Car of the Year 2024: Testování finalistů – V předvečer vyhlášení

Vy již nyní vítěze 60. ročníku evropské volby Vozu roku (COTY) znáte, ale my jsme jej v době uzávěrky březnového Automobilu ještě neznali. Tak vás nyní alespoň vezmeme do míst, kde vznikalo finální hodnocení.  

CERAM (Centre d’Essais et de Recherche Automobile de Mortefontaine) je zkušební areál, v němž automobilky z celého světa zkoušejí prototypy svých připravovaných modelů. Jsou zde klopené vysokorychlostní okruhy i záměrně rozbité vozovky. Z pařížského letiště Charlese de Gaulla je to tam jen půl hodiny jízdy, protože nemusíte jet přes město. Mezi úchvatnými kamennými městečky Mortefontaine a Thiers-sur-Thève s rozvalinami středověkých stavení se na CERAMu v hustých lesích ladí vozidla pro budoucnost. Jde též o místo, kde tradičně mezinárodní porota volící od roku 1964 evropský Vůz roku (Car of the Year, COTY) naposledy zkouší a důkladně porovnává sedm finalistů nadcházející volby. V uplynulých několika letech základy otřásly covidová „stopka“ a „definitivní“ zrušení autosalonu v Ženevě, kde se nejprestižnější cena svého druhu na světě tradičně udělovala. Loni jsme tak testovali v Belgii a vítěze záhy dekorovali na bruselském autosalonu (viz AR 2/’23), ale letos se vše vrátilo ke starým pořádkům, takže na CERAMu jsme jezdili 12. a 13. února.

Foto: Jiří Duchoň

Loni v pondělí 27. listopadu předsednictvo jury volící evropský Vůz roku (COTY) zveřejnilo sedm finalistů pro ročník 2024 (viz AR 1/’24). Seznam 28 uchazečů o titul COTY 2024, kteří splnili všechny požadavky pro zařazení, obdrželi porotci ve čtvrtek 23. listopadu a v průběhu víkendu proběhlo hlasování. V něm každý z 59 aktivních porotců z 22 zemí označil sedm svých favoritů a z prostého součtu jejich „bodů“ vzešli finalisté. Většinu z nich jsme spolu s kolegy měli k dispozici již loni v září na velkém, v pořadí již 45. tradičním COTY testování v dánském Tannisu (viz AR 11/’23).

Historicky poprvé se do finále COTY probojoval automobil čínské značky. Byd Seal (viz AR 11/’23) na okruhu v Mortefontaine překvapil výdrží: i při skutečně razantním užívání přistavené vozy zahanbovaly evropské elektromobily schopností opakované akcelerace bez známek „únavy“ a klesající kapacity akumulátorů (doladit bude však třeba výjezdy ze zatáček, kde si zadní s předním motorem trochu nerozumí). Poněkud záhadné označení „3.8S“ na zádi znamená čas potřebný pro zrychlení z klidu na 100 km/h. Také Volvo EX30 (viz str. 14) se vyrábí v Číně, a to na platformě mateřského Geely, ovšem Francesco Speciale, šéf komunikace pro typ EX30, nám v Mortefontaine slíbil, že pro evropské trhy bude EX30 od příštího roku vznikat v belgickém Gentu. Scénic (viz str. 32) je zvětšeným derivátem předloňského finalisty Renaultu Mégane. Stále zaujme mezi elektromobily lehkou stavbou, k níž přidává prostorný a variabilní interiér, plný chytrých detailů. Peugeot 3008 nám v září do Tannisu přivezli pouze staticky a elektrické verze e-3008 jsme zkoušeli v listopadu v Barceloně (viz AR 10/’23). Teprve nyní ve Francii jsme měli k dispozici mild hybrid se spalovacím motorem. Záhy dorazí ještě plug-in hybrid, ovšem základní tříválec se nakonec stane jedinou relevantní verzí Peugeotu 3008 pro český trh. BMW řady 5 potvrdilo i v generaci G60 (viz AR 11/’23) pověst tradiční výkladní skříně technického pokroku v kombinaci s dokonalou každodenní využitelností. Byť pověstné emoce a sportovní švih u ní budete hledat déle než dosud. Jen několik hodin po „on-line“ premiéře nám do Mortefontaine přivezli provedení kombi, jako vůbec první jsme navíc dostali k dispozici plug-in hybridní sedany 550e. Kia EV9 (viz AR 12/’23) je impozantní, až sedmimístný luxusní elektromobil ohromující nabídkou prostoru, jenž i na testovacím okruhu fascinoval stabilitou a dravostí. Toyota C-HR sice působí hravým dojmem, ale jde o typický příklad automobilu, v němž praktičnost ustoupila vzhledu. Ze zadních sedadel není vidět do stran a velké zadní sklo nemá stěrač. Spalovací motor je hlučný a bezstupňová převodovka přispívá k vysloveně protivnému akustickému projevu. Třeba Corolla má pod volantem páčky pro řazení virtuálních převodů, C-HR je však bohužel nedostala.

Foto: Jiří Duchoň

Testování sedmi finalistů je jedinou povinnou položkou v kalendáři každého z porotců Car of the Year. Její součástí je totiž rovněž každoroční valná hromada. Letos jsme se dočkali nového loga a viceprezident Alberto Sabbatini (I) bohužel musel ve svých 65 letech odejít, podobně jako zkušený kolega Horst Bauer (A), do stanovami daného důchodu. Z volby jeho nástupce vzešel zkušený Xavier Pérez (E). Došlo rovněž na velmi nepříjemnou záležitost. Jelikož se pevně dbá na naprostou nezávislost porotců COTY na automobilkách, byla z našeho středu vyloučena jistá „influencerka“ z Německa. Zvolena byla teprve před rokem, na místo psychicky labilního Tima Friedmanna, ale nebyla ochotna odpoutat se od osobních finančních vazeb na výrobce automobilů.

Vítěz letošního ročníku COTY bude vyhlášen na úvod zahájení autosalonu v Ženevě v pondělí 26. února ráno. Slavnostní ceremoniál bude on-line přenášen přes platformu YouTube, odkaz naleznete na našem Facebooku. Podrobnosti přineseme v dubnovém Automobilu.

Foto: Jiří Duchoň

CAR OF THE YEAR

Odborná anketa volící Vůz roku (Car of the Year, COTY) běží bez přerušení od roku 1963 a je zcela nezávislá. Financování a organizaci zajišťují časopisy Auto (Itálie), Autocar (Velká Británie), Autopista (Španělsko), Autovisie (Holandsko), L´Automobile (Francie) a Vi Bilagare (Švédsko), Automobil Revue (Švýcarsko), Autotrends (Belgie) a Firmenauto (Německo). Poslední tři z nich nastoupily v roce 2021, když německému Sternu, jednomu ze zakladatelů ankety, začal benzín smrdět a odstoupil. Porota v současnosti sestává z 61 členů ze 23 evropských zemí a je sestavena z renomovaných motoristických publicistů. Česká republika má v COTY jednoho zástupce od roku 1993, vždy šéfredaktora magazínu Automobil. Do roku 2000 jím byl Milan Jozíf, do ročníku 2015 Tomáš Hyan a od roku 2016 za Českou republiku volí autor článku.

Převzato z časopisu

Fotogalerie