Walter Regent (2. díl) – Sodomkovy kreace

Foto: Archivy Zbyňka Zikmunda a Jana TuliseJeště jednou se vracíme k historii automobilů Walter Regent, abychom si připomněli pozoruhodné aerodynamické kreace, které na podvozcích tohoto typu vznikly v roce 1935 ve vysokomýtské karosárně Josefa Sodomky. 

První z nich byl čtyřdveřový aerodynamický sedan Regent Air Speed (někdy psáno jedním slovem Airspeed), dokončený zřejmě už v předjaří roku 1935. Při tvorbě jeho karoserie se Josef Sodomka (1904–1965) zjevně inspiroval prototypem Renault Vivastella Grand Sport s typovým označením ABX a jménem Rafale, jenž byl v říjnu 1934 představen na pařížském autosalonu. Jeho linie, jež se od roku 1935 uplatnily i na sériových vozech s kosočtvercem ve znaku, navrhl inženýr Marcel Riffard (1886–1981), šéfkonstruktér letecké firmy Caudron-Renault.

Foto: Archivy Zbyňka Zikmunda a Jana Tulise

Sodomkův Regent Air Speed se vyznačoval oblými aerodynamickými tvary karoserie, světlomety zpola zapuštěnými do předních blatníků, prohnutou maskou, šípovitým předním nárazníkem a efektní boční linií, jež plavně prodlužovala křivku předního blatníku až na kryt zadního kola. Boky vozu chránila decentní pryžová lišta, jež se táhla podél spodního okraje karoserie od výřezu předního blatníku přes oboje dveře až za kryt zadního kola.

Absence tehdy obvyklých stupaček umožnila vytvořit prostor pro cestující uvnitř široký 1600 mm. Přední i zadní nedělené sedadlo bylo třímístné, přičemž zadní bylo umístěno před podběhy zadních kol.

Impozantní vzhled vozu dotvářela důsledně zaoblená střecha kabiny a dlouhá splývavá záď. Od francouzského vzoru se Sodomkova kreace výrazně lišila koncepcí karoserie. Zatímco prototyp Rafale měl dvě oddělená čelní skla a čtveřici dveří zavěšenou na pevných středních sloupcích, Regent Air Speed dostal rozměrnější nedělené čelní sklo a obešel se bez středních sloupků.

Byl to čtyřdveřový sedan hardtop s osobitě řešenými bezrámovými bočními okny. Nedělené sklo okna v předních dveřích se spouštělo dolů, zatímco okno v zadních dveřích bylo dvoudílné a jeho zadní část se dala natáčet kolem svislé osy, takže umožňovala účinné větrání.

Foto: Archivy Zbyňka Zikmunda a Jana Tulise

Není bez zajímavosti, že stejné řešení Sodomka znovu použil o několik měsíců později, když na podzim roku 1935 stavěl ­aerodynamický sedan hardtop na podvozku Škody Superb druhé série pro továrníka Jindřicha Janderu z Ústí nad Orlicí. Tento vůz s dlouhou splývavou zádí se však musel spokojit s téměř sériovou přední partií karoserie.

Regent Air Speed byl postaven na standardním podvozku svého typu, měl tedy obě tuhé nápravy odpružené podélnými půleliptickými listovými pery, bubnové brzdy s kapalinovým ovládáním doplněným posilovačem Bosch-Dewandre a dvacetipalcová drátová kola Rudge-Whitworth obutá do pneumatik rozměru 6,50 – 20.

Poháněl jej řadový šestiválec OHV o objemu 3257 cm3 a výkonu 80 k (59 kW) ­spojený se čtyřstupňovou převodovkou. Je možné, že byl drahý podvozek vybaven i za příplatek montovaným rychloběhem Walter-Maybach. Při rozvoru náprav 3300 mm a rozchodu kol 1400 mm vpředu i vzadu byl aerodynamický vůz dlouhý 5300 mm, široký 1750 mm a vysoký 1550 mm. Vykazoval hmotnost kolem 1800 kg a dokázal vyvinout rychlost 120 km/h.

Náhradní kolo měl pod oblým plechovým krytem zpola zapuštěné do splývavé zádě, zavazadlový prostor za zadním sedadlem byl přístupný jen z vnitřku vozu. Nalévací hrdlo za zadní nápravou uložené palivové nádrže o objemu 90 l se skrývalo pod obdélníkovou klapkou napravo od krytu rezervy.

Foto: Archivy Zbyňka Zikmunda a Jana Tulise

Aerodynamický Regent Air Speed zůstal solitérem, v roce 1935 však ve Vysokém Mýtě postavili nejméně dva kabriolety Walter Regent jemu velmi podobných tvarů a prakticky shodných vnějších rozměrů. Dobové snímky prozrazují, že jeden z nich byl dvoubarevný, v kombinaci světlého a tmavého odstínu, a měl světlomety v chromovaných krytech připevněné vně předních blatníků.

Druhý aerodynamický kabriolet Regent byl celý tmavý a podobně jako sedan Air Speed měl světlomety zpola zapuštěné do předních blatníků. Oba vozy byly dvoudveřové, s dveřmi opatřenými čtyřmi robustními závěsy. Čelní sklo měly o málo vyšší než sedan, poměrně krátké stěrače ukotvené u horního rámu okna však dokázaly očistit sotva polovinu jeho plochy. Skla ve dveřích se dala zcela stáhnout a malá okénka za nimi sklopit do boků karoserie.

Stejně jako výše zmíněný sedan byly kabriolety vybaveny mechanickými ukazateli změny směru jízdy umístěnými těsně přede dveřmi, pod rámem čelního skla. I otevřené vozy byly opatřeny ochrannou lištou, jež se táhla podél spodního okraje karoserie od výřezu předního blatníku až k zádi.

Foto: Archivy Zbyňka Zikmunda a Jana Tulise

Kabriolety byly pětimístné, vpředu měly dvě samostatná, podélně nastavitelná sedadla a vzadu bohatě čalouněnou širokou pohovku pro tři osoby. Podlaha prostoru pro cestující byla dosti členitá: před předními sedadly zvýšená, vzadu nižší, ale uprostřed rozdělená krytem hnacího hřídele.

Vícevrstvá textilní střecha byla ve složeném stavu dosti objemná, takže poněkud neladila s uhlazenými aerodynamickými tvary karoserie. S nataženou střechou měly oba kabriolety siluetu velmi podobnou sedanu Air Speed.

Podle poznávací značky Č-11.728 byl tmavý jednobarevný kabriolet dodán zákazníkovi (nebo zástupci značky?) do tehdejšího okresu Falknov nad Ohří (od roku 1948 Sokolov). Poznávací značku P-10.418, kterou na dochovaných snímcích nese sedan Air Speed, měla přidělenou akciová společnost Walter. O uživatelích těchto automobilů, stejně jako o jejich dalších osudech, tedy (zatím) nevíme nic.

Převzato z časopisu

Fotogalerie