Musée Maurice Dufresne – U Járy

Procházíme vrátnicí do parku plného roztodivných, poněkud omšelých strojů. Již na první pohled se nám něco nezdálo. U nákladního Delahaye (1911) s nástavbou ve tvaru maringotky naše podezření zesílilo… 

Ano, je velmi pravděpodobné, že takové muzeum mohl dát dohromady pouze jediný člověk, Největší Čech, univerzální génius Jára Cimrman. Nejen že většinu exponátů podle všeho vymyslel, ale také vlastnoručně postavil. Máme plné pochopení pro jeho volbu francouzského pseudonymu. Rád se inkognito na kouzelný francouzský venkov uchyloval, aby zde mohl nikým nepoznán odpočívat a vynalézat bez obtěžování rakouskými úřady a příbuznými, kteří si, pod průhlednou záminkou rodinné návštěvy, chtěli užít letních prázdnin.

Foto: Jiří Fiala

Vybral si jméno velkoobchodníka s veteší Maurice Dufresnea. Maurice se narodil roku 1930 ve skromné farmářské domácnosti v kantonu Bourgueil jako třetí ze šesti dětí. V každém počasí musel denně v dřevácích ujít 8 kilometrů do školy v La Chapelle-sur-Loire. Psaní mu moc nešlo, ale byl bystrý, dobře počítal a měl šikovné ruce. Ve čtrnácti letech vstoupil do Povinného společenství francouzských řemeslníků, v jehož rámci se vyučil kovářem. Statný, vynalézavý a zručný mladík se ­vydal na zkušenou. Za osm let působil u dvaadvaceti mistrů. Při jedné z cest, po absolvování 18měsíční vojenské služby, mu v Saint-Laurent-en-Gâtines paní Compagnonová nabídla vedení podkovářské dílny ve Villeperdue. Na cestách se poznal s Jeannine, s níž se 27. září 1952 oženil (budou spolu mít tři děti). Nabídku 16. června 1953 přijal, bylo mu dvacet tři let. Po čtyřech letech pochopil, že se blíží konec koní, zemědělství se mechanizuje. Bylo třeba poohlédnout se po něčem jiném.

V roce 1958 začal ve Villeperdue vyrábět traktorové přívěsy. Dobře se prodávaly, postavil jich přes tisíc. Pak jej postihl nedostatek materiálů. O čtyři roky později začal směřovat do aktivit v recyklaci kovů. Čím více se věnoval demolicím a kovošrotu, tím silněji si uvědomoval, kolika starých strojů se všichni bez sentimentu zbavují a nahrazují je novými. Rozhodl, že vysloužilé stroje neponechá v zapomnění. Zachránil stavební konstrukci z demolované tržnice v Tours a znovu ji vztyčil ve Villeperdue, kde hromadil traktory, automobily i zemědělské stroje, všechno, co se mu dostalo do rukou.

Foto: Jiří Fiala

Čtyřhektarový park ve Villeperdue byl brzy plný. Rozhodl se založit muzeum. Za tím účelem koupil v roce 1983 nedaleko Azay-le-Rideau dvě desítky let opuštěné ruiny průmyslových objektů, v nichž zbyly poškozené obvodové zdi a trosky strojů. Moulin de Marnay (Marnayský mlýn) vznikl roku 1820 jako papírna na místě bývalého mlýna a koželužny, pro niž drtil na ­prášek dubovou kůru. Roku 1948 jej přebudovali na továrnu na konzervy, později na výrobnu čokolád a cukrovinek. Maurice s partou mechaniků devět let budovy renovoval. Podařilo se mu rekonstruovat základní vodou poháněný stroj, který poháněl všechny důležité stroje papírny včetně mlýnu. Vlastnoručně opravoval jeho dřevěné pastorky a další díly. Po dvaceti sedmi letech se vodní kolo Fontaine v epicentru továrny znovu roztočilo, a klape zde dodnes.

Střechy osazovali jako poslední, aby tam mohli pomocí jeřábů ukládat rozměrné a těžké exponáty. Slavnostní otevření muzea se uskutečnilo 6. února 1996 za účasti 650 místních. Spojené opravené haly nabízejí kilometr dlouhou trasu s přehledně, někdy až ve dvou řadách umístěnými exponáty. Mezi automobily bychom chtěli upozornit na Le Zèbre (1912), meziválečné Renaulty a Citroëny či Panhard & Levassor (1922), elektrický Peugeot VLP (1941), Mochet (1948), Georges Irat (1939), vozy maršála Pétaina, americké kamiony z 1. světové války nebo autovlak Atlas. Kromě dopravních prostředků a zemědělské techniky zde najdeme tkalcovské stavy, tiskařské stroje, zbraně, letadla, lokomotivy a parní stroje i četné kuriózní předměty. Hrůzu nahánějícím exponátem je pojízdná gilotina z revolučního roku 1792, jejíž ostří objevil Maurice roku 1962 ve starém železe a o třicet let později našel její závaží mezi trámy. Pak už „musel“ dřevěné díly strach budícího stroje zrenovovat. Původně jej během nocí vozili dva kočí od města k městu. Za 60 let zkrátil o hlavu stovku odsouzených.

Foto: Jiří Fiala

Technika stojící pod přístřešky venku je téměř v nálezovém stavu, stroje v halách citlivě opravili. Mnoho mechanismů, zejména těch poháněných vodním motorem, je v provozuschopném stavu. Exponáty doprovázejí stručné anglo-německo-francouzské popisky, jejichž část je věnována místu a okolnostem nálezu. Čteme, že většina z nich pochází z demolic, bouraček a skládek. Na haly navazují upravené chodníčky po nábřeží řeky Indre s jezem a náhonem, za nimi pokračuje park s rybníčky. „Král recyklace“ až do pozdního věku cestoval mezi milovaným muzeem v Moulin de Marnay a podnikem odpadového hospodářství ve Villeperdue. Maurice zemřel 23. ledna 2008 ve věku 78 let. O muzeum i kovošrot ve Villeperdue se stará jeho dcera Monique.

Určité stroje mají kuriózní konstrukce uzpůsobené pro tak specifické práce, že by jich byl schopen snad jedině univerzální génius Jára. V přírodní expozici jsme potkali tři nebo čtyři britské páry snažící se uhádnout účel a zdroj pohonu mašin. Mohli být inspirací i pro naše návštěvníky s dětmi, které již nebude bavit desátý zámek na Loiře… 

Převzato z časopisu

Fotogalerie