Obranná technika – Osmikolka Caesar – 155 mm/52 cal. /2

Francouzská zbrojovka Nexter Systems spolupracuje s českou automobilkou Tatra Trucks a.s. Jedním z významných výsledků je nová podoba samohybné kanonové houfnice Caesar 8x8 postavená na osvědčeném podvozku vozidel řady Tatra Force.

Moderní zbraň

Samohybná kanonová houfnice, původně lafetovaná na třínápravovém podvozku (prozatím nejrozšířenější provedení), má hmotnost cca 18 t, celkovou délku 10 m, celkovou šířku 2550 mm a celkovou výšku 3700 mm, v přepravní konfiguraci je potom o jeden metr nižší tedy 2700 mm. Palebný průměr 18 kusů děleného střeliva je schopná v poloautomatickém módu vystřílet ráz na ráz za cca tři minuty. Výrobce dokonce uvádí šest výstřelů ráz na ráz za 45 s. U osmikolového Caesaru je palebný průměr 30 kusů a navíc musí vojáčci při obsluze houfnice používat tzv. nástupní mosty.

Posádka v boj!

Popravdě řečeno – viděl jsem houfnici v akci. Obsluha je tvořena čtyřmi až pěti muži. Všichni musí během palby stát za, resp. vedle houfnice. Protože má zbraň tzv. semiautomatický nabíjecí systém, musí minimálně tři hoši z posádky sebou pořádně hodit. Na pravé straně děla jsou v jednoduchých plechových kastlících umístěné granáty (vlastní projektil) – každý o hmotnosti 42 kg. Na levé straně jsou analogicky umístěny nábojky. Samohybka má z obou boků výklopné lehké nástupní mosty. Na ty musí oba dva vojáčci, z každé strany jeden, vyskočit a popadnout – ten vpravo granát, ten vlevo nábojku (prachové náplně dle rozkazu ke střelbě, budou mít hmotnost cca až 8 kg, možná 10 kg).  Dvaačtyřiceti kilový granát musí vojáček „v teplých“ dopravit do lůžka poloautomatického nabíjecího systému. To samé musí učinit obsluha zleva (její náklad je minimálně čtyřikrát lehčí). Přitom musí vojáčci vyskočit na most a zase z něj seskočit – poměrně zajímavé kardio-cvičení, pokud uvážíme možnou vysokou okolní teplotu (Afganistán, Libanon, Mali, Irák, Indonésie atd.), potřebnou výstroj a zmíněnou kadenci šesti ran za 45 sekund. V nejnáročnějším, teoretickém, případě by mohlo jít o pětiminutové (30 ran ráz na ráz v kadenci šest ran za minutu) kolečko s energetickým výdajem každého z nabíječů odpovídající jednokolovému boxerskému zápasu.

Vlastní zkušenost a názor

V Bourges, uprostřed města, kterému vévodí jedna z deseti nejkrásnějších katedrál ve Francii, jsme nemohli samozřejmě provést žádnou opravdovou střelbu. Nicméně houfnici jsme prohnali po přilehlém továrním polygonu a v improvizovaném palpostu jsme vyzkoušeli poloautomatický systém nabíjení – leč také jen „na sucho“. Každého, kdo se poprvé po třech schůdcích (spodní je pohyblivý) vyhoupne do čtyř-dveřové pancéřované (STANAG Level 2) dvoukabiny, jistě překvapí její komfortní vnitřní rozměry. Co však je ještě zajímavější, je fakt, že interiér je obložen měkčeným materiálem. Takže, pokud se vaše hlava, končetiny nebo jiné hranaté či oblé (dle konstituce) konce těla střetnou při jízdě s vnitřkem kabiny, prakticky nepoznáte bolestivost takových „doteků“. I přes nutné taktické a bojové vybavení dvoukabiny jsou vnitřní rozměry opravdu bohatě dimenzovány.

