Scammell - Těžká vozba

Snad nejslavnějším jménem v historii britského průmyslu užitkových vozidel byl Leyland, založený rodinou Spurrierů a Sumnerů v roce 1896 jako Lancashire Steam Motor Company ve městě Leyland, o jedenáct let později přejmenovaný na Leyland Motors, který se nakonec stal koncernem British Leyland, sdružujícím také produkci osobních automobilů. Postupně pohlcoval další firmy, v roce 1964 soustředil produkci užitkových automobilů do tří hlavních značek Albion, Leyland a Scammell. Posledně jmenovaný vyráběl nejen proslulé nejtěžší typy pro vlečení podvalníků s hmotností soupravy až 250 tun, ale také lehký tříkolový tahač, který uvedl v roce 1933 pod označením Mechanical Horse, tedy Mechanický kůň.

Automobilka Scammell Lorries, Ltd., nezávislá až do roku 1955, zahájila novou etapu v závodě ve Watfordu (Herts.) v roce 1922 jako průkopník návěsových souprav, kde vyráběla kapotové tahače i příslušné návěsy. Její historie je však mnohem starší, oddělila se od kolářství, výroby kočárů a oprav parních strojů, jež provozovala původní společnost G. Scammell & Nephew, Ltd., ve Spitalfields v Londýně už od roku 1837 a v roce 1919 zahájila experimenty s prvním tahačem návěsů (u Scammellu je nenazývali trailers, ale carriers), jenž vycházel z americké konstrukce Knox Martin. Konstruktér Oliver D. North později zdokonalil návěsové sedlo, tzv. páté kolo, a vyvinul tříkolový tahač, jenž nahradil koně v rozvážkové službě a distribuci z nádraží, uplatnil se při rozvozu poštovních zásilek a zboží.

Mechanical Horse přežil ve výrobě do šedesátých let, s modernizovanou aerodynamickou budkou jako šestitunový Scarab (od roku 1967 Townsman s laminátovou budkou), resp. ve čtyřkolovém provedení Scarab-Four. Scammell ještě v šedesátých letech vyráběl široký sortiment návěsů (600 typů s užitečnou hmotností od tří do třiceti tun) a různé druhy závěsů Fifth Wheel včetně plně automatických. Od roku 1937 se mechanické koně vyráběly licenčně také ve Francii, poslední typy z konce sedmdesátých let dokonce s budkou Saviem, jakou známe z českých vozů Avia (Tracteurs F.A.R., ex-Chenard-Walcker).

Druhým nejznámějším produktem Scammellu jsou speciální těžká vozidla pro provoz v nejtěžších terénních podmínkách, či pro vlečení podvalníků s těžkým nákladem. První z nich byl Scammell Pioneer, hojně používaný britskou armádou jako dělostřelecký tahač, vyprošťovací vozidlo a samozřejmě pro přepravu nejtěžších nákladů. Po druhé světové válce nalezla tato řada pokračování v těžkých kapotových typech Mountaineer (od 1949), Constructor (1951), Contractor (1966) a posledním Commanderu (1978), vyráběném až do osmdesátých let. Předválečný čtyřnápravový Rigid 8 s bezkapotovou budkou později zastoupil Routeman (1958), jehož druhá generace měla velmi elegantní laminátovou budku podle návrhu italského designera Giovanniho Michelottiho. Dvounápravový kapotový tahač nesl označení Highwayman, bezkapotový Handyman, speciální sklápěče s jednomístnou kabinou (dumpery) se jmenovaly Sherpa a Himalayan.

Na společnost Scammell Lorries se obraceli zákazníci z celého světa, například v roce 1972 dodala tři tahače Contractor s podvalníky Crane Fruehauf (96 kol, hmotnost soupravy 240 t) do tehdejšího Sovětského svazu; modré Contractory 6x6 s červenými podvalníky pro britskou transportní firmu Pickfords se staly kultovními stroji i pro širokou veřejnost, zejména poté, co známá firma Lesney vyrobila jejich věrné modely v sérii Matchbox. Poslední třínápravový Commander pro přepravu tanků na podvalnících dostal motor Rolls-Royce V12 o výkonu 460 kW (625 k), jenž soupravě o celkové hmotnosti 110 t uděluje největší rychlost 61 km/h, převodovka je šestistupňová samočinná s retardérem, zadní tandemová náprava Scammell 40 t má redukce v hlavách kol a tři závěry diferenciálů. Civilní verze pro velké stavby a ropná pole sloužily jako autovlaky až do celkové hmotnosti 250 t.

Scammell se stal součástí Leyland Motors v roce 1955 jako divize Special Vehicles, některé typy se prodávaly se značkou Leyland (1980, nový Constructor), jiné dostaly budku Leyland (např. Trunker), ale po rozpadu impéria British Leyland (Rover Group) nastaly těžké časy. Samotný Leyland Motors se stal součástí DAF Trucks, po krachu nizozemské společnosti se sice osamostatnil, ale brzy závod v Leylandu koupila americká skupina PACCAR. Malý a specializovaný Scammell neměl v tomto gigantickém soukolí šanci, produkce přetrvala do roku 1988 ve Watfordu typy S24/S26 (budka Leyland) a mohutnými Commandery, jež se využívaly v britské armádě jako tahače pro přepravu tanků.

Montovaly se motory Leyland, Cummins, Rolls-Royce, Gardner, Scammell-Meadows, AEC, Perkins, Detroit Diesel atd. Závod ve Watfordu koupila skupina Unipower (později Alvis-Unipower), známá sportovním vozem Unipower GT na bázi Mini Cooperu (ovšem s motorem vzadu), jež nabízela náhradní díly a servis pro Scammelly a nějaký čas ještě vyvíjela speciální vojenská vozidla. Tím se uzavřela šestašedesátiletá historie značky Scammell, klenotu britského strojírenství, která vytvořila nejproslulejší těžké tahače automobilového světa a neúspěšně se pokusila o výrobu vlastního tříválcového hvězdicového motoru pro lehký rozvážkový automobil Scammell Autovan. Scaraby, Constructory a Mountaineery jsou dodnes ozdobou britských srazů historických užitkových vozidel.



Zdroj: Automobil 09/08