Formule 1 – Poločas

Teprve v osmém závodě letošního mistrovství světa formule 1 jako první zopakoval Fernando Alonso vítězství; do té doby mělo sedm Grand Prix sedm různých vítězů...

V době, kdy čtete tyto řádky, už víte jistě víc, po naší uzávěrce se koncem července jely dvě další Velké ceny; německá na Hockenheimu znamenala poločas mistrovství světa, které v této se­zoně nabylo na dramatičnosti. Sedm různých vítězů v sedmi prvních závodech, to tu ještě nebylo; jako první pak vítězství zopakoval Fernando Alonso ve Valencii (Velká cena Evropy), a pak Mark Webber v Silver­stone, kde téměř celý závod vedoucího Alonsa předjel několik kol před cílem. Stále důležitější než rychlost je totiž kvalita pneumatik, a tak záleží na strategii jejich výměny. Navíc k tomu přistupuje jeden ryze nesportovní faktor, jenž z tohoto sportu dělá ruletu; závodník musí vystřídat pneumatiky s tvrdou i měkkou směsí, a to přesto, že je vůbec ­nepotřebuje.

Tak se stává, že suverénně vedoucímu jezdci dojdou pneumatiky, a předjíždí ho jeden soupeř za druhým. Tímto ­způsobem přišel Fernando Alonso o triumf ve Velké ceně Kanady, kde na ojetých ­gumách musel zpomalit a klesl z prvního na páté místo, stejně jako ve Velké Británii, kde jeho měkké ztratily potřebnou přilnavost a podlehl Marku Webberovi, druhému muži sezony, jemuž se podařilo vyhrát podruhé (první triumf vyjel v Monaku). Po Velké ceně Velké Británie si Fernando Alonso (Ferrari) držel vedení v šampionátu s náskokem ­třinácti bodů před Markem Webberem a devětadvaceti body před Sebastianem Vet­telem (oba Red Bull Racing).

Velká cena Evropy na přístavním okruhu ve Valencii byla největším vítězstvím Fernanda Alonsa, který před domácím publikem předvedl opravdu jedinečný výkon. Startoval až z jedenáctého místa, v prvním kole získal tři pozice, před první zastávkou ve čtrnáctém už jel třetí, v osmadvacátém se na třetí místo vrátil a ve čtyřiatřicátém z padesáti sedmi se ujal vedení. Vyhrál průměrnou rychlostí 177,727 km/h; druhé místo patřilo jeho předchůdci u Ferrari finskému jezdci Kimi Räikkönenovi (Lotus Renault) a třetím se konečně na stupně vítězů vrátil Michael Schumacher (Mercedes-AMG W03). Nepříjemným překvapením se naopak ukázala klesající forma vozů McLaren MP4-27 Mercedes, jejichž jezdci Lewis Hamilton a Jenson Button zklamali své příznivce zejména na domácí Grand Prix v britském ­Silverstone (osmý a desátý), ale předtím Lewis Hamilton vyhrál Velkou cenu Kanady průměrnou rychlostí 198,027 km/h. Lewis Hamilton je jedním z mála jezdců, ­kterým nechybí dravost někdejších legend formule 1, ale v divokých kouscích ho ještě překonává Pastor Maldonado z Venezuely, tradiční sběratel penalizací za zaviněné kolize, hlavně s Hamiltonem!

Stal se však miláčkem Itálie, protože poprvé od roku 1970 ve formuli 1 chybí italský závodník, ale Mal­donado se stejně jako Felipe Massa nebo Robert Kubica vypracoval do formule 1 v italských týmech. Od listopadu 2002 žil v Miláně, než se jako jezdec F1 přestěhoval do Monte Carla. Jeho kariéru provází řada havárií, ale také titul mistra GP2 Series a štědrá podpora kontroverzního venezuelského prezidenta Huga Cháveze, který na jedné straně zavádí v této zemi jakousi formu komunismu a znárodňuje, ale na druhé rád sází petrodolary do státní propagandy, jejíž součástí je formule 1. Když se tedy Maldonadovi podařilo vyhrát Velkou cenu Španělska v Barceloně (Hamilton byl odsunut z prvního na dvacáté místo na startu, neboť po kvalifikaci neměl v nádrži předepsaný litr paliva), bouřlivě slavila celá Venezuela. Bylo to první vítězství týmu Williams od roku 2004, navíc při návratu k motorům Renault...

Red Bull Racing nalezl ztracenou rychlost, Mark Webber a Sebastian Vettel opět patří k favoritům. Motory Renault, přestože francouzská automobilka svůj tým dávno prodala a byl přejmenován na Lotus, nadále patří k nejlepším; letos vítězily v podvozcích Red Bull RB8 a Wil­liams FW34, zatímco Lotus Renault E20 několikrát dosáhl na druhé místo (poprvé Kimi Räikkönen v Bahrajnu). Všechny tři favorizované osmiválce Ferrari (Ferrari, Toro Rosso a Sauber), Mercedes-Benz (Mercedes-AMG, McLaren a Force India) a Renault (Red Bull, Williams, Lotus a Caterham) mají na vítězství; motory Cosworth (Ma­russia, HRT) jejich výkonů nedosahují.

Kromě motorů hrají největší roli pneumatiky a jejich problematická účinnost, která je však identická pro všechny týmy. Nejnovější návrh, jak snížit náklady na formuli 1, je zákaz zahřívání pneumatik. Absence generátorů a vyhřívaných obalů pneumatik může uspořit asi 400 tisíc eur v ročním rozpočtu; navíc tyto prostředky zatěžují ­hlučností a prostorovými nároky. V nižších formulích, dokonce v GP2 Series, se jezdí bez elektrického zahřívání pneumatik; tento systém nevyužívá ani americká série Indy Car. Neustále se diskutuje o nových okruzích, ale v kalendáři nadále chybí Velká cena Francie, tedy závod Grand Prix v zemi, v níž se jel už první v roce 1906! Když rekonstruovaná trať v Magny Cours v roce 1991 nahradila autodrom Paul Ricard v Le Castellet u Marseille, všichni nechápavě kroutili hlavami; bylo to však přání francouzské vlády. Bernie Ecclestone se stal majitelem okruhu v Le Castellet a přestavěl jej na zkušební polygon. Nyní znovu při­pouští diskuzi, že by se tam Velká cena Francie mohla vrátit (1990 naposledy; do 2008 v Magny Cours). V kalendáři 2012 je znovu zařazena Velká cena USA, ovšem na zcela nové trati Circuit of the Americas v Austinu (Texas), jejímž reprezentantem se stal Mario Andretti, mistr světa F1 v roce 1978 (Lotus Ford). Pojede se 18. listopadu 2012 před finálovým závodem v Brazílii.

Převzato z časopisu

Fotogalerie