Autobusy v Praze – 90 let autobusů v pražské MHD

Přesněji řečeno, jedná se o 90 let nepřetržitého autobusového provozu v pražské MHD.

Počátky pražské autobusové dopravy jsou ale poněkud složitější, proto alespoň stručné historické vysvětlení. Provoz na vůbec první české veřejné autobusové lince začal 7. 3.1908 právě v Praze a byla to tudíž i první pražská autobusová linka (bez označení). Provozovaly ji Elektrické podniky (předchůdce dnešního Dopravního podniku), měla trasu z Malostranského náměstí Nerudovou ulicí na Hradčanské náměstí a Loretánskou ulicí na Pohořelec před kasárny zemské obrany, a bylo na ní 9 zastávek včetně konečných. Na zmíněnou první linku se nasazovaly čtyři autobusy, každý jiné značky. Byl to tuzemský Laurin & Klement HOP, Fiat, Gaggenau (Německo) a Ariès (Francie). Provoz byl ale již 17. 11. 1909 ukončen, po vážné nehodě autobusu Gaggenau, kterému během jízd z kopce praskl hnací řetěz a neovladatelný autobus se řítil Nerudovou ulicí, řidiči se nakonec podařilo zastavit až pod Thunovským palácem tím, že najel do hromady štěrku. Na zrušení této autobusové linky měly vliv bezpečnostní důvody, ale také vysoká poruchovost všech používaných vozidel. Mnohdy se totiž stávalo, že pro poruchy na všech autobusech byla linka zcela mimo provoz. 

Autobusy Elektrických podniků se pak v pražských ulicích objevily až po více jak 15 letech, přesně 21.6.1925 na lince „A“ z Vršovic do Záběhlic, a to je také datum oficiálního zahájení pravidelné a nepřerušené autobusové dopravy v Praze. To ale neznamená, že ve zmíněném mezidobí v Praze autobusy nejezdily. Vedení města sice zatím o vlastním autobusovém dopravním podniku neuvažovalo, ale chtělo mít takovou dopravu pod kontrolou, proto požádalo o udělení koncese na provozování autobusové dopravy. Ta pak od roku 1920 opravňovala hlavní město Prahu k provozování dopravy osob a zavazadel autobusy, autodrožkami a automobily nákladními i osobními. V březnu se pražské zastupitelstvo rozhodlo, že město bude při provozování autobusové dopravy zastupovat (v duchu zmíněné koncese) Autodopravní akciová společnost (ASA). Vlastní smlouva mezi Prahou a ASA byla podepsána v listopadu 1920. Necháme stranou řadu podmínek, povinností a vazeb ve smlouvě uvedených, podstatné je, že ač měla platnost 25 let, došlo po oboustranné dohodě k jejímu rozvázání již po třech letech (1923), ASA nebyla schopna dostát svým závazkům. Ve své samostatné existenci se pak ASA stala dopravcem, který ovšem provozoval především příměstskou dopravu, tím je pro nás nadále neaktuální. Zpět k lince „A“ krátkým vysvětlením, proč vznikla linka autobusová a ne tramvajová. Důvody byly ekonomické. V roce 1924 stála výstavba jednoho kilometru dvojkolejné tramvajové trati 1 300 000 korun a cena jednoho tramvajového vozu byla cca 250 000 korun. Ve stejné době byla pořizovací cena autobusu pro 30 osob 150 000 korun. Za cenu 1 km tramvajové trati a jednoho vozu (1 550 000 korun) bylo tedy možno pořídit 10 autobusů. Jinak měla linka „A“ celkovou délku 3,5 km a byly na ni pouze tři stanice i s konečnými. Pro její provoz se zakoupily dva autobusy Laurin & Klement 545 (výnos ministerstva železnic č.53988/22 z 3. února 1923 totiž povoloval pouze provozování autobusů domácí výroby!). Vozy se po dnech střídaly, jeden jezdil a druhý byl v záloze.

Autobusy i z důvodu praktického vyzkoušení používaly odlišná paliva, první jezdil na generátorový plyn, druhý na benzin nebo dynalkol, což byla směs benzolu (60%) a lihu (40%). Důvod kombinace dvou paliv byl ekonomický a provozní. Benzin byl nejdražším palivem a tak se používal pouze v zimním období, v létě jej nahradil levnější dynalkol, který nebyl pro zimní provoz zcela vhodný. L & K 545 měl karoserii od firmy Motor Company Praha, délku 7190 mm, celkovou obsaditelnost 35 osob (20 sedících) a k pohonu sloužil čtyřválcový motor stejné značky s výkonem 40 k. Ve stejném roce (1925) byl 4. října zahájen dvěma autobusy provoz na druhé lince „B“ z Pankráce do Kunratic. Zde jezdily vozy Praga N s karoserií plzeňské firmy V. Brožík, s celkovou délkou 7135 mm a obsaditelností 40 cestujících (20 sedících). Motor byl čtyřválcový Praga N o výkonu 45 k. Nejpočetnějším typem se v letech 1926 až 1930 stal autobus Praga NO, kterých se koupilo 48 kusů. A ještě alespoň tři zajímavosti. Označování autobusových linek písmenem se udrželo až do 31. 12. 1951, pak je nahradila čísla od 101 výše. První vozidlo se vznětovým motorem zakoupil provozovatel v lednu 1931 a byl to třínápravový typ Tatra 24/59. Naftový šestiválcový motor se ale neosvědčil a byl nahrazen čtyřválcovým zážehovým motorem spalujícím dynalkol. Autobusy se vznětovou hnací jednotkou se tak v pravidelném provozu objevily až v roce 1935 typem Škoda 656D. Ten měl opět tři nápravy, délku 9960 mm, obsaditelnost 65 osob (27 sedících) a šestiválcový motor Škoda 256D s výkonem 105 k. Autobusový provoz se v praxi projevil jako ztrátový, výhodou Elektrických podniků hlavního města Prahy tak byla možnost krytí autobusových ztrát z příjmů tramvajové dopravy a také z výroby a distribuce elektřiny.

Převzato z časopisu

Fotogalerie