Představujeme
Supertest: Porovnání pěti trucků
Trucker 05.02.2008 00:00
Je to jako mezi dobrými známými: Navzájem se znají a navzájem vědí o svých přednostech. O vozech MAN TGA, Mercedes Actros a Volvo FH lze už hovořit jako o establishmentu. Jsou mnoho let na trhu. Nyní změří síly s úřadujícím nositelem titulu Truck of the Year 2007, s DAF-em XF 105, jakož i s nováčkem a kandidátem na titul Truck of the Year 2008, kterým je Iveco „New“ Stralis.
V testu jsou:
Zdvihový objem: 12 000 cm3
Výkon kW/k: 350/476 při 1800 ot/min
Celková hmotnost (kg): 39 970
Cena v Německu (brutto): 91 060 eur
Zdvihový objem: 10 300 cm3
Výkon kW/k: 331/450 při 1550 až 2100 ot/min
Celková hmotnost (kg): 39 775
Cena v Německu (brutto): 151 500 eur
Zdvihový objem: 12 800 cm3
Výkon kW/k: 353/480 při 1400 až 1800 ot/min
Celková hmotnost (kg): 39 965
Cena v Německu (brutto): 102 000 eur
Zdvihový objem: 12 419 cm3
Výkon kW/k: 353/480 při 1900 ot/min
Celková hmotnost (kg): 39 580
Cena v Německu (brutto): 90 885 eur
Zdvihový objem: 12 800 cm3
Výkon kW/k: 340/460 při 1400 až 1900 ot/min
Celková hmotnost (kg): 39 880
Cena v Německu (brutto): 127 675 eur
PĚTKRÁT ŠESTIVÁLEC
Proti sobě nastoupily tři trucky od 450 do 480 k s velkoprostorovými kabinami a s automatizovaným řazením. Pokud jde o vybavení, testované nákladní automobily s automatickou klimatizací, luxusními sedačkami a lůžky, chladničkou a případně volitelnými převodovkami splňují téměř každé řidičovo přání.
Společným znakem kvinteta je šest válců. Mercedes jako jediný výrobce vsadil na jejich vidlicové uspořádání - za což sklidil špetku lásky. Pochopitelným miláčkem je motor Volvo o objemu 12,8 litru. Velkým výkonem už v nízkých otáčkách, vydatným točivým momentem, absolutními hodnotami při zrychlení a v pružností nechává svým soupeřům jen málo šancí. Podobně dobře je na tom po všech stránkách ještě MAN. Nový motor D26 přesvědčuje velkým výkonem už těsně nad volnoběhem, plynulým náběhem výkonové křivky, plností točivého momentu v hlavním jízdním provozu, jakož i přesně regulovatelným brzdovým tempomatem.
Přirozeně, Iveco nemůže tak docela držet krok - jasně mu chybějí dva litry ve zdvihovém objemu! Naproti tomu by byl Cursor 13 s 500 koňmi zase příliš silný. S objemem pouze 10,3 litru se však Cursor ohání v zásadě docela dobře. V nejvyšší rychlosti sice zaostává, zato však boduje ve spotřebě. Skutečnou slabinu má jen v hlučnosti, projevující se jasně kovovým drnčením se zřetelným pískotem turba.
Motor DAF-u MX nijak nevyniká, ale na druhé straně nemá ani žádné závažné nedostatky. Snaha jezdit s Holanďanem v úsporném prostředí spodních otáček nepřináší žádné nadprůměrné jízdní výkony. Nepříjemné jsou však vibrace, kterými se vyznačuje řadový šestiválec zcela netypicky kolem 1250 otáček. V porovnání s ním dokonce i vidlicový motor Actrosu běží klidněji. Zato při nízkých otáčkách prokazuje zřetelně slabiny: špatně visí na plynu a nelíbí se ani svou disharmonickou výkonovou křivkou.
