Mercedes-Benz – S Mercedesem dálkově

Tři roky už brázdí dálnice, silnice ale i pískovny v celé Evropě nová generace Mercedesu-Benz Actros.

Mercedes-Benz Actros 1848 4x2

Actros tak běžně potkáte i na českých registračních číslech nejen na tuzemských trasách, ale prakticky na všech evropských dálkových komunikacích. Redakce získala k běžnému redakčnímu testu tahač Actros 1848 s třínápravovým návěsem Schmitz Cargobull (bohužel bez nákladu) vybavený novým, speciálním systémem ovládání (shrnovaní) bočních plachet. Jak napovídá číselný kód, výkon motoru je zaokrouhleně 480 koní (350 kW/376 k). Co ale z číselného označení už nevyčtete je, že z celkem jedenácti variant kabin pro dálkovou dopravu měl testovaný truck kabinu GigaSpace s rovnou podlahou a s výškou stání 2130 mm s konceptem SoloStar (příplatková výbava), což v překladu znamená, že řidič měl k dispozici průběžně horní lůžko o šířce 750 mm a délce 2200 mm a sedadlo pro spolujezdce bylo posunuto až do pravého zadního rohu kabiny. Při sólo jízdě tak získá řidič k odpočinku vlastně kvalitně polstrovanou „rohovou lavici“ umožňují i natažení dlouhých nohou, protože od opěradla sedadla k palubní desce je volný prostor o délce 1398 mm. Odpočinkový kout má i sklopný stolek. Samozřejmě i nadále je k dispozici spodní lůžko, které je ale sklopené k zadní stěně kabiny. Tomuto konceptu pak odpovídá i další doplňkové vybavení, jako např. obrazovka TV, která je umístěna v prostoru nad řidičem. Na druhou stranu je pravda, že ne každý řidič takové uspořádání kabiny chce. Vzpomeňme třeba na cenově zajímavou nabídku konkurenční značky Renault Trucks, která disponovala v podstatě jednosedadlovou kabinou s ohromným odpočinkovým prostorem, ale zájem o takovouto koncepci byl minimální. Ale zpět k našemu Mercedesu Actros.

Ostatní uspořádání pracoviště řidiče už bylo klasické, tedy dobře známé. Pneumaticky odpružené sedadlo řidiče je seřiditelné i výškově, volant nastavitelný ve dvou rovinách a v dostatečném rozsahu. Palubní deska je vpravo od volantu natočena do oblouku k řidiči, který tak má všechny spínače, přepínače a vypínače v dosahu ruky, a to platí také pro autorádio či za příplatek montovaný radionavigační systém s Bluetooth. Samozřejmostí je dobře odstíněný přístrojový štít. Vlevo je rychloměr a palivoměr s okénkem pro digitálně zobrazenou venkovní teplotu a čas, vpravo pak otáčkoměr s vyznačeným zeleným polem, ukazatel stavu AdBlue a digitálně zobrazovaná ujetá vzdálenost. Uprostřed pak je příjemně velký displej palubního počítače. A nesmím zapomenout na přiměřeně velký volant s dostatečně robustním věncem, který je multifunkční, což je v této třídě trucků dnes standard. A stejně tak je standardem automatizovaná převodovka, v tomto případě dvanáctistupňová Powershift3 G 281 – 12.

Tahač měl ale také některé doplňky, které příznivě ovlivňují spotřebu paliva. Například jde o aerodynamické zakrytování podvozku, límce u budky, či krycí žaluzie u chladiče motoru (a chladič je dnes u motorů Euro 6 opravdu mohutný). Umožňují optimální chlazení celého okruhu, resp. rychlejší zahřátí motoru na provozní teplotu. Agregát s výkonem kolem 350 kW (či chcete-li kolem 480 k) patří k nejžádanějším v tomto segmentu dopravy. Výkonem, spotřebou, ale i cenou vyhovuje jak republikové distribuci zboží, tak i dálkovým trasám v mezinárodní dopravě. Ve spojení s výborně pracující automatizovanou převodovkou (řadí plynule a opravdu svižně a to jak „nahoru“ tak i „dolů“ při použité motorové brzdy). 

Ze servisu importéra jsem zamířil na tradiční trasu po D1 na Mirošovice a dále po I/3 až do Miličína. A hned v prvním kopci jsem si plně uvědomil „chybičku“, která se vloudila. Prázdný návěs (okamžitá hmotnost soupravy dle technických průkazů byla kolem 13 000 kg) nebyl pro tahač s uvedeným výkonem žádnou zátěží, a tak už krátce po najetí na dálnici byl zařazen dvanáctý rychlostní stupeň a ten – až na výjimku ve stoupání do „votičáku“ – vydržel až na otočku do Miličína. A protože navíc bylo sucho a sluníčko, vozovka byla suchá, jedinou překážkou v udržení rychlostního limitu byla hustota provozu, zvláště okolo Benešova. Na zpáteční cestě jsem si vyzkoušel predikativní tempomat PPC (Predictive Powertrain Control), ale opět hustota provozu jeho „blahodárný účinek“ zhatila. Stejně tak nebylo možné využít adaptivní tempomat, ten až příliš často jenom zpomaloval. O to více jsem si ale užil možnosti „plachtění“, což převodovka PowerShift3 umožňuje. Na otočce v Miličně ukázal palubní počítač průměrnou spotřebu 27,8 l/100 km, na zpáteční cestě, kdy byla silnice přece jenom volnější a tak jsem mohl jet výrazně plynuleji, jsem „stáhnul“ průměr na celkových 24,3 l/100 km. Znovu ale zdůrazňuji, souprava nebyla naložena. Hodnotit tedy i jízdní vlastnosti prázdné soupravy je ošidné. Výkon motoru zbytečně velký, motorová brzda zvládla vše, převodovka pracovala příkladně a tak jenom zmíním elektricky seřiditelnou a vyhřívanou soupravu vnějších zpětných zrcadel (jejich velikost už ani neumožňuje použít zdrobněliny „zrcátka“). Mají robustní, dost objemnou architekturu a spolu s mohutným „A“ sloupkem tak přece jenom omezují výhled šikmo vlevo. Na druhou stranu, dokázal jsem si tentokrát nastavit sedadlo řidiče i volant tak, abych tento „mrtvý úhel“ minimalizoval. Jinak jsem měl v kabině pohodu a to i díky kvalitnímu dílenskému zpracování i použitým materiálům. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie