ROLLS-ROYCE 103EX SWEPTAIL – Jediný a jedinečný

Rolls-Royce si nemohl vybrat příhodněji. Hodinka dopoledne prvního dne zelení vonícího Concorso d’Elleganza Villa D’Este patřila světové premiéře „one-off“ automobilu, postaveného na objednávku pro konkrétního zákazníka.

Na trávníku v půlkruhu kolem novinky se pohodlně rozestavilo několik desítek lidí, aby před ně předstoupil Torsten Müller-Ötvös, výkonný ředitel Rolls-Royce. Když v červnu 2016 předvedli druhý ze tří konceptů s kódem 103EX – Vision Next 100, společnost ukázala, že je připravena vstoupit do nového věku s novými technologiemi (umělá inteligence Eleanor má zvládat úplné autonomní ovládání), a přitom odkazovat na vlastní kulturní dědictví. V Cernobbiu u jezera Como přišel na řadu poslední ze tří 103EX – „Sweptail“, představitel zhmotněného přání konkrétního zákazníka. „Továrna dnes navazuje na tradici z 20. a 30. let, kdy stavěla automobily k obrazu jejich majitelů. Jde o tu nejvíce personifikovanou míru luxusu. Majitel, okouzlen klasickými rollsy se zaoblenými záděmi, si přál mít jejich moderní interpretaci. Přál si návrat k romantickému cestování na dlouhé vzdálenosti.“ Jeden z velkých klientů automobilky, znalec a sběratel klasických vozů, letadel a jachet, navštívil v roce 2013 továrnu s touhou objednat si rozměrný a okázalý dvoumístný automobil ve smyslu Rolls-Royce Phantom I Round Door (1925) s karoserií Jonckheere, Phantom II Streamline Saloon (1934) od Park Ward nebo dvoudveřového Phantomu II Gurney Nutting či 20/25 Limousine Coupé Park Ward. Po kratičkém výkladu nyní uchopil výkonný šéf automobilky cíp plachty, druhého se chopil Giles Taylor, ředitel oddělení designu Rolls-Royce. Plachta kryjící novinku byla bez okázalosti dole.

Giles nám pak v neuspěchaném rozhovoru vyprávěl, jak začínali od nuly. Nejprve se informovali, kde bude vůz provozován. Protože šlo o Evropu, byli omezeni požadavkem na zachování standardních bezpečnostních prvků. Nakreslili základní skici, ukázali je klientovi a diskutovali připomínky. Návrh odmítl, oni jej upravili a zase se setkali. Postupnými kroky se ve vzájemné spolupráci a sbližování názorů pomalu rodilo finální dílo. Jak Giles zdůraznil, většina značek postupuje tak, že první a hlavní slovo u tvorby nového vozu mají designéři a až po nich inženýři. U Rolls-Royce je to vždy naopak. Striktně vycházejí z inženýrských představ. Nebylo to ponejprv, kdy se automobilka nechala inspirovat klasickými závodními jachtami. Rozměry svislého, ručně leštěného chrámu krytu chladiče (vyfrézovaného z jediného kusu hliníku) převyšují veškeré míry chladičů aktuálních vozů Rolls-Royce. Obvod krytu je z kartáčovaného hliníku. Boční linie střechy klesá do ostřeji se svažujícího víka zavazadlového prostoru. Široký sloupek „C“, dlouhé boční okno a snižující se linie zádě podtrhují délku a proporce elegantního kupé. Zaoblení zádě končící jakýmsi podvinutím „ocasu“ (odtud jméno Sweptail) jasně odráží tvary závodních jachet. S masivem přední hranaté motorové části, směrem vzad mírně stoupající, kontrastuje zadní, klínovitě se zužující pasáž. To vynikne při pohledu zezadu a shora.

Panoramatická skleněná střecha, uprostřed příčně vyztužená vnitřním žebrem, přechází do výrazné klínovité části, kterou lze elektricky vyklopit. Klient striktně vyžadoval co nejvíce přirozeného světla. Zaoblená záď hostí čtyři relativně velká, na míru ušitá kožená zavazadla a rozměrný interiér, nabízející jen dvě. Zde se pro změnu učili u nejlepších výrobců nábytku. Interiér oplývá prostorem, relativní jednoduchostí a těmi nejlepšími materiály. Sedadla a interiér jsou čalouněny smetanovými odstíny trvanlivé kůže Moccasin a Dark Spice v kombinaci s dýhováním z tmavého ebenu a severoasijského stromu paldao. Vodorovné šachty pod sloupky A ukrývají deštníky (protože bude řídit sám majitel; Phantom je má naproti, pod sloupkem B, předpokládá se, že majitele poveze řidič). Naproti deštníkům zabudovali schránky na praktické, na míru ušité úřednické kufříky. Mohutná opěrka mezi sedadly ukrývá prostor pro láhev Dom Pérignon ročník 1973 (další slabost budoucího majitele) a pár skleniček z broušeného křišťálu. Za sedaly je odkládací prostor s poličkou na klobouky ve tvaru srpku s prosvětlujícím skleněným okrajem. Ani Giles údajně neví, proč na tomto řešení majitel trval. Během povídání připustil, že Sweptail může obsahovat některé prvky nástupce typové řady Phantom (viz AR 9/’17). Technickým základem je Rolls-Royce Phantom Coupé. Odhadovaná cena kolem 300 milionů korun je enormní a vyvažuje veškerý vývoj, rozsáhlé testování a výrobu. Automobil se opravdu podařil. Jak jsme si všimli, upřímně to ocenili i konkurenti, třeba Piero Mancardi (CEO karosárny Touring Superleggera) a jeho šéfdesignér Louis de Fabribeckers nebo Horacio Pagani (CEO Pagani).

Převzato z časopisu

Fotogalerie