Citroën Nemo SX 1.4i

Novotou vonící malý „citrón“ (ovšem v červené barvě) který jsme převzali k testu, je v modelové řadě osobních vozidel z produkce Citroën/PSA novinkou, protože zatím byly vyráběny pouze užitkové verze van a kombi.

Mimochodem, jde o výsledek společného projektu Fiat Group s koncernem PSA (Bipper/Nemo). Čistě osobní verze již v roce 2008 prezentovaného modelu, se do výrobního programu dostala až v roce 2009. U značek Citroën a Peugeot nese stejné jméno jako užitkové verze, u Fiatu se zcela liší i jménem. Zatímco užitkové verze se jmenují Fiorino, čistě osobní verze nese jméno Qubo.

Citroën Nemo v osobním provedení má k dispozici – a to je docela překvapující – pouze zážehový čtyřválec 1.4i s výkonem 54 kW/75 koní, zatímco vznětový agregát s výkonem 70 koní zůstal vyhrazen pouze užitkové verzi van. Standardně je montována pouze pětistupňová přímo řazená převodovka, poháněna jsou přední kola. Pokud jde o výbavu, pak je k dispozici pouze jediná s označením SX. Ale je docela bohatá, protože v bezpečnostní výbavě jsou mj. 4 airbagy, systém ABS + EBD a automatické zamykání dveří a zavazadlového prostoru za jízdy atd., nechybí palubní počítač, centrální zamykání, el. ovládaná přední okna včetně el. ovládání a vyhřívání zpětných zrcátek, ve dvou rovinách seřiditelný volant, druhá řada sedadel dělená v poměru 2/3 – 1/3, výškově nastavitelné sedadlo řidiče atd.. Přesto ještě zůstal prostor na nějaké příplatkové prvky, jako např. střešní nosič (4200 Kč), který měl i testovaný vůz, audio systém atd.

Citroën Nemo v osobní verzi se tak trochu vymyká v nabídce osobních vozidel Citroën, která se mohou pochlubit osobitou elegancí s čistými aerodynamickými tvary. To se o malé „krabici“ se jménem Nemo říci zcela určitě nedá, zato se ale velmi příjemně usedá za volant a v druhé řadě mají místo pro  tři cestující. No, tři spíše „papírově“, na delší cestu bych to viděl na dva a ještě ne nějaké robustnější „dospěláky“. Na šířku není totiž místa nazbyt a jestliže v první řadě sedí urostlý řidič, pak za ním už pohodlné místo na nohy těžko najdete. Nemo je svými rozměry posazeno pod osobní verzi jak „starého“, tak i „nového“ Berlinga, takže je ideální do městského provozu, protože umožňuje hbité proplétání proudy aut, vyžadují méně místa na parkování a přitom nabízí zavazadlový prostor o objemu až skoro 2,5 m3 (po sklopení druhé řady sedadel). Ovšem užitečná hmotnost cca 520 kg je „tak akorát“.

Nemo nabízí překvapivě prostorné pracoviště řidiče s dobrou ergonomií, velmi solidním dílenským zpracováním a pro dlouhána i relativně pohodlným sedadlem (osobně bych uvítal vyšší opěradlo). Veškeré spínače a ovládací páčky jsou tam, kde jsem je očekával, nic jsem nemusel hledat. Výhled z místa řidiče je výborný až do chvíle, než začalo pršet. Pak jsem zjistil, že zatímco stírač před spolujezdcem stírá sklo až k hornímu okraji, ten u řidiče nechává právě v horní části skoro 150 mm neošetřovaný pruh, stejně tak i u levého předního sloupku. Při jízdě na opravdu hodně dlouhou vzdálenost, třeba po dálnici, kdy si řidič chce najít pro nohy trochu jinou polohu však zjišťuji, že pravé kolenou se opírá o konzoli řadicí páky, levé o mohutnou výplň dveří (v ní jsou ukryté spínače na ovládání oken) a tak nějaký ten centimetr chybí.Zavazadlový prostor u osobní verze je přístupný vzhůru vyklápěnou stěnou. Hrana nákladového prostoru je ve výšce 535 mm a ložná plocha je ideálně rovná. Vpravo u dveří je šikovná přenosná samonabíjecí kapesní svítilna upevněná v držáku. Nechybí 4 upevňovací oka.

Mírným zklamáním byl výkon motoru, který byl sice dostatečný při popojížděni v kolonách v centru města, ale na jeho okrajích a mimo obce (zvláště na dálnici) jakoby už postrádal „koníky“, resp. musel se více vytáčet a samozřejmě se tak stával mnohem „žíznivější“. Udržet průměrnou spotřebu v testu (ve výbavě byl i palubní počítač) pod 7,5 l/100 km, už vyžadovalo dost sebezapření. Na druhou stranu, při klidné a plynulé jízdě po známém testovacím okruhu jihozápadně od Prahy (tj. po známých silnicích, kde už před horizontem dávám nohu s plynového pedálu, protože vím, že přijde klesání atd.) jsem se „dopracoval“ na průměr 6 l/100 km. Asi bych dal přednost vznětovému (ale dražšímu) motoru. Nenadchla mě převodovka, dráhy nutné k řazení rychlostních stupňů byly nepříjemně dlouhé. Jízdní vlastnosti vozidla jinak plně odpovídají konstrukci podvozku. Při jízdě pouze s řidičem zadní náprava na nerovném povrchu lehounce odskakuje (ale ne tak jako u verze van). Ocenil jsem dobré manévrovací vlastnosti při parkování a malý poloměr otáčení.


Zdroj: Doprava a silnice
Autor: Jiří Krenar

Fotogalerie