvážný šlechtic s ním vyhrál v roce 1907 závod závodů na trase Peking-Paříž. Mezi dalšími kousky tohoto mechanického lahůdkářství je možno nalézt různá vozidla zaniklých italských značek. Třeba osmiválce Isotta-Fraschini, které byly konkurenty britského Rolls-Royce, sportovní vozy Diatto, Legnano či automobily značky Spa.

Expozice, diorámata, sekce

Samostatné expozice představují tématické celky věnované vývoji automobilových motorů, podvozků či karosérií. Všetečný badatel nalezne mezi exponáty prémiové kusy, které nelze nikde jinde spatřit. Muzeum hýří exponáty všech období a významu. Například Itala 11 z poloviny dvacátých let minulého století s vidlicovým dvanáctiválcem o zdvihovém objemu 1,05 l, který s mechanickým kompresorem Roots dával maximální výkon 44kW/60 k při 7000 min^-1, to je skvost. Stejně jako závodní monopost Trossi-Monaco s leteckým dvouhvězdicovým motorem v přídi, který ze svých šestnácti válců vypudil maximální výkon 184 kW/250 k – ani to však nestačilo hraběti Trossimu, aby se kvalifikoval do Velké ceny Itálie v roce 1935. Stylizovaná závodní dráha je zaplněna skvělými vozy. Počínaje závodním Fiatem 130 HP Grand Prix, s nímž Felice Nazzaro vyhrál Velkou cenu ACF v roce 1907 v Dieppe, pokračuje unikátem v podobě vozu Aquila Italiana 25/30 HP, který již v roce 1912 dával možnost řidiči zakoušet slasti rychlosti okolo 130 km/h. Zájemci o motoristický sport jen ztěžka odtrhnou oči v muzeu od vozidel typu Maserati 26B, Bugatti 35B, Alfa Romeo 159, Ferrari 500 F2, Lancia-Ferrari D50, Maserati 250F, Mercedes-Benz W196, Ferrari 246, Alfa Romeo 179, Ferrari 312 T5 nebo Ferrari F2005. V moderních sekcích sbírek je možno prohlížet vozidla, která ještě nedávno brázdila silnice. Z těch, které jsou blíže našim otcům a možná dědům než nám samotným, vybírám: Fiat 500 Topolino, Lancia Aprilia, Citroën DS19, Cisitalia 202, Fiat 500, 600 nebo 850, Alfa Romeo Giulietta, Abarth 2000 Coupé, Jaguar E-type, NSU Ro80 a další a další.   

Převzato z časopisu

Fotogalerie