Letecká technika – Záchytný stíhač – вторая часть

Dvě základní verze letounu Mig 25 naběhly do sériové výroby v roce 1969. První z nich Mig 25R – průzkumný – byla uvedena do služby armády SSSR ještě téhož roku. Přepadový stíhač Mig 25P o tři roky později. Mezitím však upravené prototypy a předsériové stroje sbíraly jeden světový rekord za druhým.

Během let 1965 až 1978 dosáhli piloti na několika různých variantách stroje Mig 25 dvaceti devíti světových rekordů v dostupu, stoupavosti a maximální rychlosti. Tři rekordy byly absolutní a čtrnáct jich zůstalo nepřekonáno. 

Polykač rekordů

Pro rekordní lety byly vyčleněny letouny E-155R-1, E-155R-3 (modifikace prototypu Mig 25R s motory Tjumanskij R-15BD-300 – tah 110 kN) a E-155P-1(modifikace Mig 25P s motory R-15B-300 – tah 100 kN), které byly souhrnně označeny jako E-266. S těmito verzemi bylo dosaženo 18 rekordů, z nichž plných 13 jde na vrub letounu E-155R-3. Dalších sedm rekordů bylo dosaženo se dvěma modifikovanými letouny E-266M (Mig 25RB číslo 601 a číslo 703, původní označení E-155M – technologický demonstrátor pro Mig 31 s drakem z Mig 25 ale výkonnějšími motory R-15BF-300 – tah 132 kN) a poslední tři rekordy připsala verze E-133 (Mig 25PU číslo 51). 

Absolutní hvězdou rekordního programu Mig 25 je Alexander Vasilijevič Fedotov, který drží celých 16 rekordů včetně dvou absolutních. O šest rekordních zápisů se postaral Pjotr Maximovič Ostapenko, dva jdou na úkor práce Michaila Michajloviče Komarova včetně jednoho absolutního, jeden rekord zapsal Boris Antonovič Orlov a čtyři, v ženské kategorii, Světlana Jevgeňjevna Savická – druhá letkyně-kosmonautka SSSR! Za absolutní rekordní výkony byli Alexander Vasilijevič Fedotov (1973, 1977) a Michail Michailovič Komarov (1967) oceněni Mezinárodní leteckou federací (FAI) medailí de-la-Vaulx. A. V. Fedotov navíc získal v roce 1974 Zlatou leteckou medaili od FAI.

Převzato z časopisu

Fotogalerie