Wolseley Motors (1901–1975) – Zapadlá hvězda

K nejstarším britským automobilkám patří Wolseley, která letos slaví 120. výročí. Značka žije, přestože automobily dávno nevyrábí...

Počátkem roku 1901 byla založena nová společnost Wolseley Tool & Motor Car Company v britském Birminghamu, jež se zaměřila na výrobu osobních vozů. Nesly značku Wolseley podle irského podnikatele Fredericka Yorka Wolseleye (1837–1899), který s nimi však neměl nic společného kromě založení původního podniku, na jehož základech automobilka vznikla. Na počátku byla firma Wolseley Sheep Shearing Machine Company, kterou Ir Wolseley založil roku 1887 v australském Sydney, aby vyráběl nůžky na stříhání ovcí. Když hledal inženýra pro práci na zvýšení životnosti a spolehlivosti nůžek, našel jistého Herberta Austina (1866–1941). Ten skutečně do Austrálie přijel, pomohl výrobky vylepšit, stal se společníkem, po návratu tam dodával díly z Birminghamu a založil novou továrnu v Astonu. Po přestěhování podniku do Velké Británie (1889) zastával funkci generálního ředitele, zatímco Wolseley v roce 1894 firmu opustil a o pět let později zemřel. 

Výroba nůžek na stříhání ovcí ovšem nebyla velkým úspěchem, jenže Herbert Austin od roku 1896 ve firmě experimentoval s motorovými vozidly. Nejprve sestrojil tříkolky inspirované francouzským vzorem Léon Bollée, ale už v roce 1899 přidal první čtyřkolovou voiturettu značky Wolseley. Kuriozitou je, že se dochovala dodnes. V roce 1900 její posádka dobyla zlatou medaili v jízdě RAC 1000 Mile Trial, v roce 1970 pětaosmdesátiletý St. John C. Nixon jízdu na stejné trati napříč Velkou Británií zopakoval, stejně jako v letech 1950 a 1960. Jako motoristický historik tak prokázal kvalitu Austinovy čtyřkolky Wolseley. Bohužel v prvním ročníku 1900 na Wolseley nestartoval, ale coby patnáctiletý učeň se svezl jako mechanik ve vítězném voze Napier 8 HP slavného britského závodníka Selwyna Francise Edge, narozeného v Austrálii (1868–1940).

Úspěch tříkolky na počátku minulého století vyvolal velký zájem, na trhu se objevila ještě v roce 1899 za cenu 270 liber! Měla kapalinou chlazený ležatý jednoválcový motor 1301 cm³ (ø 114,3 x 127 mm) o výkonu 8,1 HP podle normy RAC, uložený vpředu a pohánějící zadní kola prostřednictvím třístupňové převodovky se zpátečkou a řetězovým převodem. Dosahovala rychlosti 35 km/h při otáčkách motoru 650 min-1. V roce 1901 se vyrobilo 323 vozů, následující rok přibyly dvouválce 10 HP a čtyřválce 20 HP. Přestože velkou reklamu značce dělaly úspěchy v závodech (zúčastňoval se také Herbert Austin osobně), nebyla obchodně úspěšná. Po rozkolu Herberta Austina s Johnem D. Siddeleyem, jenž prosadil koncepci motorů se svislými válci (Austinovy byly ležaté), prostě Herbert odešel a v roce 1906 založil novou Austin Motor Company, jež Wolseley překonala a vypracovala se na jednu ze dvou nejúspěšnějších britských automobilek. V padesátých letech se ovšem obě ocitly pod jednou střechou v koncernu British Motor Corporation, jenž začal uplatňovat badge engineering, tedy produkci stejných automobilů pod různými značkami. 

