Ford Courier – Nejmenší ze čtyřčat

Pod společným rodovým jménem Transit vyrábí gigant Ford čtyři typové řady lehkých užitkových vozidel. Střízlík Courier koncipovaný pro evropský trh je mezi nimi nejmenší.

V okolí letiště ve Frankfurtu nad Mohanem jsme měli možnost poměrně důvěrně poznat tuto novinku v městském, dálničním i kopcovitém prostředí. Vzhledem k množství a věrohodnosti ocenění, kterých se dostalo motoru 1.0 EcoBoost, zvolili jsme vozidlo poháněné právě tímto agregátem. Jednalo se o furgon s dvojími postranními dveřmi a křídlovými zadními, zatížený balastem na úrovni 70 % užitečné hmotnosti.

Na velikosti záleží. Malý Ford Courier směřuje do městského a příměstského distribučního provozu – rozvozu lehkých nákladů na krátké regionální vzdálenosti (výrobce nabízí i osobní verzi Tourneo). Jeho přímými soupeři jsou Fiat Fiorino, Citroën Nemo, Peugeot Bipper, Dong Feng Mini Box či Piaggio Porter, zatímco například (namátkou) Škoda Praktik či Mercedes-Benz Citan nebo VW Caddy, Renault Kangoo poskytují větší objem nákladového prostoru. Na první pohled zaujme pozitivně – střízlivým konvenčním designem, zejména pohlednou přídí s maskou chladiče jednotného vzhledu transitů. Kompaktní formát poskytuje dobré manévrovací schopnosti a nákladový prostor o objemu 2,3 m³, což v této kategorii představuje významnou hodnotu. Navíc lze využitelnou délku furgonu prodloužit na 2590 mm instalací přepážky se sklopným křídlem a sedadlem spolujezdce zaklápěným do podlahy. Velmi významnou položku představuje litrový přeplňovaný zážehový tříválec EcoBoost o výkonu 74,5 kW. Servisní interval činí až 30 000 km/1 rok. K dispozici jsou i osvědčené vznětové čtyřválce Duratorq o objemu 1500 a 1600 cm3 a výkonu 55 a 70 kW (190 a 215 Nm) s příznivou spotřebou paliva již od 3,7 l/100 km.

Objem ničím nenahradíš. Klíčovou hodnotou lehkého užitkového vozidla je jednoznačně jeho přepravní kapacita. V tomto případě činí 2,3 m³ objemu, respektive 650 kg hmotnosti a ocenění zaslouží pozorně posuzovaná přístupnost nákladového prostoru. Formát křídlových, chvályhodně asymetricky dělených (!), zadních dveří, otvíratelných až na 158°, umožňuje bezproblémovou mechanizovanou manipulaci s nákladem uloženým na europaletě. A to je velmi objektivní zkušební měřidlo! Postranní posuvné dveře tuto možnost neposkytují, což je vzhledem k velikosti vozidla pochopitelné. Zaslouží však potlesk za příkladně lehký chod posuvu i zámků. Pozitivním detailem je také instalace výkonné LED svítilny v nákladovém prostoru. Nechybí ani dostatek dobře rozmístěných a dostatečně dimenzovaných poutacích ok v podlaze i na stěnách. Možná však až příliš luxusně působí několik rozměrných plastových obkladů stěn.

Pohoda především. Pracoviště řidiče a celý prostor posádky jsou v duchu doby prakticky identické s tím, co je standardem ve vozidlech osobních. Designem, vybavením, použitými materiály, odhlučněním i ergonomicky vzorným uspořádáním, ale také standardními airbagy a bohatou paletou dalších, instalovaných za příplatek. Přidanou hodnotou je maximalizované využití všech možností vestavby odkládacích schránek, kterých u pracovního vozidla (zejména tak malého) není nikdy dost. Velmi praktická je například polička nad horním okrajem čelního skla, ale také nevelké zásuvky pod sedadly. U některých verzí však chybí taková drobnost, jako jsou háčky pro zavěšení bundy či saka. Sedadla (široce nastavitelná ve skutečně širokém rozsahu) s nepatrně vyšší polohou, která usnadňují nástup/výstup i výhled, jsou potažena kvalitním textilem, mají vzorně tuhou výplň čalounění a přiměřeně anatomický tvar. Bezchybná je poloha i míra nastavitelnosti volantu, stejně tak ideálně rozměrných zpětných zrcátek ustavených na nejlepším možném místě, umístění a přesný chod řadicí páky, ovladačů a spínačů. Prostor pro nohy spolujezdce však poněkud omezuje přední část relativně širokého tunelu mezi sedadly.

