DKW & Auto Union – Do Kopce Wytlač

Nelichotivé vysvětlení zkratky DKW vzniklo pro nepříliš výkonné dvoudobé dvouválce prvních typů...

Zajímavé je, že pro poválečnou obnovu Auto Union byla vybrána značka DKW, která patřila vesměs malým vozům, a nikoli třeba jedna z dalších tří Audi, Wanderer a Horch. Vysvětlení je prosté, začínalo se motocykly, a ty nesly označení DKW, zároveň dále patřily ke světové špičce. Příznivci Audi se ovšem dočkali v roce 1965, po přestávce dlouhé pětadvacet let znovu vyjel osobní vůz této značky, jenž se zrodil z kombinace upraveného skeletu DKW F102 a čtyřdobého čtyřválce Mercedes-Benz M118. Přechod z dvoudobého na čtyřdobý pracovní cyklus byl natolik významný, že jej podpořila i výměna značky, přičemž DKW tak zanikla... A co vlastně DKW znamená? Titulek je jen českým žertem, nicméně historici se přou, který výklad je ten správný. Mají na výběr Dampf-Kraft-Wagen, tedy parní vůz, s nimiž zakladatel Jörgen Skafte Rasmussen (1878 – 1964) experimentoval, anebo Das Knaben Wunsch (přání každého chlapce), či Das Kleine Wunder (malý zázrak), jež se zrodily pro malý dvoudobý jednoválec 18 cm³ (0,25 HP), původně určený pro hračky a modely, který byl inspirací většich motorů k pohonu jízdních kol, stacionárního zařízení, či vozidel jiných výrobců. Pan Rasmussen nám záhadu už nevysvětlí, zemřel rok před zánikem značky DKW doma v Kodani... 

Na rozdíl od Augusta Horcha, jenž se však v roce 1933 vrátil do představenstva koncernu Auto Union AG a setrval tam do vypuknutí války, byl Dán Rasmussen nejen vynikajícím technikem, ale i obchodníkem. V roce 1904 založil v německém Chemnitzu výrobu různých přístrojů, v říjnu 1906 koupil prázdnou textilní továrnu ve Zschopau, kam přesunul své aktivity, a za války začal experimentovat s parními stroji, u nichž kladně hodnotil nezávislost na ben-zinu. Nakonec však objevil dvoudobé motory a stal se největším výrobcem motocyklů na světě, k nimž v roce 1928 přidal malé automobily. Lidové vozy DKW s dvoudobými dvouválci a pohonem předních kol pak byly v Německu nejrozšířenější, především pro příznivou cenu, a tak se jich ve třicátých letech v různých karosářských verzích vyrábělo až 4500 měsíčně! Licenci DKW koupila také československá Zbrojovka Ing. F. Janeček, automobil s dvouválcem 690 cm³ se stal základem prvního vozu Jawa 700. Rasmussen zahájil plány vývoje malého automobilu s dvoudobým motorem už v roce 1924, tedy po dvou letech sériové produkce motocyklů a po pěti letech výroby malých motorů.

V roce 1926 už ze Zschopau dodával motocykly objemových tříd 200, 250, 300 a 500 cm³; v roce 1928 představil DKW Typ P 15 PS, svůj první osobní automobil. Využil spolupráce s firmou SB (Slaby-Beringer), která na základě leteckých zkušeností Dr. Rudolfa Slabého vyráběla samonosné dřevěné karoserie, ale dostala se do finančních problémů, a tak její továrnu v Berlíně-Spandau koupil a zahájil tam výrobu typu P (samonosná dřevěná kostra otevřené karoserie, potažená koženkou; kapalinou chlazený dvoudobý dvouválec 584 cm³, převodovka 3M, pohon zadních kol). Do roku 1931 vyráběl pouze typy s pohonem zadních kol, z nichž vynikaly od roku 1929 první typy 4 = 8, následované Sonderklasse a Schwebeklasse, až do roku 1940 vyráběné ve Spandau, jež poháněly originální motory V4/90° se čtyřmi pracovními válci a dvěma plnicími (Ladepumpe). První P 25 PS měl objem válců 980 cm³, poslední Sonderklasse už 1054 cm³ a výkon vzrostl na 40 k (30 kW)/3800 min^‑1.

