Kombinovaná realita – Realita nebo hra?

Spojením vjemů z fyzického světa a virtuálního prostředí vzniká kombinovaná realita. My jsme ji vyzkoušeli v automobilovém světě za volantem BMW M2. Svezení na letištní ploše ještě nikdy nebylo zábavnější…

Začátek výpravy do světa kombinované reality začal smíšenými pocity. Stojí před vámi nová generace BMW M2 se zvláštním černým maskováním a vy víte, že tu nejste kvůli reálným zkušenostem s touto novinkou, která přijde na trh až v březnu, ale že za úkol máte výstup do propojeného prostředí fyzična a virtuálna. BMW tento projekt označuje ///M Mixed Reality a vyvinulo ho společně s firmou Epic Games, zabývající se výrobou počítačových her. Právě pro ně vyvinula vlastní software Unreal Engine, jenž je v tomto případě ve spojení s 3D brýlemi Varjo základem celého zážitku. Právě Unreal Engine zpracovává nejen obraz kamer umístěných na brýlích, ale také pracuje s jejich laserovým skenerem (lidar), současně ale dostává informace i ze senzorů snímajících pohyby řidiče a samozřejmě také dynamických dat z pohybu automobilu. Celý tento propletenec informací společně vytváří do brýlí kombinovaný obraz, v němž vidíte vlastní ruce na volantu a palubní desku, a když se otočíte, tak také spolujezdce. Za čelním sklem i bočními okny se ale promítá svět virtuální.

Foto: BMW

Tolik teorie. Usedám za volant vozu vybaveného veškerou technikou. Vedle mě sedí specialista z BMW, který má celý projekt na starosti a sleduje, zda všechno správně funguje a zda řidič reaguje, jak má. Má k dispozici červené tlačítko umožňující celé představení kdykoliv okamžitě zastavit. Nasazuji si brýle a po nezbytné kalibraci se přes jejich čočky dívám na okolní svět, který je přeci jen v menším rozlišení, než jaké mému mozku poskytují oči.

Pomalu na letištní ploše projíždím kužely vytýčenou dráhu a říkám si, že bych spíše než brýle vyzkoušel chování nového základního modelu divize M. Než ale stihnou tyto myšlenky uzrát, nudná a placatá realita letiště se mění v prostředí moderního nočního velkoměsta, v němž mě digitální ženský hlas nabádá, abych přejel do vytýčené zóny pro start. Teď už se trefuji mezi virtuální kuželky, ale přitom stále ovládám reálný vůz. Realitu mi v těchto chvílích připomínají snad jen kamínky odlepující se od odvalujících se pneumatik a narážející do podběhů – alespoň nějaký impulz ze světa, který jsem před chvílí opustil.

Digitální uvaděčka vysvětluje, že mým úkolem bude jízda po závodní trati ve tvaru ležaté osmičky (aby se vešla na plochu danou místní přistávací dráhou). Při jízdě budu sbírat vznášející se loga BMW a vyhýbat se překážkám. Posouvám se na start, kde začíná odpočítávání. Dívám se na přístroje, zda mám zařazený režim D, a jakmile můžu, vyrážím do noční městské scenérie.

Foto: BMW

První prošlápnutí plynu do digitálního světa je zvláštním zážitkem. Co když v reálném prostředí do něčeho nabourám nebo vyjedu z trati? Uklidňuji se, že tomu by asi zabránil můj spolujezdec sedící vedle mě. Nová M2 vyráží, cítím lineární zátah i hezky ostrý zvuk jejího šestiválce a přitom se snadno a přirozeně držím na trati vytýčené svodidly a obrubníky. Sbírám loga a když mi cestu zkříží umělá stěna, tak se jí vyhýbám. Blíží se první vracečka, takže podle citu brzdím a cítím, jak jsem se dostal na zásah systému ABS. Nic se ale neděje, docela jsem zpomalení odhadl, takže zatáčím a cítím, jak chci po předních kolech zatočit více, než jsou schopná přenést, jemně povoluji, dávám vozu čas, a když se srovná, začínám akcelerovat. Jasně vnímám, jak se zadní kola opírají o povrch pod koly a vůz intenzivně zrychluje.

Po očku sleduji rychloměr a vidím na něm číslo dosti přesahující 100 km/h. Přichází rychlá kombinace pravá/levá, při níž posbírám pár log, opět se vyhýbám stěně a pokračuji k levé vracečce. Po zkušenostech s tou předchozí mi průjezd vychází lépe a přede mnou se objevují kužely, mezi nimiž musím zastavit – první kolo je za mnou. Mám ještě jeden pokus, při němž si troufám více. Současně si uvědomuji, že vnímání okolí vzhledem k reakcím vozu je přirozené a okamžité – pohnete hlavou a rázem vidíte, co se ukrývá třeba za sloupkem karoserie. A tak jediné, co mi stále dělá potíže, je odhadování přilnavosti pneumatik, protože silnice je dílem virtuálního světa, zatímco pod reálnými pneumatikami byl osychající asfalt, na němž občas zůstávala mokrá místa. V reálném světě byste si mezi nimi dokázali najít správnou stopu nebo se jim přizpůsobili, v tom digitálním na ně reagujete až zpětně.

To ale nic nemění na tom, že ve druhém kole jsem se naplno ponořil do fyzicko-digitálního světa, který mě pohltil. Když jsem si po dojetí do cíle brýle sundal, bylo mi líto, že jsem z toho barevného a chytlavého digitálního prostředí musel odejít. Realita letištní plochy v šedém podzimním dni byla tak smutná…

Reálná zkušenost s nahlédnutím do světa kombinované reality jasně ukázala, že propojování digitálního a reálného prostředí je nepříliš vzdálenou budoucností také v automobilovém světě. Nemusí to nutně být tato forma připomínající jízdní simulátor, ale půjde například o zdokonalování funkcí rozšířené reality, které se v posledních letech začaly objevovat v sériové výrobě hlavně ve spojení s navigováním přímo do reálného obrazu situace před vozem. V následujících letech se počítá především s větším zapojením head-up displejů, jimiž poskytované údaje se budou více vázat na reálné objekty před vozem.

Propojování digitálního a reálného světa je už dnes možné zažívat například při konfiguracích nových vozů, případně jejich vkládání do reálného prostředí. Hojně se také používá při vývoji nových modelů, kdy designérské týmy automobilek, sídlící často na druhém konci světa, se společně procházejí kolem virtuálně zobrazovaných digitálních maket. Pomocí virtuálních nástrojů se také vyvíjejí celé výrobní procesy a fungování výrobních linek, případně celých továren, ale provádí se také kalibrace asistenčních a bezpečnostních systémů.

Má zkušenost v BMW M2 se závodním okruhem na letištní ploše ukazuje nejen další možnosti, jak si vychutnávat řízení automobilu, ale mohla by být třeba způsobem, jak zdokonalit výuku nových řidičů v autoškolách. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie