Náhrada za škodu – Časovaná bomba

Že už jsme o tom psali? Ovšem, ale situace se změnila. Dokonce podstatně. Tehdy jsme varovali provozovatele a vlastníky vozidel, se kterými jezdí zaměstnanci, aby všechny ty své pracovníky raději propustili, protože za ně případně budou platit náhrady za nemajetkovou újmu, která vznikne při dopravní nehodě.

Šlo zejména o případy úmrtí, kdy při střetu někdo zahyne a viník (případně jeho zaměstnavatel) pak platí náhradu podle dříve platného občanského zákoníku a jeho paragrafu 11 a 13.  A protože se tehdy mělo za to, že tato náhrada nemajetkové újmy není pojištěna povinným ručením, platilo se ze svého či firemního. Často i miliony. Také pojišťovny se vehementně bránily: z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (z povinného ručení) platíme jen to, co určuje občanský zákoník. Tedy skutečnou škodu a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Při dopravní nehodě tedy i škodu na zdraví, škodu při usmrcení, ztrátu na výdělku, účelné náklady spojené s léčením, pohřeb – prostě všechno, co tehdejší občanský zákoník určoval v § 442 – 449. O nemajetkové újmě tady žádná řeč nebyla. Takže náš tehdy zmíněný případ klempíře z Kaplice, co zabil otce a syna v protijedoucím autě, byl tenkrát jasný: klempíř měl zaplatit přes milion korun pozůstalým právě ještě navíc za nemajetkovou újmu podle paragrafu o ochraně osobnosti: tatínek a manžel, syn a bratr prostě v rodině chyběli. A to vlastní náhrada škody podle pojišťovny nezahrnovala. Tyto náhrady z ochrany osobnosti se platily z vlastních prostředků. Pojišťovny na ně neslyšely. Odvolávaly se přitom na § 6 zák. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kde se hovoří jen o způsobené škodě na zdraví nebo usmrcení, o ušlém zisku, o škodě vzniklé poškozením,zničením nebo ztrátou věci, jakož i o škodě vzniklé odcizením věci při ztrátě možnosti ji opatrovat, atd. Nemajetková újma v zákoně zmíněna není. 

Soud rozhodne 

Až Krajský soud v Prešově se obrátil na Soudní dvůr EU a události nabraly spád: šlo o rozhodnutí o předběžné otázce, jak vyplynula z dopravní nehody, při které slovenský státní příslušník zemřel v Čechách při srážce s nákladním vozidlem, registrovaným v České republice. Tehdy byl řidič nákladního automobilu uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví s následkem smrti a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce dvou let a byla mu uložena povinnost zaplatit náhradu škody ve výši 1 058 eur. Pozůstalá manželka s dcerou se však domáhaly podle § 13/2,3 tehdy platného občanského zákoníku i náhrady nemajetkové újmy způsobené ztrátou manžela a otce a soud I.stupně jim také přiznal odškodnění ve výši 15 000 eur. Samozřejmě došlo k odvolání, v němž se právě zjišťovalo, co všechno pod pojem ochrany osobnosti spadá: že to je především ochrana života, zdraví, občanské cti, lidské důstojnosti atd., tedy následků označovaných jako nemajetková újma, která je důsledkem neoprávněného zásahu do práva na tuto ochranu. A co bylo nejdůležitější, bylo posouzení, zda tyto nemajetkové újmy spadají pod pojem škody, když odpovědnost za ni je ze zákona povinně pojištěna. Jinými slovy, zda pojišťovny z povinného ručení tyto nemajetkové újmy mají platit či nikoli. Prostě rozhodující odpověď. Také pojišťovna Allianz, u které bylo nákladní vozidlo, jehož řidič zavinil nehodu, pojištěno, se do sporu vehementně vložila: nechtěla nemajetkovou újmu uhradit. Krajský soud v Prešově však byl jiného názoru: podle něj pojem škody, krytý pojistnou smlouvou, zahrnuje i újmy nemajetkové, zejména pak nehmotné, morální nebo citové povahy. Odvolával se přitom na první a třetí Směrnici, vyplývající z čl. 28 nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 864/2007 z 11.7.2007, která jako poškozeného určuje jakoukoli osobu, která má právo na náhradu jakékoli věcné škody nebo škody na zdraví způsobené vozidly. Článek III/1 této směrnice dále stanoví povinnost každého členského státu zajistit, aby občanskoprávní odpovědnost z provozu vozidel se stanovištěm na jeho území byla kryta pojištěním. Další články to pak ještě upřesnily a zvýšily i pojistné limity. Jak slovenská, tak česká právní úprava týkající se náhrady škod a pojistných podmínek povinného ručení nedávaly však odpověď na otázku, zda nemajetkové újmy lze zahrnout do pojmu škody, která je povinně pojištěna. 