Celková produkce čtyřválců Ladepumpe dosáhla 24 tisíc vozů, klasických dvoutaktů se zadním pohonem pak přes dva tisíce, ale nových s předním pohonem (od 1931) až do vypuknutí války celkem 218 tisíc. Motory se spolu s motocykly vyráběly ve Zschopau (po válce MZ), automobily v Berlíně (Spandau) a Zwickau (v továrně Audi). Výhody dvakrát většího počtu pracovních zdvihů dvoudobého motoru proti čtyřdobému zdůrazňovala firma DKW označením 4 = 8, po válce pak 3 = 6. Zatímco první měl navíc dva plnicí válce, druhý už byl klasický dvoudobý tříválec, odvozený z dvouválců. Jeho vývoj jako DKW F9 začal před válkou, výroba se rozběhla po ní, a to souběžně od roku 1950 v obou částech Německa, u nového Auto Unionu v Düsseldorfu a v bývalém Audi ve Zwickau (jako IFA F9; později převedena do Eisenachu, kde se proměnila na Wartburg).

Předchozí DKW F8 (dvouválec 684 cm³) zahájil poválečnou produkci ve východním Německu ještě o rok dříve (IFA F8). V roce 1960 v Düsseldorfu vyrobili půlmiliontý poválečný automobil Auto Union/DKW. V západní části Německa obnovil nový Auto Union produkci v Düsseldorfu, teprve v roce 1962 byla převedena do Ingolstadtu. Nová Meisterklasse F89 odpovídala zaoblenému typu IFA F9, ale s dvouválcem F8; tříválec 896 cm³ dostala jako Sonderklasse F91 (1953 – 1955), později s rozšířenou karoserií a zvýšeným výkonem až na 30 kW (40 k) nesla označení Grosser DKW 3 = 6 (1955 – 1959; typy F93 kupé/kabriolet/sedan 2d, F94 sedan 4d, F94 U kombi Universal 3d). Tato řada vyběhla z výroby v roce 1963 jako luxusní verze pod značkou Auto Union 1000 (a 1000 S) se zvětšeným tříválcem na 980 cm³ (44/55 k). Stejné motory používal terénní vůz DKW Munga 4x4, nabízený se 4, 6 nebo 8 se-dadly v letech 1955 – 1968, jenž se stal základem čtyřtaktu VW Iltis, vyráběného v Ingolstadtu (1978 – 1982).

Západoněmečtí konstruktéři se pustili vlastní cestou a na IAA 1957 ve Frankurtu představili prototyp menšího sedanu DKW Junior, jehož sériová výroba s dvoudobými tříválci 741 nebo 796 cm³ začala o dva roky později (oba 34 k). Další vývoj přinesl zvětšenou verzi F11 (motor 796 cm³), resp. F12 (889 cm³; 40/45 k), poslední dodávanou vedle dvoudveřového sedanu také jako dvoumístný roadster. Vyvrcholením konstrukčních aktivit se stal sedan s pontonovou dvou- a čtyřdveřovou karoserií DKW F102, uvedený na IAA 1963 ve Frankfurtu. Sériová výroba začala v březnu 1964, ale do března 1966 se vyrobilo jen 53 053 automobilů tohoto typu, protože z výrobní linky v Ingolstadtu už sjížděly první čtyřtakty Audi se shodným skeletem karoserie.

Poslední DKW měla dvoudobý tříválec 1175 cm³ (ø 81 x 76 mm) s výkonem 44 kW (60 k)/4500 min^‑1 a točivým momentem 101 N.m/2250 min^‑1, které vozu o hmotnosti 910/945 kg (2/4d) udělovaly zrychlení z 0 na 100 km/h za 20,5 sekundy, největší rychlost 135 km/h a průměrnou spotřebu 11,0 l/100 km (samočinné mísení oleje z nádrže 4,5 l do benzinu). Podvozek byl podobný jako u prvního Audi, ale s kratším rozvorem 2480 mm (o 10 mm) a torzními tyčemi také vpředu, celkové rozměry vozu činily 4280 x 1618 x 1459 mm. Historii DKW uzavřela Munga, vyráběná pro Bundeswehr až do roku 1968. Nastala nová éra Audi, která vystřídala dvoudobou tradici DKW. V západní části Německa se vyrobilo v letech 1949 – 1968 celkem 992 822 automobilů značky DKW.

Převzato z časopisu

Fotogalerie