INDY CAR SERIES – Nejrychlejší závody

Americké formulové vozy patří k těm nejrychlejším, vyvrcholením mezinárodní Indy Car Series je každoročně největší závod 500 mil Indianapolis...

Závody Indy Car se jezdí na mnoha slavných okruzích, atraktivitu amerického šampionátu zvyšuje různý charakter tratí, od přírodních, jako jsou Mid Ohio nebo Watkins Glen, přes městské vytyčené v zástavbě (Toronto, Long Beach) či na jiných atraktivních místech (ostrov Belle Isle v Detroitu) až po ovály včetně nejdelších čtyřkilometrových Superspeedways (Pocono, Texas, Indianapolis). Na rozdíl od formule 1 jde o mistrovství velmi vyrovnané, o vítězství bojují jezdci různých týmů; nejde o dominantní postavení jediného jako ve formuli 1, kde poslední dobou jeden vládne několik let. Ovšem, také v Indy Car Series jsou lepší a horší týmy, jenže vítězit může i outsider, protože rozdíly v technice nejsou tak propastné. Od sezony 2012 se používají šestiválce 2.2 V6 Turbo; po debaklu Lotusu (Judd) spolu soupeří jen Chevrolet a Honda, shodné vozy dodává Dallara (typ IR/DW12), od roku 2015 dostaly aerodynamické úpravy body kits v návaznosti na použitou pohonnou jednotku, ale v letošním roce bude aerodynamika jednodušší s jediným univerzálním kitem pro všechny. Tvarově se tak vozy přiblíží monopostům z osmdesátých a devadesátých let... Mistrovství starší 100 let samozřejmě procházelo dramatickým vývojem včetně proměny názvu, přechodu z atmosféricky plněných motorů na přeplňované a zase naopak, tento cyklus proběhl vícekrát, od roku 2012 se však používají schválené motory 2,2 litru s jedním a posléze dvěma turbodmychadly. Historie šampionátu je velmi zajímavá, poprvé byl vypsán v roce 1909 jako AAA Championship (American Automobile Association) a započítávalo se čtyřiadvacet závodů (!) včetně dálkové jízdy z Los Angeles do Phoenixu!

Prvním šampionem se stal George Robertson na Simplexu, který porazil o 180 bodů švýcarského rodáka Louise Chevroleta (Buick) při vzájemném skóre 1480:1300 bodů! Vítězství ve zmíněné dálkové jízdě stačilo Joe Nikrentovi (Buick) na celkově třetí místo s 1110 body; následovali slavný Bob Burman (Buick) 1100, Bert Dingley (Chalmers) 1013, Harris Hanahue (Apperson) 860, věhlasný Ralph De Palma (Fiat) 600 a další. Sezonu ovládl Buick, ale mezi vítězi byly také značky Cadillac, Simplex, Maxwell, Chalmers Detroit, ALCO (licence francouzského Berlietu!), Fiat, Pope Harford i zapomenuté Colburn, Jackson, Palmer Singer, Apperson a Sharp Arrow. Méně známé je, že už v roce 1909 se jelo při otevření dráhy v Indianapolisu, nebylo to však na 500 mil, ale kratší závody na škváře (Dirt Track)! Jezdilo se také na populárních Board Track, tedy dřevěných oválech s tratí složenou z prken! Do roku 1955 byly americké závody vypsány jako AAA National Championship, přestože s mezinárodní účastí; od sezony 1956 se změnily na USAC (U.S. Auto Club), následovaly CART (Championship Auto Racing Teams) a IRL (Indy Racing League), jež se v novém tisíciletí znovu spojily do Indy Car Series. Do šedesátých let přežívaly americké závodní vozy s motory vpředu, často s přeplňovanými čtyřválci Offenhauser, než britští jezdci porazili ty americké v 500 mil Indianapolis šedesátých let, a tak domácí konstruktéři konečně přešli na závodní automobily ve stylu novodobé formule 1, jaké se používají dodnes. Pravidla jsou vcelku stabilní od roku 2012, letos přibyly aerodynamické sady UAK18 (Universal Aero Kit 2018), výkony motorů se příliš nemění, jsou nastaveny podle druhu trati až na 496 kW (675 k), pro čtyřkilometrové ovály na 423 kW (575 k), přičemž jezdec má k dispozici krátkodobé zvýšení tlačítkem push-to-pass o 44 kW (60 k) pro předjíždění.