Chvála elektroniky. Ford vybavil i vozidlo navýsost pracovním množstvím prvků soudobé informační i regulační elektroniky, která podstatně usnadňuje jeho ovládání i využívání. Velmi bohatá soustava podvozková zahrnuje především poslední generaci inteligentního ABS, adaptivní ESP monitorující hmotnost i pozici nákladu a eliminující nebezpečí převrácení vozidla, stabilizaci jízdy s přívěsem, asistenci rozjezdu do stoupání působící 2,5 sekundy, posilovač intenzity krizového brzdění, omezovač prokluzu kol poháněné nápravy, ale i samočinnou aktivaci varovné funkce směrových svítilen při intenzivním brzdění. Jednoduchá čidla sledují tlak v pneumatikách a odchylky zobrazují na přístrojovém panelu. Užívání soustavy Stop&Start má smysl v městském provozu, kde může podle údajů výrobce snížit spotřebu paliva až o 10 %. Elektronicky řízený elektrický posilovač řízení přizpůsobuje účinnost provozní situaci. Usnadňuje manévrování při parkování a ve stísněných prostorech, za vyšších rychlostí poskytuje citelnou zpětnou vazbu, vjem pohybu kol. S pouhými 2,6 otáčkami volantu mezi krajními polohami činí obrysový poloměr otáčení 5450 mm.

Sprinter i vytrvalec. Přibližně stokilometrovou trasu naší seznamovací jízdy směřující na západ od proslulého letiště tvořila ze třetiny jízda v hustém městském provozu, ze třetiny razantní sprint po dálnici a ze třetiny kličkování po komunikaci horského typu v předhůří masivu Taunus. Prvním poznatkem po usednutí za volant byl pocit, že interiér je větší, než navozuje pohled na kompaktní formát vozidla. Potěší pak tím, že řidič je na svém pracovišti ihned a úplně doma. Všechny ovladače jsou tam, kde jsou očekávány, bezchybně fungují, poloha za volantem přirozená, nijak omezován není ani člověk vysoké postavy, který má také velmi dobrý výhled. Po spuštění motoru potěší jeho vynikající odhlučnění a po rozjezdu jeho mimořádná pružnost. Záměrné týrání jízdou na nejvyšší převodový stupeň v táhlém stoupání zapůsobilo jako jízda s motorem vznětovým. Zvládal totiž sice pomalu, ale bez problémů zrychlovat, přestože jsme mu vnutili pouhých 950 min^-1! Na dálnici naopak prokázal vynikající živost a pružné zrychlení v rychlostech nad 130 km/h při využívání otáček okolo 5500 min^-1. Podstatné však je, že přes techniku jízdy naprosto bezohlednou ke spotřebě paliva, ale výrazně razantní a se zmíněným „týráním“ jsme dosáhli průměru jen 5,4 l/100 km. Tedy hodnoty velmi blízké tomu, co udává výrobce na základě měření laboratorních, reálnému životu vzdálených. Soustava Stop&Start (měla trochu delší prodlevu mezi zastavením vozidla a samočinným vypnutím motoru) byla aktivní pouze v městském provozu, který byl hustý s mnoha zastaveními u světelné signalizace na křižovatkách. Vrozenou slabinou lehkých a středních užitkových vozidel jsou rozdílné jízdní vlastnosti za provozu s plnou zátěží a bez ní. U malých vozidel však také náklony karoserie v zatáčkách, které přímo souvisejí s nastavením pružicích a tlumicích prvků podvozku. Při našem seznamování jsme však mohli ocenit fakt, že konstruktéři Fordu úspěšně vyřešili složité kompromisy v tomto směru. Hodně svižné průjezdy sériemi zatáček v „horské etapě“ daly totiž vyniknout chvályhodné stabilitě vozidla, potěšitelné poslušnosti ve stopě a naprosto zanedbatelným náklonům. Příjemná je vyvážená funkčnost posilovače řízení, který je navíc aktivován jen tehdy, když je to nutné, takže se také podílí na snižování spotřeby paliva. Celkové vyznění jízdních vlastností lze shrnout do pojmu „pohoda“, ale s důrazem na to, že klíčovou hodnotou je velmi významný pocit bezpečnosti, jistoty v ovládání, přesné reakce na všechny povely řidiče.