Výroba leteckých motorů v licenci Hispano-Suiza inspirovala konstruktéry k použití rozvodu OHC u poválečných automobilů. Přestože se objevil nový šestiválec OHC a po něm osmiválec, firma Wolseley v roce 1927 stejně vyhlásila bankrot. O společnost projevili zájem jak William Morris (Lord Nuffield), tak Herbert Austin (Lord Austin), tehdy šéfové dvou největších britských automobilek. Morris vyhrál, zaplatil za Wolseley tehdy neuvěřitelných 730 tisíc liber, čímž porazil nejen Austina, ale také General Motors. V roce 1927 vyjel stotisící automobil, ale pak se charakter značky změnil. Morris využil zkušeností Wolseley pro vylepšení vlastních vozů, měl zájem hlavně o šestiválce a rozvod OHC. V roce 1930 vyjel sportovní sedan Hornet, malý šestiválec OHC 1271 cm³ (ø 57 x 83 mm), dodávaný jako Hornet Special karosářům (jeden z nich se nyní u nás zúčastňuje veteránských akcí), ale pak byla Wolseley povýšena v rámci společenství Morris/Nuffield na luxusní značku, pro niž se od roku 1933 stal typický svítící oválný znak s písmeny Wolseley na klasické mřížce chladiče. 

Wolseley byla už v roce 1939 důsledně integrována do Nuffield Organisation, ale závod ve Ward End (Birmingham) v dubnu 1941 těžce poškodilo německé bombardování. Už od třicátých let se kromě osobních vozů vyráběly letecké motory a tisíce Wolseley od typu 14 z roku 1935 nalezlo cestu k policejním sborům, kde patřily k nejoblíbenějším. Poválečná produkce byla zahájena předválečnými typy osobních automobilů, původně uvedenými v letech 1937–1939, nejnovějším se stal malý čtyřválec Wolseley 8 HP, jehož premiéru překazila válka v roce 1940. Větší Wolseley 10 HP byl luxusní verzí vozu Morris Ten, šestiválce představovaly modely 14/60 (1,8 litru), 18/85 (2,3 litru) a 25 HP (3,5 litru). Typický černý sedan Wolseley 6/80, šestiválec 2,2 litru z let 1948–1954, si vysloužil označení Police Car, přestože kromě rozšířené policejní služby se také běžně prodával, a dokonce se zúčastnil Rallye Monte-Carlo. V polovině padesátých let přešel Wolseley na elegantní pontonové karoserie. 

V roce 1952 vytvořily sdružené značky Morrisu a Austinu koncern British Motor Corporation (BMC) a nastala rozsáhlá racionalizace. Wolseley se stal luxusnější verzí, Riley sportovnější variantou rozšířených vozů Austin/Morris, dokonce vznikl nový Wolseley Hornet na základě populárního Mini. Větší byly Wolseley 1100/1300 a největší 18/85 (čtyřválec), resp. Six (příčný šestiválec 2200 z let 1972–1975). Měly Issigonisovu koncepci s předním pohonem, zatímco klasické sedany 15/60, 6/99, 6/110 a další pocházely z velkých Austinů s pohonem zadních kol. Poslední Wolseley byl nový typ 18/22 s předním pohonem, jenž později získal označení Princess a byl základem Austinu Ambassador. Tak v roce 1975 skončila proslulá značka, jež si ovšem i u posledních typů s předním pohonem zachovala tradiční svítící znak na impozantně stylizované přídi. 

Nástupce původní Wolseley Sheep Shearing Machine Company z Birminghamu, od níž se kdysi oddělila výroba automobilů, existuje. V osmdesátých letech přešel od výroby k obchodu, nyní dodává především stavební materiály a instalatérské a topenářské zboží. Wolseley Plc. v roce 1982 pohltila americkou konkurenci Ferguson Enterprises a vzhledem k většinovému obchodu v USA změnila v březnu 2017 svůj název na Ferguson Plc. Ve Velké Británii a Kanadě však stále působí jako Wolseley, i když málokdo pamatuje souvislosti s výrobou automobilů.

Fotogalerie