Představujeme

Prezentace – Jak jsem si „oblékl“ Daffodil

Milan Olšanský 13.08.2018 05:28

Nádherná malá a jednoduchá osobní auta s variátorem místo běžné mechanické převodovky – i to je historie holandského fenoménu DAF.

Devadesáté výročí existence holandské společnosti DAF se stalo vítanou příležitostí k oslavám s drobným nahlédnutím do bohaté historie výroby tohoto holandského automobilového fenoménu.

Jednoho dne jsme se sešli v Eindhovenu, kde pro nás zástupci holandské společnosti DAF Trucks připravili výběr automobilů a vozidel ze své historicky bohaté produkce. Vedle celé řady nákladních vozů, zde byly také dva osobní automobily. DAF „Daffodil“ 31 z roku 1964 a DAF 44 z roku 1973. Oba dva vozy osazeny dvouválcovými plochými vzduchem přímo chlazenými motory a řemenovým variátorem místo standardní převodovky.

Úžasný variátor

V polovině padesátých let minulého století se DAF pustil do vývoje malého rodinného vozu. Hub van Doorne (spolumajitel firmy) přišel s nápadem samočinného převodového ústrojí s klínovými řemeny. Konstruktér Johan van der Brugghen navrhl systém, ve kterém se točivý moment motoru přenášel přes spojku a krátkou spojovací hřídel do skříně s dvojicí řemenů a dvojicí axiálně posuvných řemenic kuželového tvaru. Řemenice byly spojeny s hnacími hřídeli zadních kol, takže plnily také funkci samosvorného diferenciálu. První osobní vůz DAF s plynule měnitelným převodovým poměrem Variomatic (systém CVT) byl představen v únoru 1958 na autosalonu v Amsterdamu pod názvem DAF 600. V roce 1961 jej doplnil DAF Daffodil (anglický název pro květinu narcis) se silnějším plochým dvouválcovým motorem o objemu 0,746 l. Jeho levnější verze nesla označení DAF 750. V následujících letech používaly systém Variomatic modely DAF 33, DAF 44, DAF 55 a DAF 66. Daffodil je kompaktní dvoudveřový DAF 31 (později vylepšený jako DAF 33) s rozvorem náprav 2050 mm a vnějšími rozměry (3630 x 1440 x 1380) mm. Pod kapotou byl umístěn čtyřtaktní vzduchem chlazený plochý dvouválec (boxer) s rozvodem OHV, zdvihovým objemem 0,746 l (85,5 mm x 65 mm) a maximálním výkonem 26 k/19 kW při 4000 min^-1. Točivý moment měl maximum 53 N.m při 2700 min^-1. Výkon motoru se přenášel na zadní kola přes bezstupňovou automatickou převodovku Variomatic měnící převodové poměry od 16,4:1 až po 3,9:1.

Od italského krejčího

V září 1966 byl představen model DAF 44. Byl to první vůz vyrobený v nové továrně DAF v Bornu (provincie Limburg). Pohlednou dvoudveřovou karoserii se stupňovitou zádí navrhl známý italský designér Giovanni Michelotti. Ve srovnání s modelem DAF 31 byla prostornější. Rozvor se prodloužil o 200 mm na 2250 mm, délka narostla na 3850 mm a šířka na 1540 mm.
Zdvihový objem dvouválcového boxeru byl zvětšením zdvihu na 73,5 mm zvýšen na 0, 844 l, což vedlo k posílení na 34 k/25 kW při 4500 min^-1. Kompresní poměr zůstával nízký (7,5:1), takže bylo možné používat nízkooktanové palivo, dodávané do motoru spádovým karburátorem Solex 40 PICS. Samozřejmostí byla samočinná řemenová převodovka Variomatic umístěná před zadní nápravou. DAF 44 dokázal uhánět rychlostí 125 km/h a na 100 km spotřeboval 7 l – 8 l benzinu.
Bezrámový podvozek měl přední kola nezávisle zavěšena na příčném listovém peru a teleskopických vzpěrách Mc Pherson s tlumiči Koni. Zadní kyvadlové polonápravy byly zavěšeny na šikmých suvných ramenech a odpérovány vinutými pružinami s teleskopickými tlumiči. Vůz měl hřebenové řízení, hydraulicky ovládané bubnové brzdy a pneumatiky 135 SR-14. Díky kompaktnímu motoru mohlo být pod přední kapotou umístěno náhradní kolo, takže v kufru bylo víc prostoru pro zavazadla.

DAF 44 posloužil jako základ speciálního vozidla Kalmar KVD 440 Tjorven, používaného švédskou poštou. Kromě dvoudveřového sedanu bylo vyráběno také kombi s nahoru výklopným zadním oknem a pick-up. Ve vší úctě k vývojářům i dělníkům, kteří tato krásná auta navrhli, vyvinuli a vyrobili jsem se „chytl“ příležitosti a i přes své nesporně nestandardní tělesné proporce jsem si vychutnal jízdní vlastnosti obou automobilů. Ovládání vozu je díky variátoru velmi, ale velmi jednoduché. V Daffodilu není třeba bělat vůbec nic jiného než točit volantem a šlapat na pedál akcelerátoru nebo brzdy, ve „44“ je třeba navíc nastavit volič variátoru pro jízdu vpřed – dopředu a pro jízdu vzad – analogicky dozadu. Vzduchový dvouválec se třiceti či čtyřiceti koníky je dostatečně dynamický – alespoň z pohledu oněch šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Oba dva automobily poslouchaly na slovo a jízda s nimi byla vyloženě potěšením. Jen to „oblékání“ a vysvlékání“ automobilu mi moc radost nedělalo, ale za to samozřejmě DAF nemůže, to je jen a jen věc řidiče – v tomto případě moje. Společnosti DAF Trucks patří dík, stejně jako majitelům historických, nejen osobních, vozů DAF za to jak se o ně stále pečlivě starají.