Automobil 1963 – Automobil před 60 ročníky

Také letos se vracíme o 60 ročníků zpět. A o čem že se tedy psalo v březnovém Automobilu roku 1963?

V roce 1963 v pořadí třetí číslo měsíčníku Automobil, „časopisu průmyslu automobilů, motocyklů, traktorů a příslušenství“ (vydávalo jej Ministerstvo všeobecného strojírenství ve Státním nakladatelství technické literatury), začíná titulní stranou s fotografií M. Hilda, zachycující „moderní vybavení kabiny řidiče trolejbusu Škoda 9 Tr P“. Snímek naznačil, že nejdůležitější materiál ­tohoto vydání představí vozidlo, jež lze s odstupem času hodnotit jako jeden z nejúspěšnějších a nejdéle provozovaných trolejbusů na světě…

Foto: Jiří Duchoň, archiv

Úvodník se věnuje březnu jako měsíci knihy a bez jakékoli ideologické kontaminace zmiňuje důležitost technické literatury. Její produkce byla tehdy soustředěna ve Státním nakladatelství technické literatury (SNTL), jehož součástí byl i Automobil vydávaný pod patronací Ministerstva všeobecného strojírenství. Důležitá byla nejen z pohledu řekněme populárně-naučného, tedy pro široké vrstvy o soudobou techniku se zajímajících čtenářů, ale především pro sdílení posledních technologických poznatků mezi odpovědnými pracovníky v továrnách. Autor úvodníku zmiňuje na jedné straně skutečně impozantní základnu, rozvinutou do podoby 32 000 členů Klubu čtenářů technické literatury, pro něž v Praze vzniklo mimochodem také v rámci Evropy jedinečné Středisko technické literatury s fyzicky dostupnými výtisky odborných časopisů, ale také své obavy z neblahých vlivů vládního opatření: „Je krajně politováníhodné, že do tohoto slibně se rozvíjejícího procesu zasáhl nyní ve sféře časopisů rušivý vliv zaviněný naprostým nepochopením směrnic o úsporných opatřeních (…). V rámci direktiv o úsporách vydaly ústřední úřady pokyny všem svým podřízeným podnikům a závodům, aby byl omezen tzv. funkční odběr časopisů. Tento funkční odběr byl dosud vžitým zvykem na závodech a spočíval v tom, že závod či podnik předplácel ze svých prostředků odborné časopisy pro řadu svých pracovníků, aby zde byla jistota, že časopis, který jim slouží jako informátor o novinkách a pomůcka při práci, dostanou vždy pravidelně a včas.“

Příspěvek Ing. Huga Ratingera připomíná, že technicky primitivní, ale účinné pásové brzdy, pamatující už první roky rozvoje automobilismu, tehdy zůstávaly stále účelným konstrukčním prvkem pro kolová i pásová vozidla, využívající vesměs různých druhů samočinných převodných ústrojí, a nabídl přesnější způsoby jejich výpočtu.

Foto: Jiří Duchoň, archiv

Ing. M. Vojtěch z MVS se následně zevrubně věnuje vznikající mezinárodní normě na bezpečnostní pásy v automobilech. Tehdy již nešlo o nijak raritní bezpečnostní zařízení, jež automobilky z vyspělých zemí dodávaly ve svých produktech standardně nebo na přání, ale o jednoznačně pozitivní přínos k bezpečnosti silničního provozu, v němž tehdejšími statistickými metodami vyhodnocovali celosvětově 100 000 usmrcených ročně. Nepanovala však tehdy ještě shoda na podobě tohoto ochranného prostředku, a tak mezinárodní organizace ISO nebo Evropská hospodářská komise k této problematice zřídily zvláštní pracovní komisi. V jejím čele stanulo Švédsko, jež s pásovými zádržnými systémy mělo tehdy největší zkušenosti, a dalšími členy „aliance“ byly Belgie, Francie, Itálie, NSR a Velká Británie. Československo mělo být připravenými normami vázáno jako člen konvence o bezpečnosti silniční dopravy z roku 1949. Následuje představení řady kolových buldozerů americké značky Michigan.

Převzato z časopisu

Fotogalerie