Výrazně blíž mají k sobě účastníci při posuzování automatizovaného řazení. Rozdíly v konečném hodnocení spočívají převážně v různém vkusu testujících řidičů. Ti se však zcela shodují v názoru na obsluhu převodovky DAF-u, ovládané pákou na sloupku řízení, stejně jako na řadící konzolu Actrosu. Obě jsou nejlepším řešením. Jinak nejsou žádná senzační hlášení k nové převodovce Powershift u Mercedesu - snad kromě mnoha přídavných funkcí, jako je například rychlá změna rychlosti vpřed a vzad. Daimlerův řadící box nemůže udržet krok s ostatními systémy v rychlosti přeřazování, ani ve strategii řazení.
RYCHLÁ PŘEVODOVKA
Výrazně rychleji řadí MAN a DAF. Volvo, všeobecně chválené pro své rychlé řazení a dobré ovládání spojky, ale nějak nemůže v testu zářit - což je asi vada konkrétního testovaného vozu. Nejlepší ohodnocení získávají MAN a DAF, které mají převodovky ZF, promyšlenou strategii řazení, pohodlnou obsluhu a řidič může do soukolí snadno zasáhnout i manuálně. Všech pět vozidel nabízí kvalitní pohodlí při jízdě. Řízení Mercedesu prokazuje kolem střední polohy opět lehkou houbovitost, body však ztrácí hlavně vinou omezených možností přestavovat volant, takže nalezení ideální pozice je částečně omezeno.
Na voze Iveco se zcela netypicky nezamlouvá příliš nezáživný chod řízení. To umí MAN svým přímým provedením mnohem lépe. V kategorii jízdního pohodlí sbírá body také za vydařené pérování. Avšak subjektivní pocit testujících řidičů ohledně hlučnosti potvrzuje vysoká hladina vnitřního hluku.
Jinak tu není mnoho vad krásy, které by stály za zmínku. Všechna vozidla poskytují bezpečné jízdní chování a potřebné a dostatečné pohodlí i na dlouhých cestách. Škála sahá od velmi komfortně vybaveného Mercedesu až po strohý DAF - ale rozdíly jsou tak nepatrné, že s každým z pěti testovaných kandidátů lze dlouho žít. To platí i pro další důležitou kapitolu z hlediska bezpečnosti: pro brzdy.
BRZDY
Vina za to, že DAF nasbíral v konečném součtu o několik bodů méně, spočívá výhradně na nemotorném brzdovém pedálu. DAF trvá pevně na železném anachronismu, na který si už několik generací řidičů stěžovalo jako na špatně dávkovatelný a necitlivý.
Zato si však může Holanďan připsat k dobru, že - spolu s Ivecem - zavedli velmi vysokou kvalitu brzdové integrace. Všechny zpomalovací systémy jsou nejlépe sladěny s automatizovanými řazeními. Že Iveco vyslalo do soutěže v rozporu s vypsáním vůz s retardérem, mu spolehlivě pomohlo k dodatečným bodům. Turbomotorová brzda Itala nemohla v žádném případě udržet krok s VEB+, DEB nebo EVB!
LUXUS PŘI SEZENÍ
Povolání řidiče není, jak známo, příliš ohleduplné k zádům. O to důležitější je montovat do vozů dobré sedačky. Je nutno připustit, že se toto hodnocení poněkud zkresluje tím, že všechny testované vozy nemají k dispozici pouze sériové, ale i luxusní sedačky. Nejlepší exempláře mají vozy MAN a Volvo.
Mnichovský vůz se všem zamlouvá dobrým pérováním, jednoduchou obsluhou a dobrou polohou sedaček. Švéd sbírá body především ideálním tvarem svých sedadel.
U Mercedesu si řidiči stěžovali především na to, že se jim nepodařilo najít žádnou opravdu trvale pohodlnou polohu. U DAF-u nejsou ovládací tlačítka jednoznačně uspořádaná. Jednotné uspořádání rozhoduje o jednomyslném hodnocení pedálů. S výjimkou DAF-u se mění poloha mezi plynem a brzdou jen lehkým pootočením paty. Všechny pedály se ovládají snadno a přesně.