Samotná jízda v terénu či na upravených cestách plně odpovídá vysokému poměru odpružené a neodpružené hmotnosti a schopnostem podvozku tzv. „tatrovácké koncepce vozidla“. Čtyřnápravový podvozek téměř dokonale „žehlí“ všechny možné terénní nerovnosti. Přesto, že alespoň na první pohled a první pocity je poměrně velké procento celkové hmotnosti houfnice orientováno na zadní nápravy, vozidlo dělá v terénu přesně to, co chce řidič. Oproti třínápravovým variantám je to právě v rámci rozložení hmotnosti lafetovaného dělostřeleckého systému nebe a dudy. Ihned po prvním nájezdu do terénu si uvědomíte, proč jsou hoši z Nexteru podvozkem z Kopřivnice tak nadšeni. A to i v situacích, kdy řidič necítí potřebu připojení pohonu předních dvou náprav. Elektronický systém řazení Tatra-Norgren je kapitola sama pro sebe. Znám mnoho řidičů, kteří jsou jím nadšeni, ale také takové, kteří si s ním zrovna úplně nerozumí. Nejsi-li zbrklý a s technikou alespoň trochu souzníš, pak jde o systém, který ti dá všechno, co po něm požaduješ.

O jízdě téměř jakýmkoliv terénem snad ani nemusím referovat. Všichni, kteří znají Tatru, si dovedou představit, o co jde. Ti, co ji neznají, jsou nejprve vykulení a potom šťastní, že s něčím takovým mohou jezdit. Zaujetí palpostu a plná připravenost k boji – to je něco jiného. Výrobce udává limit méně než 60 s. Výjezd z palpostu je potom definován normou 40 s. Ustavení vozidla obstará zadní masivní hydraulická podpěra. Topo připojení, zamíření přes směrník hlavního směru, výpočet dálky a strany včetně mocnosti nábojky je poté již na rutině a secvičenosti posádky. Osobně mě trochu překvapilo, že dle metodických pokynů je zakázáno, aby při střelbě byl kdokoliv v kabině vozu. Tzn. všichni ven a pancéřová kabina zůstane prázdná, přičemž se posádka musí o svoji bezpečnost postarat sama. No, taky jsem viděl ono bojové nasazení a kolem palpostu byla vztyčena obranná betonová zeď – tak potom je to jasné. Druhá věc: přímá střelba. Při pohledu na houfnici Caesar 8x8 vám nemůže ujít jeden podstatný fakt. Přesto, že je vlastní dělo dlouhé 8200 mm, v lafetaci nedosahuje před kabinu vozu – to platí u varianty 8x8 (u 6x6 je tomu jinak). 

Z toho důvodu jednak nemůže být osádka děla v kabině při střelbě – kvůli možnosti ohrožení především účinky úsťové brzdy. Ale hlavně přímou střelbu může posádka houfnice vést pouze ze směru v úhlu cca 30 stupňů k podélné ose vozidla. A to tak a proto, aby mohla využít nízkých (kanonových) hodnot náměru děla. Připusťme ovšem, že při proponované délce střelby 30 km až 50 km a při použití tzv. chytré munice, např. 155 mm Bonus (Bofors/Nexter, dvě oddělené výbušné náplně ovládané senzory) nebo 155 mm Spacido (Junghans T2M/IN-SNEC/Nexter, multifunkční elektronika v kombinaci s aerodynamickou brzdou), asi není ona přímá střelba tím úplně pravým zaměřením zbraně. Navíc, ještě jednou si vzpomeňme, že v bojových palpostech jsem viděl vždy poměrně vysoké betonové opevnění, které přímou střelbu prakticky znemožňuje.

