Souvislosti – Lev z Brunšvíku

Mnichovský výrobce nákladních, užitkových a dodávkových vozidel MAN má ve znaku lva. Napadlo vás někdy, odkud se to zvíře vzalo a proč zdobí masky chladiče vozidel, která denně vídáme na našich silnicích?

Těch otázek může být ještě více. Co to je vlastně za lva? Proč je z Brunšvíku? A dokonce celá série otázek, pro nás Čechy možná kardinálních: „Je to ten lev, který co je spojován s rytířem Brunclíkem? Ten, kterého chrabrý hrdina zachránil a on jej potom doprovázel po celý zbytek života a nakonec se dostal do jeho erbu? Ten, který má dvojitý ocas, protože mu ho Brunclík v lítém boji s drakem nešťastnou náhodou rozsekl mečem ve dví? Ten, o němž v Pověstech doby křesťanské v kapitole „O Bruncvíkovi“ psal Alois Jirásek?

Průkazná historie

Začněme tedy tím, co je jasné a prokazatelné. Společnost M.A.N. vznikla roku 1908. Netrvalo ani sedm let a začala vyrábět nákladní vozidla (1915), která se stala postupně jejích hlavním produkčním proudem. V rámci různých akvizic konkurenčních výrobců koupila společnost M.A.N. v roce 1969 podíl v automobilce Büssing (založena v roce 1903 Heinrichem Büssingem – 29. 6. 1843, Nordsteimke – 27. 10. 1929, Braunschweig, 1930 – první vznětový motor pro nákladní vozy, 1936 – první nákladní vůz z plochým vznětovým motorem umístěným v rozvoru náprav pod nástavbou, v roce 1934 převzala firmu NAG – Neue Automobil Gesellschaft a v roce 1962 firmu Borgward, v ní potom vyráběla vojenské 4 tunové automobily 4x4, než ji v roce 1968 prodala společnosti Faun-Werke GmbH), aby ji nakonec v roce 1971 pohltila. Akvizice značky Büssing dala mnichovské společnosti další možnost růstu výrobních kapacit. Kromě toho, do znaku M.A.N. přibyl tzv. Brunšvícký lev (Braunschweiger Löwe), který původně zdobil mřížky chladičů vozidel Büssing. Nicméně i na ně se dostal jako původní ikona města Brunšvíku (německy původně Brunesguik, později Braunschweig). 

Sochu lva nechal odlít v roce 1166 jako symbol své moci, autority a jurisdikce Jindřich Lev z Brunšvíku, vévoda bavorský a saský (1129–1195). Umístili ji na Burgplatz (hradní náměstí) před hrad Dankwarderode a Brunšvíckou katedrálu. Díky monumentální soše krále zvířat je hrad známý také pod pojmenováním Burglöwe (Lví hrad). Brunšvícký lev je nejstarší a největší zachovalou středověkou sochou na sever od Alp. Je také první figurální kompozicí konce starověku. Nezachovala se nám sice informace, kdo sochu odlil, ale jde vpravdě o mistrovské dílo. Můžeme se jen domnívat, že to byl některý mistr přímo z Brunšvíku. Socha lva má hmotnost cca 880 kg, je 1780 mm vysoká a 2790 mm dlouhá, maximální tloušťka stěny je 12 mm. V rámci zachování originální sochy stojí dnes na Burgplatzu v Braunschweigu pouze zdařilá kopie. Různé repliky sochy Brunšvíckého lva můžeme nalézt jak v Německu (například Goslar, Lübeck, Schwerin), tak i v zahraničí: Victoria and Albert Museum London, Harvard University, USA a další. Toliko tedy co víme jistě.

Legendy a mýty

Nyní se ponořme do zkazek, povídaček a legend. Podle jedné z nich, Jindřich, vévoda bavorský a saský, během cesty do Jeruzaléma narazil na lva bojujícího s drakem. I přidal se na jeho stranu. Lev pak svého zachránce doprovázel po zbytek života. Tato legenda byla populární v Německu, Holandsku, Dánsku a Švédsku, v modifikovaných verzích i v Česku, Maďarsku a Rusku. Není ale původní, nýbrž pochází z francouzské pověsti o rytíři Yvainovi. Podle naší české legendy byl rytíř Bruncvík (zvaný též Brunclík) synem českého knížete Žibřida (podle jiné verze knížete Štylfryda), který dobyl pro zemi znak orlice. Bruncvík se však rozhodl získat lepší erbovní znamení. Proto se s početnou družinou vydal do světa, kde zažil různá dobrodružství a bojoval se všelijakými exotickými zvířaty a obludami. Mimo jiné zachránil život lvovi tím, že zabil strašného draka, a za tuto statečnost získal lva do českého erbu. Jde pravděpodobně o českou modifikaci příběhů o Sindibádovi či Odysseovi.

Podle další legendy získal Bruncvík na hradě krále Olibriuse zázračný meč, který na požádání srazí všem nepřátelům hlavy. Meč se po Bruncvíkově smrti ztratil. K tomu se váže také legenda o Přemyslu Otakarovi II., podle níž náš monarcha po vítězství nad uherským králem odhodil před zraky jásajících Pražanů svůj meč do Vltavy. Existuje domněnka, že varianta Bruncvíkova jména Brunclík by mohla pocházet z německé podoby jména Přemysl – Prunzel. Rovněž tak o dvojitém ocasu lva v českém znaku existuje celá řada „pravdivých“ zkazek. Mě osobně se líbí nejvíce tak ze Starých pověstí českých. Ostatně, když jsem byl malý, povídal mi ji můj táta a já od té doby mám rytíře Brunclíka i jeho dvouocasého lva za hrdiny. To, je-li Brunšvícký lev oním zvířetem, které jsme získali ve třináctém století do české heraldiky a dodnes se udržel v malém i velkém státním znaku České republiky, je stále jen velmi nepřesvědčivě zodpovězenou otázkou. Osobně věřím, že tak i zůstane. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie