Test: Kia Sorento (UM) – na dlouhé trati… (34x foto)

Dostali jsme příležitost vyzkoušet největší SUV značky Kia v poněkud specifických podmínkách…

Běžné redakční testy vznikají zpravidla na základě zkušeností s konkrétním vozem během šesti dnů. Základní povědomí o něm získáte, ale na hlubší proniknutí do jeho tajů potřebujete přeci jen delší čas. S potěšením jsme proto přijali možnost vyzkoušet si ještě jednou SUV Kia Sorento, za jehož volantem jsme nakonec v průběhu takřka čtyř týdnů absolvovali bezmála 4000 km. Tento typ pro nás přitom není žádným nováčkem. Náš šéfredaktor Tomáš Hyan s novým Sorentem jezdil dávno před evropskými novináři už loni na podzim v jihokorejském Jeju (viz AR 1/’15) a já jsem jeho postřehy doplil o další technické údaje a poznatky z testování evropských verzí Sorenta v Katalánsku v lednu letošního roku (na stránkách magazínu Automobil Revue jsem se mu pak podrobně věnoval v březnovém vydání).

Letos v létě jsem se za volant vozu této řady dostal znovu, když jsem testoval bílé Sorento ve střední výbavě Exclusive. Tento test se nyní pokusím doplnit o své zkušenosti z dlouhodobého soužití se Sorentem v nejvyšší výbavě Premium. Připomenu ještě, že pohon Sorenta na českém trhu zajišťuje výhradně vznětový čtyřválec s výkonem 147 kW při 3800 min-1 a točivým momentem 450 N.m, dostupným od 1750 do 2750 min-1, což postačí k tažení přívěsu s hmotností až 2500 kg (pro samočinnou převodovku poněkud nečekaně jen 2000 kg). Poháněna jsou u nás vždy všechna kola, vybírat tak lze prakticky jen mezi manuální a samočinnou převodovkou (ta vás bude stát příplatek 50 000 Kč).

Proti výše odkazovanému bílému vozu Exclusive má nově zkoušený vůz Premium ve standardu především adaptivní xenonové světlomety s natáčením do zatáček, elektricky ovládané víko zavazadlového prostoru, bezklíčkové zamykání a startování, šikovnější multimediální systém s osmipalcovým dotykovým displejem (proti sedmipalcovému) s lepším rozlišením a hlasovým ovládáním, elektricky stavitelné sedadlo spolujezdce, kožené čalounění, přední sedadla nejen vyhřívaná, ale i ventilovaná, roletky v zadních dveřích, ale též projekci rychlostních limitů do přístrojového štítu, sledování mrtvého úhlu a provozu za vozem při couvání a varování před nechtěným opuštěním jízdního pruhu. Tyto prvky lze snadno aktivovat i deaktivovat samostatnými tlačítky na panelu vlevo od volantu.

Motor je pružný a má kultivovaný chod, se zátahem lze počítat již od 1200 min-1 a i přes dlouhé, „ekonomické“ převody lze pětku řadit již při 60 km/h. S šestkou lze počítat až nad 90 km/h, ale při 130 km/h se vám odvděčí otáčkami jen kolem 2500 min-1, díky čemuž se průměrná spotřeba na dálnici pohybuje kolem velmi slušných 8 l/100 km. Sorento disponuje nasvětlováním zatáček samostatnými zdroji, ovšem rozsvítí se pouze při aktivované blinkru, což bude zřejmě pro chronické „neblikače“ smutné zjištění. I v chladném prostředí se v režimu „Auto“ někdy sama spouští klimatizační jednotka (při zvýšené vzdušné vlhkosti a větším riziku mlžení oken), bývá to ale často zbytečné a deaktivovat tlačítkem ji v takovém případě nelze (je třeba proklikat se multimediálním systémem do patřičného menu).

Tlačítkem za řadicí pákou je možno vybírat ze dvou nastavení řízení, ale obě jsou dosti měkká. Pochvalu zaslouží minimalizovaný počet jednoúčelových ovládacích prvků a jejich přehledné seskupení do sdružených jednotek, jakož i konektory USB nejen vpředu, ale i u zadních sedadel (i ta jsou mimochodem vyhřívaná). Roletky ve dveřích jsou dalším příjemným bonusem, který ocení zvláště vaše ratolesti. Vůz na snímcích je v pětimístné verzi (na přání může být Sorento i sedmimístné), pod plochou podlahou zavazadlového prostoru tak je sestava objemných schránek pro převážení drobností.

Háčky pro zavěšování tašek zde bohužel chybí, taktéž trefovat se do primitivních úchytů svinovací rolety v obkladech sloupků D může být velmi protivné. Záhadou se stal tempomat, neaktivovatelný po vyjetí přímo na dálnici. Vysvětlení podalo až technické oddělení značky Kia: z neupřesněného bezpečnostního hlediska je třeba nejprve alespoň brnknout o brzdu… Kia Sorento v testovaném a vyobrazeném provedení zůstává zajímavou volbou za zajímavé peníze. I přes hamatné vnější rozměry nabízí řidiči dobrý výhled všemi směry a pohodlné nastupování a usazení v rozměrných, komfortních a dostatečně tuhých sedadlech.

Ačkoli cenovka tohoto vozu činí nemalých 1 149 980 Kč, jeho provozní parametry, komfort, nabídka asistentů a komfortních prvků i celková využitelnost odpovídají renomované německé konkurenci, ale za řekněme polovinu ceny. Navíc lze kromě již zmíněné samočinné převodovky připlácet ještě za skleněnou střechu (+ 35 000 Kč), třetí řadu sedadel s vlastní ventilací (+ 20 000 Kč), paket Tech (+ 50 000 Kč, zahrnuje například adaptivní tempomat, polosamočinný parkovací asistent nebo systém monitorující okolí vozu ve 360 stupních). K dispozici jsou též další barvy koženého čalounění (+ 10 000 Kč), standardem je černé.

A na závěr ještě trocha historie. První generace Sorento (JC) z roku 2002 spočívala ještě na samostatném žebřinovém rámu, jenž v kombinaci s dostupností připojitelného pohonu všech kol a redukční převodovky tomuto vozu s praktickou pětidveřovou karoserií nabízel znamenitou průchodnost terénem. Trend však v tomto segmentu rychle zamířil k subtilnějším a lehčím konstrukcím, s nimiž uživatelé zpravidla beztak opouštěli vozovky se zpevněným povrchem pouze výjimečně. Druhá generace Sorenta (XM) se v roce 2009 stala zlomem, šlo i o vůbec první typ Kia vyráběný alternativně na území USA. Ta třetí pod kódovým označením UM slavila svoji premiéru na loňském autosalonu v Paříži a stejně jako její předchůdkyně již disponuje samonosnou karoserií.

Fotogalerie