Operační nasazení

Francouzská armáda zařadila do své výzbroje prvních pět prototypů houfnic Caesar 6x6 v roce 2004. Od roku 2008 začala odebírat standardní Caesary do svých operačních skupin. V srpnu 2009 vyslala několik houfnic do ostrých bojů do Afganistánu. Jednotky rozmístila na pevné fortifikované palposty tzv. FOB (Forward Operated Base) Nijrab, Tagab a Tura. Z nich, svým dostřelem 30 km standardně a až 50 km při použití střeliva s asistenčním raketovým pohonem, pokryly houfnice prakticky dvě afgánské provincie. Pravdou je, že palposty byly důsledně opevněné betonovou ohrádkou do výšky cca tří metrů. V letech 2011 až 2013 operovaly čtyři francouzské houfnice Caesar 6x6 v rámci akce UNIFIL (OSN) v Libanonu. V roce 2013 se objevily na několik dní houfnice v Mali, aby se poté přesunuly do horké oblasti Pobřeží slonoviny a do Centrální Afriky. V Mali posádky houfnic sloužily za padesátistupňových teplot okolního vzduchu, není se snad ani třeba podivovat nad faktem, že každý muž vypil denně až 10 l vody. V současnosti je pět houfnic Caesar 6x6 nasazeno do bojů u iráckého Mosulu. Francuzská armáda disponuje cca 270 kusy houfnic Caesar, které během nasazení do výzbroje a v rámci operačních misí vystřelili dohromady již cca 80 000 kusů střeliva a odjezdily na 1 000 000 km. Desítky kusů jsou ve výzbroji států středního východu (cca 60), další desítky kusů (cca 40) v Indonésii, která má navíc zájem pořídit ještě letos dalších osmnáct houfnic. Aktuální informace hovoří o tom, že Dánská armáda pořizuje 15 ks houfnic Caesar, ale již 8x8 – tedy na podvozku Tatra Force s tím, že na dalších 6 kusů má opci.

Úspěšná spolupráce

CAESAR 155 mm/52 cal. 8x8 využívá podvozek a hnací soustavu Tatra. Konkrétně jde o podvozek se znakem náprav 8x8 typové řady I používaný například u vozidel Tatra Force (stejně jako Tatra Phoenix a Tatra Phoenix Euro 6). K pohonu slouží originální osmiválcový vzduchem přímo chlazený motor Tatra T3. O přenos výkonu a točivého momentu na kola všech náprav se stará tatrovácká převodovka s elektronickým systémem řazení převodových stupňů Tatra-Norgren a přídavná/sestupná převodovka rovněž Tatra. Podvozek je vybaven pohonem všech kol a ve své třídě vozidel unikátním vzduchovým odpružením všech náprav. Vozidlo je vybaveno systém dohušťování pneumatik kol CTIS. „Podvozek Tatra nabízí vynikající jízdní stabilitu, nízko položené těžiště vozu a výjimečné schopnosti jízdy a pohybu v jakémkoliv terénu,“ říká ke spolupráci s naší českou automobilkou Tatra vedoucí prodeje dělostřeleckých systémů pro regiony Evropa a Jižní Amerika společnosti NEXTER Systems, pan Olivier Brousmiche.

„Modulární platforma vozidla 8x8 nabízí nejen vyšší mobilitu celého systému, ale také vyšší užitečnou hmotnost – oproti variantě 6x6 je to o 7 t více – a splnění více a vyšších zákaznických nároků a přání. Vozidla Tatra mají skvělé reference. Uvědomme si, že téměř deset tisíc vozidel Tatra slouží, a k nejlepší spokojenosti, například jen v indické armádě!“, dodává Oliver Brousmiche. 

Díky celé škále druhů munice, včetně přesně naváděné, může houfnice vézt přímou i nepřímou palbu a působit plošně proti živé síle protivníka nebo ničit obrněná vozidla či zodolněné úkryty a opěrné body. Hmotnost nejnovějšího provedení houfnice CAESAR se pohybuje okolo 30 t a je přepravitelná vzduchem letouny velikosti A-400, C-17 nebo Il-76. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie