Škoda 720 (3. díl) – V italském obleku

V srpnu 1969 byl dokončen první vůz Škoda 720 s karoserií navrženou a postavenou v Itálii. Linie sedanu s označením ID-1 navrhl šéf turínského studia Ital Design Giorgetto Giugiaro, karoserii zhotovila sesterská firma SIRP – Societa Industriale Realizzazione Prototipi.

Elegantní pětimístný sedan Š 720 ID-1 byl postaven na podvozkové plošině s rozvorem náprav 2550 mm a rozchodem kol 1330 mm vpředu i vzadu. Měl všechna čtyři kola zavěšena nezávisle, přední na spodních příčných ramenech a svislých vzpěrách MacPherson doplněných příčným stabilizátorem, zadní na vlečených trojúhelníkových závěsech se šikmou osou kývání. Pérování vpředu i vzadu obstarávaly vinuté pružiny.

Foto: Archuv autora

Vůz měl řízení s oběhem kuliček a bezpečnostním hřídelem volantu, brzdy s posilovačem byly vpředu kotoučové a vzadu bubnové. Čtrnáctipalcová kola nesla pneumatiky Barum rozměru 165 SR 14.

Vůz ID-1 byl zpočátku vybaven čtyřválcem OHC o objemu 1498 cm3 a výkonu 84 k (62 kW) spojeným se čtyřstupňovou ­převodovkou ovládanou řadicí pákou na středním tunelu. Modrý sedan s italskou karoserií byl dlouhý 4373 mm, široký 1653 mm a v nezatíženém stavu vysoký 1465 mm. Ve stupňovité zádi nabízel 540 l prostoru pro zavazadla, pod jehož podlahou měla své místo palivová nádrž o objemu 52 l s nalévacím hrdlem pod odklápěcím krytem na pravém zadním blatníku.

Při vážení během zkoušek vůz vykázal ­pohotovostní hmotnost 1130,5 kg, jeho užitečná hmotnost měla hodnotu 400 kg. Dosahoval největší rychlosti 157 km/h a zrychlení z 0 na 100 km/h zvládl za 18,2 s. Při ­průměrné rychlosti 78 km/h spotřeboval 9,0 l benzínu na 100 km.

Koncem června 1970 už měl tento vůz najeto přes 60 tisíc kilometrů, z nichž část absolvoval při zkouškách na dálnici v Německé demokratické republice. Pod kapotu později dostal funkční vzorky motorů OHC o objemu 1,6 a 1,8 l, odvozených ze základního jedenapůllitrového čtyřválce. V polovině února 1972 měl na počítadle ujeté vzdálenosti 96 639 km.

Foto: Archuv autora

Od poloviny května 1970 jezdil ve zkouškách i druhý sedan Š 720 s italskou karoserií, světle béžový vůz s označením ID-2. Stejně jako první exemplář byl vybaven motorem o objemu 1498 cm3. V létě 1970 absolvoval několik předvádění vládním představitelům. V září 1970 mu při zkouškách na východoněmecké dálnici naměřili největší rychlost 159 km/h, poté jezdil ve třísměnném provozu a v únoru 1972 měl na tachometru 148 tisíc kilometrů.

Počátkem září 1970 vyjel na silnice sedan Š 720 s označením AD-1 a motorem 1498 cm³, jehož karoserie byla podle italského vzoru zhotovena ve vývojových dílnách v Mladé Boleslavi. Byl určen k testu životnosti prováděnému pražským Ústavem pro výzkum motorových vozidel (ÚVMV).

V prosinci 1970 během zkoušek havaroval na zledovatělé vozovce a musel podstoupit dosti náročnou opravu karoserie. Po ní dlouhodobý test na 80 000 km koncem ledna 1971 úspěšně dokončil. Jeho kariéra skončila v listopadu 1971 bariérovými zkouškami.

Bílošedý sedan AD-2, také karosovaný v AZNP, ­dostal pod kapotu menší čtyřválec 1236 cm³ o výkonu 66 k (48,5 kW). ­Poslední mladoboleslavský sedan této řady, hnědý vůz AD-3 v exportním provedení s pravostranným řízením a motorem 1498 cm³, byl dokončen v březnu 1971. Oba vozy absolvovaly náročné jízdní zkoušky, v únoru 1972 měly naježděno 55 a 78 tisíc kilometrů, během nichž byl v AD-2 vyměňován motor a AD-3 dvakrát havaroval a musel být opakovaně opravován.

Foto: Archuv autora

V červnu 1971 byla v Mladé Boleslavi dokončena stavba zeleného pětidveřového kombi Š 720 AD-4 vybaveného motorem 1498 cm3. Mělo lehce prodlouženou objemnou záď, jeho celková délka povyrostla na 4420 mm. Absolvovalo zkoušky v pražském ÚVMV, mimo jiné i na dálnici v NDR, v únoru 1972 pak také zimní testy v Sovětském svazu.

Už o rok dříve, počátkem března 1971, začali v Mladé Boleslavi testovat pětidveřové kupé Š 720 Fastback, jehož karoserie byla postavena v Itálii a odlišovala se novými, ostřeji řezanými liniemi. Kupé převzalo podvozek s rozvorem 2550 mm, bylo však kompaktnější, do délky měřilo 4180 mm a vykazovalo pohotovostní hmotnost 1076 kg. Za pravý zadní podběh dostalo menší palivovou nádrž o objemu 44 l.

Fastback byl zpočátku vybaven motorem 1236 cm³ o výkonu 66 k (48,5 kW), s nímž mu naměřili největší rychlost 133 km/h. V červenci 1971 byl do kupé zamontován čtyřválec OHC převrtaný na 1772 cm3. Dával výkon 95 k (70 kW) a spolu s ním vůz dostal i rychloběh anglické značky Laycock de Normanville a posilovač brzd. V tomto provedení kupé uhánělo rychlostí přes 160 km/h a sprint z 0 na 100 km/h zvládlo za 13,3 s.

Foto: Archuv autora

Jako rána z čistého nebe přišlo v dubnu 1971 vládní usnesení č. 84/71, které nařizovalo AZNP soustředit se v kooperaci s východoněmeckými automobilkami na vývoj vozů s předním pohonem, zatímco Škoda 720 klasické koncepce měla být předána do Bratislavských automobilových závodů (BAZ), oficiálně založených 1. července 1971.

Koncem listopadu 1971 byla podepsána příslušná hospodářská smlouva a celý projekt Š 720 se přesouval k Dunaji, kde ­ovšem pod hlavičkou BAZ fungovalo jen vývojové středisko, jinak nic.

Během roku 1972 tam vznikly dva tzv. opakované prototypy, sedany Š 720 OP-1 a OP-2, první ve standardním provedení se dvěma světlomety, druhý ve verzi De Luxe se čtyřmi světlomety. Plánované kombi už postavit nestihli, celý projekt byl zastaven.

Paradoxní je, že práce na opakovaných prototypech Š 720 probíhaly v Bratislavě i dávno po tom, co byl v Praze v únoru 1972 na federální vládě nad „sedmsetdvacítkou“ udělán kříž. Pravdou je, že oficiálně byl tento rozsudek formulován až koncem listopadu 1972 v usnesení federální vlády č. 368/72.

V roce 1973 se materiál i dokumentace z projektu Š 720 vracely zpět do Mladé Boleslavi, kde byly bratislavské sedany přeznačeny na Š 731 a nerealizované kombi na Š 732.

Škoda 720 – 1. díl

Škoda 720 – 2. díl

Převzato z časopisu

Fotogalerie