Pohodlné nákladní vozy pro dálkovou přepravu musí mít velkou kabinu. V zásadě všech pět testovaných trucků požadavek splňuje - jenže s rozdílnými nároky. Výsledkem v tomto hodnocení by mohlo být zklamané pouze Iveco! Navzdory zvětšené kabině a použití kvalitních materiálů Stralis v hodnocení zřetelně zaostal za svými soupeři. Ačkoliv má zvětšené úložné prostory, podle názoru testérů mu pořád ještě schází úložný prostor. Také v maličkostech, jako je držák plechovek, nebo uspořádání rádia, CB a telefonu, neposkytuje nejnovější Stralis nijak vysloveně příjemné řešení obsluhy. Zato je nutné připsat Stralisu k dobru, že se do velmi dobře vybavené kabiny nastupuje velmi pohodlně a – co je důležité pro kuřáky - má velký a snadno dostupný popelník.
Vítězem hodnocení kabin je podle očekávání DAF. Mnoho úložných prostor, hezké a snadno udržovatelné materiály spolu s obrovskou vysokou střechou ho staví na místo první volby. Dobře si vedl také Mercedes. Také on má hodně úložných prostor, přinejmenším horní lůžko je velmi pohodlné. Řidičům u se zamlouvají četné detaily jako držáky lahví nebo malé přihrádky.
VOLVO S LETOKRUHY
Podle očekávání vyšlo Volvo z testování spíš hůř. Sice je ještě stále měřítkem kvality a zpracování. Ale vedle volitelného skříňového systému na zadní stěně mu scházejí úložné prostory. Udržování kabiny v čistotě je relativně obtížné. Zato v posuzování přístrojových panelů Švéd Holanďana stále ještě poráží. Spartánsky působící kokpit DAF-u se svými zčásti zastrčenými a špatně dosažitelnými přepážkami není řidiči přijímán příznivě.
Na konci dlouhého testovacího programu zůstává konečné ohodnocení, kdo vlastně dodává nejlepší trucky pro dálkovou dopravu této třídy. V souhrnu vlastností zůstává na nejvyšším stupínku MAN, těsně sledován Mercedesem. Iveco obsadilo třetí stupínek.
Analýza výsledků v tabulkách
Zatímco se tovární řidiči snaží dostat na těžké trati z motorů maximum - což nemusí vždy znamenat jízdu s nejnižší spotřebou - zkušební jezdci se snaží vedle sedících novinářů udržet pokud možno konstantní tempo. Nakonec se umístil Actros díky velké snaze továrního řidiče docela vpředu. MAN sbíral body především díky tomu, že je lehký. Iveco mělo nejnižší spotřebu, ale za cenu nejpomalejší jízdy.
SERVIS A ÚDRŽBA
Kapitolu servisu a údržby vyhrává s přehledem Iveco. S údržbovým intervalem 150 000 km, jednoduchou každodenní kontrolou před odjezdem, jakož i výhodnou cenou za náhradní díly (s výjimkou variabilně nastavitelného turba) je jeho provoz výhodný - což se odráží na nízkých splátkách za údržbářské úkony.
Také DAF se chlubí dlouhými intervaly údržby od 120 000 (150 000 km se syntetickými oleji). Holanďan mimo to vyniká snadno proveditelnými údržbářskými pracemi. MAN zase sbírá body proto, že řidiči při kontrole před odjezdem usnadňuje práci. Také Mercedes se chová k řidičům přátelsky, ale vadou se jeví složitější servis a servisní interval pouze 100 000 km (většinou však ukazatel délky intervalu signalizuje kratší periody), takže dostal čtyřku. Na poslední příčce skončilo Volvo s příliš krátkým servisním intervalem a nepohodlnými servisními úkony.
SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ - Vedoucí testu Gerhard Grünig:
I když se spotřeba paliva a kvalita stále sbližují, pořád se dají zjistit rozdíly ve filozofii. V přímém srovnání má velkorysý a lehký MAN nos stále vpředu - následován solidním, ale přece jen konzervativním Mercedesem. Překvapením je třetí místo Iveca. Přes péči, věnovanou vylepšení modelu, jeho kabina nedopadla zrovna nejlíp.
Zdroj: Trucker 11/2007
