Ilustrace – Lišácká dovednost!

Při pohledu na nádherné ilustrace dobových katalogů a plakátů jednotlivých automobilek mě vždy zajímalo, kdo jsou to ti lidé, kteří mají takové skvělé nadání. Mnohdy jsou jejich jména jen podpisem v obrázku, a někdy ani to ne.

Kresba a malba techniky, potažmo automobilů, je dle mého názoru velice zajímavá a svébytná disciplína. Malíři a ilustrátoři zachycovali odedávna ve svých dílech povětšinou přikrášlenou nebo jinak zjednodušenou realitu či zcela vysněnou fikci. Staří mistři se snažili pomocí do barev zachyceného světla dát veskrze placatému obrazu třetí rozměr – hloubku, plasticitu. Mnohdy zachytili do svých uměleckých „pavučin“ zřetelných tahů štětců okamžik času, který by jinak uplynul do nenávratna. Snažili se o realitu, takovou, jakou ji znali oni sami, vytvořili směr realismus. Pak však přišla Camera obscura a Camera lucida a věci se změnily. To bylo v 16. století a projektovaný obraz skutečnosti ještě nemohl být zcela ustálen a zachycen jednou pro vždy. Něco takového se povedlo až v roce 1826 francouzskému vynálezci Nicéphore Niépceovi, když na vyleštěnou cínovou desku do vrstvy roztoku petroleje po osmihodinové expozici za slunného dne zachytil v prvním fotoaparátu první fotografii. O třináct let později vynalezl další Francouz Jacques Daguerre v podstatě instantní proces „výroby“ fotografií – na postříbřenou měděnou destičku – vznikla daguerrotypie.  A malíři a ilustrátoři se měli co ohánět. Zachycení obrazu v neustále uplývajícím toku času se stalo nejen jednodušší, ale též podstatně dosažitelnější.

Nové možnosti

Snad na to konto a s nejasným záměrem, že malíř musí vytvořit přidanou hodnotu pro diváka, které daguerrotypie, fotografie a vlastně i realismus není schopen, vznikl umělecký směr zvaný impresionismus. Imprese – učinit dojem. Něco víc než jen ateliérová realistická tvorba, zachycení okamžité atmosféry, neopakovatelné chvíle, okamžiku duševního rozpoložení. Krásně se to povedlo Claudu Monetovi v roce 1874 obrazem Impression, solei levant. Ale to již bylo dávno, co probíhala průmyslová revoluce a v ulicích měst starého světa právě zuřila industrializace a s ní přicházel nový obor – strojírenství se všemi svými výdobytky a „dětmi“: železnicí, automobilem, letadlem, ponorkou, spalovacím motorem a dalšími. Technika naplnila lidské životy, které se postupně na ní staly závislými. Nebylo tedy od věci, že i malíři a ilustrátoři se vrhli na zpodobňování a zachycování věcí umělých, technických, snad zprvu, k umění jako takovému zcela nepárných a nepatřičných. Dodnes je olejomalba lokomotivy či automobilu poněkud zvláštní záležitostí, jakýmsi podivným způsobem se vymykající samotné podstatě umění – schopnosti povznášet. Leč, jsou lidé, jako třeba já, kteří jsou povznášeni, krom jiného také technikou. Můj vztah k ní, k obrazům, ilustracím a kresbám jí motivovaným či dokonce jí ztvárňujícím je veskrze pozitivní a naléhavě kladný. Objevuji v nich zhusta onu přidanou hodnotu, o níž se tak úspěšně pokoušeli impresionisté, kteří vnesli do malby a kresby neuchopitelného a nedostižného ducha. Schválně jsem celou dobu mluvil o kresbě a malbě, neboť ilustrace může být kombinací obého a já vám chci jednoho malíře – ilustrátora tělem i duší představit a připomenout. Až opět někde uvidíte starší ilustrovaný prospekt vozidel Mercedes-Benz, vzpomeňte si na něj – jmenoval se Hans Liska.

