Muzeum silnic – Muzeum silnic

Muzea jsou společenskou pamětí národa, regionu, komunity nebo třeba vybraného oboru lidské činnosti. K těm posledně jmenovaným patří také Muzeum silnic, které lze navštívit v bývalé osadě Krenišov ve Vikýřovicích u Šumperka.

Osm patníků, každý jiný, „vítá“ návštěvníky u nás ojedinělého Muzea silnic. Ty patníky jsou jen drobnou ukázkou z mnoha exponátů, které tento ústav plánovitě shromažďuje, odborně spravuje a trvale vystavuje. Mnoho dalších reálií tématicky svázaných s budováním a užíváním silničních staveb je uvnitř rekonstruovaného, také historicky cenného, hospodářského stavení a na přilehlých venkovních plochách. Mladé sbírky Muzeum vzniklo nedávno, v roce 2003, rozhodnutím Rady a zastupitelstva Olomouckého kraje a pro návštěvníky bylo otevřeno na podzim 2010; proto je zatím přístupná jen část hlavní budovy a mnoho z vystavovaných strojů a zařízení je v „nálezovém“ stavu a čeká na konečnou úpravu a umístění. I tak však jde již o poměrně rozsáhlou sbírku nabízející mnoho zajímavých informací i možností potěšit se pohledem na produkty lidského konání v inzerovaném oboru.

K vidění jsou dobové dokumenty, vzácné fotografie, historické mapy, staré dopravní značky, služební a firemní odznaky, prapory i medaile, různé mechanizmy, nástroje a stroje, kolová vozidla i silniční sáně. Zvláštní část sbírky tvoří mosty, a to jak ve formě maket a modelů, tak hlavně ocelové konstrukce mostů skutečných. Organizačně je muzeum součástí Správy silnic Olomouckého kraje a nachází se v obci Vikýřovice u Šumperka, v bývalé osadě Krenišov. Ocelová konstrukce mostu Z několika vystavených si všimneme té největší. Byla vyprojektována i vyrobena již v předminulém století tehdy velmi známou firmou bratří Kleinů v železárnách Sobotín a umožnila silniční přemostění říčky Třebůvky v Moravičanech u Mohelnice. Na stejném místě vydržela až do roku 2009, tedy 120 let a ještě i dnes, v provizorním uložení na nádvoří muzea, vzbuzuje obdiv pro svoji technickou dokonalost a eleganci. Zachovala se prakticky celá, chybí pouze nosná část původní mostovky z tehdy velmi často užívaných podlahových nosníků – zorés želez – ta vydržela v mostu „jen“ do roku 1985.

Převzato z časopisu

Fotogalerie