Ani tedy zmíněná dopravní nehoda nákladního vozidla a škoda s ní spojená, neměla jednoznačnou úpravu, třebaže to pojišťovna Allianz tak viděla. Odmítala nahradit způsobenou nemajetkovou újmu z toho důvodu, že náhrada této újmy podle §13 předchozího občanského zákoníku není kryta smlouvou o povinném pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, jelikož nárok na takovou náhradu nespadá do tohoto vymezeného rozsahu pojištění. Krajský soud v Prešově měl ale pravdu: pojem škody krytý pojistnou smlouvou zahrnuje také újmy nemajetkové a každý členský stát musí upravit režim občanskoprávní odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorových vozidel tak, aby tyto škody byly kryty povinným pojištěním odpovědnosti, a to za účelem ochrany pojištěných osob a obětí nehod – prostě tak, aby veškeré škody a újmy, na něž se vztahuje povinné pojištění motorových vozidel, byly nahrazeny. Tomu se kupodivu bránila i slovenská vláda, o dalších pojišťovnách nemluvě. Soudní dvůr vyšel sice z toho, že členské státy EU mají v zásadě volnost při určování režimu občanskoprávní odpovědnosti za škodu způsobenou motorovými vozidly, že však své pravomoci v této oblasti musí vykonávat v souladu s unijním právem. Uzavřel, že členské státy jsou povinny zaručit, že občanskoprávní odpovědnost z provozu motorových vozidel podle jejich vnitrostátního práva bude kryta odpovědnostním pojištěním. Uzavřel, že pod pojem škoda na zdraví spadá jakákoli újma, včetně té vycházející ze zásahu do osobnostní integrity, což zahrnuje jak fyzické tak psychické utrpení. Podle jeho rozhodnutí nelze dospět k závěru, že unijní zákonodárce zamýšlel omezit ochranu pouze na osoby, které jsou přímo zasaženy škodnou událostí. 

Povinné pojištění

Tedy: i náhrada nemajetkové újmy, která byla způsobena ( v našem případě rodinným příslušníkům, kteří jsou osobami blízkými obětí dopravních nehod ), bude kryta povinným pojištěním. Tak i pozůstalá manželka a dcera ze zmíněné dopravní nehody dostanou náhradu nemajetkové újmy, která vznikla v důsledku usmrcení jejich manžela a otce, od pojišťovny. Nebo jinak – žalovaný řidič a provozovatel nákladního vozidla mohou na pojišťovně požadovat, aby za ně náhradu poškozeným poskytla. I nový občanský zákoník v řadě ustanovení hovoří o nemajetkové újmě (např. § 2951/2, 3079/2 a další). I ta může být za daných podmínek hrazena z povinného ručení, ať se to pojišťovnám líbí či nelíbí. Výrok Soudního dvora je jasný: unijní předpisy o sbližování právních předpisů členských států týkající se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel „...musí být vykládány v tom smyslu, že povinné pojištění občanskoprávní odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla musí pokrývat náhradu nemajetkové újmy, kterou utrpěly osoby blízké obětí usmrcených při dopravních nehodách, pokud tuto náhradu škody z titulu občanskoprávní odpovědnosti pojištěného upravují vnitrostátní právní předpisy…“ Manželka i dcera z posuzované dopravní nehody dostanou tedy své náhrady od pojišťovny, stejně tak jako všichni poškození, domáhající se náhrady nemajetkové újmy. Škoda rovná se tedy nemajetková újma. Škoda ji zahrnuje. Aspoň v tomto smyslu. Časovaná bomba dotikala a nevybuchla. Už se aspoň z toho důvodu nemusíme bát sedat za volant…  

Převzato z časopisu

Fotogalerie