Celoživotní touha

Hans Liska se narodil 19. Listopadu 1907 ve Vídni (ostatně jeho příjmení je pro hlavní město Ostmarky příznačné). Vystudoval obchodní školu a začal pracovat jako účetní. Nicméně touha po vzdělání v umění v něm doutnala již od dětství. Podařilo se mu nastoupit na Univerzitu užitého umění ve Vídni k Bertoldu Lofflerovi, příteli slavného Oskara Kokoschky. Rozhodnutí pro dráhu grafika souviselo snad s udělením podpory od americké charity, která Liskovi „špendýrovala“ kreslící pomůcky. Díky prokázaným vynikajícím schopnostem během studia na Univerzitě užitého umění odešel hned po absolutoriu Liska do švýcarského St. Gallenu, kde mu bylo nabídnuto místo šéfa grafického oddělení velké reklamní agentury. V ten stejný čas se začal učit pilně anglickému jazyku. Jen co nashromáždil dostatek peněz, pokračoval ve studiu na Škole aplikovaného umění v Mnichově u profesorů Emila Pretoiuse a Waltera Deutsche. K začátkům Liskovy kariéry ilustrátora přispěl světově známý magazín Berliner Illustrierte, v němž otiskli na přelomu let 1932 a 1933 jeho první obrázky. Liskův dětský sen, být ilustrátorem a publikovat v renomovaných magazínech, se začal poznenáhlu uskutečňovat. Lano mu hodili z vydavatelství Ullstein Verlag.  A tento kontrakt se také stal základem toho, že mohl v klidu dokončit studia v Berlíně.

Světově proslulý

Přes publikování kreslených skic v Ulletein Verlag se Liska stal světově populárním. Vždy dával přednost vlastní zkušenosti a skicoval přímo v plenéru, takříkajíc na poli a v boji.  A to doslova, jeho skicáky z Druhé světové války se staly sběratelskými artefakty. Dokázal zachytit takové podrobnosti techniky a samotných vojáků, že se jeho ilustracemi nezřídka zaobírala ta nejvyšší vojenská místa. Letadla, pozemní vojenská technika, vojsko v boji – to vše zachyceno na jedné straně s důslednou pečlivostí v detailu, na druhé straně zasazeno do prostředí jistého uměleckého oparu připomínajícího vzdáleně impresionistické myšlenky. Skici nebo akvarely – bojiště Druhé světové války, Olympijské hry v Berlíně, královský pohřeb v Londýně a Winsdoru či závody automobilů v USA – pokaždé jeho vodové barvy, pera či tužky zachytily přesně to, co nebyl schopen vidět fotoaparát nebo kamera. Po Druhé světové válce Liska nalezl se svojí ženou Elisabeth druhý domov v jižním Německu, ve městě Schesslitz. Zde také společně s fotografem Hilmarem Pabelem ve Wattendorfu založil vlastní časopis Quick. 

Práce pro Mercedes-Benz a další

V období německého ekonomického zázraku působil Hans Liska především jako tvůrce reklamy pro automobilový průmysl. Devět let pracoval velmi aktivně pro koncern Daimler-Benz. Měl však také klienty mezi společnostmi sídlícími v Kolíně nad Rýnem, především Ford a Mulhens (Ferdinand Mulhens vyráběl parfémy). Mezi další klienty, které poctil svým reklamním a ilustrátorským uměním patřily například společnosti Kaufhof AG, Degussa, Marklin, Quelle, Farbwerke Hochst, Leder-Brau a Schlenkerla-Bamberg. Od roku 1960 vydával vlastní knihy ilustrací měst a krajin, nejvíce se uplatnily skici Saltzburgu, Bambergu, Kolína nad Rýnem, Kulmbachu a Franconie. Okolo roku 1970 firma na výrobu porcelánového zboží vydala celou sérii zavařovacích sklenic, misek a především talířů s více než 200 Liskovými motivy měst Konigsberg, Gdaňsk, Breslau, Berlín, Mnichov, Aachen, Bamberg a dalších. V jeho díle je možno nalézt také celou řadu vynikajících kreseb zachycujících jeho dojmy z cestování, velmi zajímavé jsou elektrizující kresby flamenca či býčích zápasů. Hans Liska byl doslova posedlý nekonečnou zvědavostí, neustále se snažil zachytit samotnou esenci reality, lidí a věcí. Díky svému jedinečnému talentu pro individualitu a kritický skepticismus kombinovaný tvrdohlavým charakterem definovaným touhou sounáležitosti a ironie byl vynikajícím umělcem, který nikdy nezradil sám sebe, nikdy nezaváhal! Zemřel na druhý svátek vánoční, na sv. Štěpána v roce 1983, náhle a neočekávaně, stále v aktivní fázi své umělecké kariéry, v okamžiku, kdy povídal ostatní společnosti jeden ze svých pověstných vtipů.

Převzato z časopisu

Fotogalerie