Raketomety – „Stalinovy varhany"

Raketomet BM-21 Grad je pokračovatelem slavné tradice sovětských hromadných raketových zbraní. Jejich základy položil v rámci Velké vlastenecké války slavný systém BM 13-16 Kaťuša, kterému nacisti ze strachu přezdívali „Stalinorgel“.

Vývoj vojenských raketových systémů v Sovětském Svazu byl v roce 1933 podpořen ustanovením Reaktivního vědeckovýzkumného ústavu. V prosinci roku 1937 byly poprvé operačně nasazeny letecké rakety RS-82 odpalované z letounů I-15 a I-16 v bitvě u Chalchyn Golu. Těžší rakety RS-132 z roku 1938 měly dolet 7200 m. Z leteckých raket pak byly odvozeny pozemní střely M-13 Kaťuša (ráže 132 mm, dostřel 8500 m) a mohutnější nadkaliberní M-31 Váňuša (ráže 300 mm, dostřel 2800 m). V kvěnu 1939 bylo připraveno odpalovací zařízení 24 násobného raketometu umístěného na podvozku nákladního automobilu ZIS-6. Později byly raketomety Kaťuša montovány na podvozky vozidel ZIS-5, Ford-Marmon, Chevrolet nebo Studebaker US6, ale také na podvozky lehkých tanků T-40, T-60 či pásových traktorů STZ-5.

Klíčová zbraň

Prvních sedm raketometů, které ostatně získaly označení Kaťuša po vzoru známé bojové písně, bylo operačně nasazeno 14. 7. 1941 u města Rudnja. Význam Kaťuší jako jedné z klíčových zbraní Velké vlastenecké války snad nejlépe dokládá průběh bitvy u Stalingradu. Ke konci roku 1942 držel Generál poručík Vasilij Čujkov (dvojnásobný hrdina Sovětského Svazu 1944 a 1945, po válce Maršál Sovětského Svazu) proti zdivočelým Paulusovým hordám již jen 10 % města. Především však nástupní vyloďovací prostor na březích Volgy. Ve vysokých patrech domů umístil pozorovatele, kteří řídili střelbu z Kaťuší. Mobilní raketomety byly schované za strmými břehy řeky, aby ve vhodném okamžiku zacouvaly do určených palpostů. Odtud zahrály náckům smrtelnou píseň a opět se stáhly. Z hysterického jekotu odpalovaných raket praskaly fricům ušní bubínky a slabší, vynervované, povahy se pomočovaly… Po Druhé světové válce byly raketomety Kaťuša stavěny na podvozcích nákladních vozů ZIL-151 (ZIS-151).

Důstojný pokračovatel

Raketový systém BM-21 Grad (v překladu krupobití nebo kroupy) zkonstruovali Sověti v šedesátých letech dvacátého století. Poprvé byl na věřejnosti představen v roce 1964. Tubusový lafetový systém pro odpal 40 pozemních raket M-21 OF ráže 122 mm byl původně umístěn na plněpohonném podvozku těžkého nákladního vozu Ural-375D 6x6, později, od roku 1976, byl montován též na podvozky vozů Ural-4320 (BM-21-1). Odpal jednotlivě nebo salvou je možný jak z kabiny vozidla, tak z okopu (k dispozici 64 m dlouhý řídící kabel). Trojčlenná osádka raketometu Grad je schopna uvést systém do pohotovosti za méně než tři minuty. Všech 40 raket může opustit lafetu za méně než 20 sekund. Během dalších zhruba 120 sekund je vozidlo schopno pokračovat po ose kamkoliv jinam. Nabití raketometu je prováděno ručně a zabere cca 10 minut. Každá z 2870 mm dlouhých pozemních raket M-21 OF může být osazena bojovou hlavící o hmotnosti až 20 kg – záleží na typu: trhavá, fragmentační, chemická, vysoce explozivní a nově též dopravní – s možností přenesení pěchotních či protitankových min. Úsťová rychlost rakety 690 m/s zaručuje operační dostřel 20 km u nových typů bojových hlavic potom 30 km až 45 km. Raketomety Grad jsou stále považovány za jednu z nejefektivnějších raketových zbraní dneška. Díky vysoké přesnosti střelby a především jednoduchosti obsluhy a rychlosti je schopen prapor s osmnácti raketomety zasypat cílovou plochu v jedné salvě až 720 raketami!

Všeobecná spokojenost

Systémy BM-21 (Bojevaja Mašina) byly exportovány ze Sovětského svazu do celé řady zemí: Afganistán, Alžír, Angola, Arménie, Azerbajdžán, Bangladéš, Bělorusko, Bosna a Herzegovina, Bulharsko, Burkina Faso, Burundi, Čad, ČSSR, Egypt, Etiopie, Finsko, Indie, Írán, Izrael, Jemen, Jugoslávie, Kambodža, Kamerun, Kuba, Kypr, Kongo, Libanon, Maroko, Mali, Mozambik, Namibie, Nikaragua, Nigérie, Pákistán, Polsko, Somálsko, Srí Lanka, Tanzánie, Ukrajina, USA, Zambie a mnohých dalších. Kromě toho vznikly v Číně, Československu, Egyptě, Íránu, severní Koreji, Polsku a Rumunsku vlastní varianty a verze systému Grad umístěné na podvozcích vozidel tamní produkce. V současnosti existuje celá řada variant systémů Grad, například: 2B17 na voze Ural-43201 se satelitním naváděcím systémem, BM-21b na voze ZIL-131, výsadkový BM-21V na voze GAZ-66B 4x4 nebo diverzní BM-21PD „Damba“.

Bělorusko má svůj BM-21A „BelGrad“ na podvozku MAN-631705 6x6 (motor TMZ-8424, 312 kW/425 k). Ukrajina disponuje raketomety MB-21M „Grad-U“ montovanými na podvozcích KrAZ-6322-121, Gruzie operuje raketomety Grad ZCRS-122 Magaria na obrněných podvozcích s úrovní ochrany Stanag Level 2, Čína má celou řadu modifikací umístěných na různých automobilních podvozcích např. Shaamxi Yan‘an SX2159 6x6, DongFeng EQ-245 6x6, Tiema XC2200 6x6. V Československu byly vyvinuty raketomety RM-70 vz.70 na podvozku T 813 s obrněnou kabinou, mnohdy vybavenou čelní radlicí a RM-70/85 na podvozku T 815 (vyřazeno z armády AČR v roce 2010), Polsko má ve výzbroji svoji WR-40 Langusta (Jelz P662.D.35G 6x6). Egypt vyrábí své vlastní rakety do systému Grad s označením Sakr nebo RL, v Rumunsku mají raketomety Grad umístěny na vlastních podvozcích DAC 15.215 DFAEG, které se velkým úspěchem uchytily také v armádách Botswany, Bosny, Kamerunu, Chorvatska, Iráku, Íránu, Libérie a Nigérie.

Převzato z časopisu

Fotogalerie