ROZVÁŽKOVÁ VOZIDLA – Á LA RENAULT TRUCKS

Ředitel divize designu automobilky Renault Trucks pan Paul Daintree nás provede metodikou přípravy vstupních informací pro nejpravděpodobnější správné rozhodnutí o designu budoucích rozvážkových vozidel.

Je logické a legitimní, že vždy všichni chtějí vědět, jak budou vypadat budoucí produkty. V automobilkách tomu samozřejmě není jinak. Ovšem stejně jako i v jiných výrobních společnostech, hlavní slovo má majitel, popřípadě akcionáři. Dále rozhodují na první či druhé úrovni ekonomové, technologové a koneckonců i obchodníci. K tomu všemu jim poskytují analýzy a syntézy různých informací marketéři a jiní odborníci na vývoj tržního prostředí. Všichni však potřebují někoho, kdo jejich představy, ambice, informace a záměry dokáže „přetavit“ do hmatatelného 3D řešení – potřebují designéra. Samozřejmě, že ve výrobních společnostech kalibru Renault Trucks nepůsobí jen jeden designér, ale hned celá plejáda takových lidí. Díky řediteli divize designu společnosti Renault Trucks panu Paulu Dain­tree můžeme nakouknout za „oponu“.

Důležitý sběr informací

„Vždy je třeba odněkud začít. Pokud se vrhneme na segment městských rozvážkových vozidel, měli bychom se pokusit sestavit informace o tom, kam bude nejpravděpodobněji směřovat v budoucnosti urbanizace a jaké budou schopnosti budoucí společnosti akceptovat rozvážkový provoz, resp. rozvážkové automobily,“ říká Paul Daintree. „Jde především o to, abychom analyzovali tzv. vnímání rozvážkového vozidla ve městě. Pokusili se odpovědět na otázku, jak se budou vyvíjet města samotná. Co očekávají v budoucnu logistické společnosti a kdo bude v budoucnu ten člověk, který bude rozvážku zboží ovládat, tedy kdo bude řidič a jaké bude mít požadavky?“ dodává ředitel designu automobilky Renault Trucks.

Je nezbytné stanovit si též možnosti, jak cesty rozvážkového vozidla městem, tak tzv. poslední míli při vykládce zboží.

„Při návrhu designového řešení budoucího vozidla či budoucího systému je třeba pracovat nejen s nejmodernějšími technologiemi odpovídajícími současně nejnovějším legislativním opatřením, ale brát v potaz také všechny možné trendy, které se budou v oblasti jak výrobních, tak řídících technologií nejpravděpodobněji prosazovat,“ říká ředitel designu a přitom prochází jednotlivé kroky metodiky sběru a interpretací informací zobrazené na panelech. 

Pokud vycházíme ze současného stavu, je zřejmé, že městská rozvážková vozidla vypadají posledních čtyřicet let prakticky stejně. Jedním z prvních kroků při designérském návrhu vozidla budoucnosti je využít obecně akceptovatelný tvar při maximalizaci efektivního využití nákladního prostoru. Jednou z možných cest je příprava rozvážkového vozidla prakticky stejného charakteru tak, jak ho známe i dnes. Tedy podvozek s kabinou doplněný nákladní nástavbou tak, aby představoval zcela organický celek. Jinou cestou je možnost zapracovat na významně změněném konceptu přepravy zboží, které může být například kontejnerované. V tom okamžiku nastupují možnosti návrhu například jednoduchého tahače, k němuž je možno připojit několik druhů tzv. přípojných vozidel sloužících k dopravě různého zboží. 

Významné trendy, které se prosazují v silniční dopravě v posledních letech, nám dovolují nejen pracovat s alternativním pohonem vozidel, ale také například s různými systémy a úrovněmi tzv. autonomního řízení vozidel. To vše se samozřejmě odráží v možnostech nejen ve vnějších, ale také ve vnitřních tvarech vozidel. Dokonce budoucí nejvyšší úroveň tzv. autonomního řízení vozidel počítá se stavem, že řidič bude z dopravního procesu zcela vyloučen. Tak, pokud nepotřebujeme řidiče, proč bychom tedy měli vůbec mít na vozidle kabinu? Proč nevyužít kompletně celý prostor nabízený podvozkem k uložení dopravovaného zboží?

Akceptace je setrvačná

Stále však platí to, že tzv. „akceptace“ nových řešení je poněkud setrvačnou záležitostí a má svoji vlastní dynamiku založenou na veskrze konzervativním vnímání prostoru a času většinovou společností. Proto celá řada designérů v automobilkách neustále s prostorem pro řidiče počítá, i když on je právě tím prvkem, který, když se podaří vyřadit „ze hry“, přinese v podobě vyšší ekonomické přidané hodnoty radost nejen výrobcům, ale především majitelům a provozovatelům vozidel budoucnosti. V současnosti se totiž bavíme tím, jak nám téměř všichni finální výrobci užitkových a nákladních automobilů při předkládání svých nabídek žonglují s tzv. koeficientem TCO. Nikdo z nich nám nikdy neřekne jeho absolutní hodnotu, ale každý z nich nám tajuplně sdělí, že je TCO opět menší....

Při vědomí, že náklady na mzdu řidiče tvoří poměrně velkou část onoho tajemného koeficientu TCO, potom je zřejmé, že jeho vymístěním by se koeficient TCO mohl opravdu výrazně změnit, směrem k tomu, z hlediska zákazníka, lepšímu konci.

Nicméně tady se pohybujeme na tenkém ledu vzdálenější budoucnosti. Plně autonomní provoz vozidel předpokládá nejen zcela nový legislativní rámec, kde budou zakotveny nové odpovědnosti a nové vztahy, ale též podstatně vyspělejší dopravní infrastrukturu. A to ještě nemluvíme o vývoji lidské společnosti, která například na evropském kontinentu prozatím spěje k poněkud jiným řešením v budoucnosti, než by si původní obyvatelé, ve své většině, starého kontinentu představovali. Je tedy také možné, že dříve, než přijde revoluční změna v dopravním provozu vyvolaná neudržitelnou situací v silniční dopravě, bude lidstvo řešit jiné revoluční změny pro vlastní život podstatně důležitější v mnoha ohledech.

Prozatím tedy zůstaňme u budoucích městských rozvážkových vozidel velmi podobného charakteru a tvaru, takových, které známe i dnes. Ovšem s podstatně vyšší efektivitou provozu a s některými zajímavými řešeními v oblasti pohonu (hybridní, plně elektrický) a příčného i podélného řízení (soustava elektronických asistenčních systémů). Významné změny dozná vzpomínaná tzv. „poslední míle“ při doručení zásilky. Významně se rovněž změní systém uložení zboží a logistika jeho rozvozu.

Převzato z časopisu

Fotogalerie