Přestože jsou v nabídce pouze Chevrolet Indy V6 a Honda HI18TT, pořadatelé se snaží přilákat i jiné výrobce. Dříve se spekulovalo rovněž o Hyundai, nyní se hovoří o Maserati, když Alfa Romeo vstoupila do formule 1 (v Indy Car působila v letech 1989 – 1991). Motory v letech 2012 – 2017 procházely průběžným vývojem, mají nové hlavy válců, vačkové hřídele, sací potrubí, turbodmychadla (přechod z jednoho na dvě) a další důležité díly. K rozšíření nabídky však může dojít nejdříve v roce 2020. Pro sezonu 2018 je nový nejen aerodynamický kit vozu, ale také volant s displejem od Cosworthu. V roce 2018 se ředitelem závodů stal šestatřicetiletý muž zajímavého jména Kyle Novak, dlouholetý sportovní komisař z michiganského Dexteru, nahrazující Briana Barnharta, jenž zamířil do vedení týmu Mika Hardinga. Sezona 2017 byla jako vždy v posledních letech soubojem nejlepších týmů Penske, Ganassi a Andretti, ale šanci na vítězství proměnili i další. Ještě před posledním závodem na silničním okruhu v kalifornské Sonomě se mistry mohli stát Simon Pagenaud (vítěz 2016), veterán Helio Castroneves a Josef Newgarden, ale teoreticky i Will Power, všichni z Teamu Penske (Newgarden tam jel první sezonu) a s motory Chevrolet. Scott Dixon (Ganas-si/Honda) byl jediným soupeřem, před Sonomou ztrácel na Newgardena tři body. V Sonomě nakonec vyhrál Francouz Pagenaud, ale jeho týmovému kolegovi Josefu Newgardenovi stačilo druhé místo v závodě na první titul (skóre 642:629). Novozélanďan Dixon skončil v šampionátu třetí a Brazilec Castroneves čtvrtý. Motory Honda dobyly nejlépe třetí (Dixon) a šesté až osmé místo (Rahal, Rossi, Sato), ale patří jim první japonský triumf ve 101. ročníku 500 mil Indianapolisu, když vyhrál bývalý japonský jezdec formule 1 Takuma Sato pro Andretti Autosport.

Zajímavostí ročníku 2017 byl start Fernanda Alonsa v 500 Indy, který o šanci na vítězství přišel pro poruchu motoru Honda nedlouho před koncem. Nejrychlejším závodem sezony 2017 nebyl 500 mil Indianapolis (záleží na počtu tzv. žlutých fází, kdy jsou jezdci zpomaleni při odklízení havarovaných vozů), ale 500 mil Pocono v Pensylvánii, kde Australan Will Power (Team Penske/Chevrolet) dosáhl průměrné rychlosti 295,696 km/h. Závody Indy Car mají své velké hvězdy a legendy, často se účastní celé závodnické dynastie, k nimž patří například rody Andrettiů, Braytonů, Unserů, Foytů, Vukovichů, Carterů, Bettenhausenů a dalších. Legendární Mario Andretti dnes na okruzích sleduje svého vnuka Marca, jehož otec a Mariův syn Michael patří k nejúspěšnějším týmovým šéfům. Anthony-Joseph Foyt nadále provozuje vlastní tým, v němž do nové sezony 2018 nastupují brazilský veterán Tony Kanaan a jeho mladičký krajan Matheus Leist.

Al Unser junior se stal poradcem Hardingova týmu. Závodnickou kariéru chce ukončit Danica Patricková posledním startem v 500 mil Indianapolisu, vůz jí zajistí tradiční sponzor, poskytovatel internetových služeb GoDaddy. Nováček roku 2017, Brit Ed Jones narozený v Dubaji, postoupil do špičkového týmu Chipa Ganassiho po bok veterána Scotta Dixona. Team Penske opět sází na mistry Josefa Newgardena, Willa Powera a Simona Pagenauda, zatímco Helio Castroneves přechází ke sportovním vozům (Penske/Acura), ale ještě to zkusí na Indianapolisu. Michael Andretti do 102. ročníku Indy 500 nasadí dokonce šest vozů! Pojedou Ryan Hunter-Reay, Alexander Rossi, Marco Andretti, Zach Veach, Carlos Muñoz a Brit Stefan Wilson, bratr Justina, který zahynul nešťastnou shodou okolností v 500 mil Pocono 2015 (zasažen do přílby křídlem z jiného havarovaného vozu). Další významnou událostí je angažmá britské inženýrky indického původu Leeny Gade, jež dovedla svoji posádku Audi R18 ke třem vítězstvím ve 24 h Le Mans. Tato dáma se stala inženýrkou týmu Sama Schmidta, v němž letos pojedou Kanaďané James Hinchcliffe a Robert Wickens (nahradil Rusa Michaila Alješina). Nová sezona Indy Car Series čítá sedmnáct závodů. Dojde k návratu okruhů Phoenix (Arizona) a Portland (Oregon), naopak ve Watkins Glen (New York), dějišti někdejších Grand Prix USA formule 1, už se nepojede.

Převzato z časopisu

Fotogalerie