Farbio GTS - Britská renesance?

V málokteré zemi existovalo tak velké množství malovýrobců sportovních automobilů jako ve Velké Británii. Přestože jejich počet se během let značně zmenšil a nad osudy mnohých visí otazník, stále vznikají nové. Chris Marsh převzal projekt Farboud GTS, přejmenoval na Farbio GTS a dovedl k zahájení sériové produkce.

Chris Marsh (50) není žádný nováček. Nějaký čas se věnoval znovuobnovené značce Marcos, kterou koncem padesátých let založil jeho otec Jem Marsh spolu se specialistou na aerodynamiku Frankem Costinem. Zkusil také štěstí s další tradiční značkou Invicta (existovala už ve třicátých letech) a v roce 2004 koupil společnost Farboud Sports Cars, která vyvíjela sportovní automobil Farboud GTS podle plánů mladého nadšence sportovních vozů. Arash Farboud však sám uváděl, že kromě nadšení nemá mnoho zkušeností s průmyslovou výrobou, přestože pracoval v rodinném podniku Rocialle Medical. Ten však dodává jen speciální oděvy pro zdravotnický personál…

Farboud GTS měl premiéru na Birminghamském autosalonu 2002. Chris Marsh tehdy stál u návratu Invicty a dříve řídil miniautomobilku Marcos, ta však už jen živořila ve spolupráci s několika týmy, jež nasazovaly Marcosy do závodů Gran Turismo. Marsh vložil do nového projektu celý svůj kapitál, a když se Arash Farboud předloni vydal znovu vlastní cestou s dalším sportovním vozem Arash AF10, změnil jméno na Farbio GTS (Farboud svůj menšinový podíl brzy prodal, hlavním investorem je nyní Michael Symons, závodník s cestovními vozy Britcar).

 

Arash odešel do nové firmy Arash Cars zpět do Cambridge, ambiciozně usiloval o desetiválec Audi/Lamborghini, ale nakonec skončil u motoru Chevrolet V8 (2006). Arash Farboud mířil vždy příliš vysoko, navrhoval cenu 170 tisíc liber, ale zkušený Marsh ji snížil přesně na 59 925 liber (září 2007), přestože zachoval karoserii z uhlíkových kompozitů na prostorovém trubkovém rámu. Snadno uspořil, když plánovaný motor Audi RS4 Bi Turbo z prototypu nahradil třílitrovým šestiválcem Ford Duratec z Mondea, jaký pohání rovněž sportovní vozy Noble. Chce vyrábět nejvýše 200 automobilů ročně, z toho padesát pro USA, kde už dříve vznikla kancelář Farboud USA v Miami na Floridě.

Manželé Chris a Jacqueline Marshovi přestěhovali Farboud Sports Cars z Cambridgeshire do vesnice Dyrham ve Wiltshire, nedaleko slavného lázeňského města Bath. Z projektu Invicta získali zdatné spolupracovníky, Shane Monger je specialista na kompozity a tvůrce jednodílné karoserie pro Invictu S1, manažer projektu Marcus Cunningham je inženýr se zkušenostmi z týmu Williams F1. Dalším mužem je Ashley Gaunt, inženýr a designer, jenž se podílel na kupé Noble M14.

Úpravy původní konstrukce zahrnovaly vyšší čelní okno, větší úhly otevření dveří a další drobné změny, nic podstatného na první pohled, ale podle Marshe velice důležitého pro dosažení vyšší kvality, s jakou by byl spokojen. Dvoumístný vůz také prošel zkouškami v aerodynamickém tunelu MIRA. Pro silnější verzi přeplňovaného motoru navázali spolupráci s Cosworth Engineering a vůz v tomto provedení může měrnou hmotností soupeřit se sportovními automobily zvučných jmen. Ostatně Graham Nash, který startoval v závodech Gran Turismo s vozy Marcos, už projevil zájem o verzi FIA GT3.

Farbio GTS, resp. Farbio Supercharged GTS, má solidní trubkový rám se vzadu napříč uloženým motorem Ford 2968 cm3, vidlicovým šestiválcem DOHC 24V, spojeným se šestistupňovou manuální převodovkou Getrag. Atmosférická verze dává výkon 193 kW (262 k)/6400 min-1, provedení s mechanickým dmychadlem Rotrex nabízí dokonce 282 kW (384 k)/6700 min-1, čemuž odpovídají zrychlení 0 – 60 mph (96 km/h) za 4,8 a 3,9 sekundy, resp. největší rychlosti přes 257 a 281 km/h (tedy 160 a 175 mph).

 

Palivová nádrž pojme 76 l benzinu, zavazadlový prostor má objem 220 l. Kola jsou zavěšena nezávisle na dvojitých příčných ramenech, nastavitelné pérování využívá tlumiče Eibach a soustředné vinuté pružiny, hřebenové řízení má dvě otáčky na plný rejd, duté kotouče brzd dostaly průměr vpředu/vzadu 350/328 mm a čtyřpístové třmeny AP Racing, na kolech jsou pneumatiky Toyo T1 R Proxes, vpředu 245/35 R 19 a vzadu 285/35 R 19. Vozy mají rozvor náprav 2675 mm a celkové vnější rozměry 4215 x 1940 (se zrcátky 2130) x 1170 mm, udávaná pohotovostní hmotnost je 1048, resp. 1066 kg, z čehož vždy 61 % připadá na zadní poháněnou nápravu.

Výrobce uvádí, že oba typy vozů Farbio jsou určeny především pro silniční provoz, nikoli pro track days. Proto v sériové výbavě nechybějí dotykový displej s navigací, elektrické ovládání okenních skel a zpětných zrcátek, klimatizace, posilovač řízení, imobilizér a dálkové zamykání. Podobně jako u Ferrari 430 Scuderia se však připlácí za audio-aparaturu.

Společnost Farbio Sports Cars má nyní přes 200 objednávek, z toho 150 od amerických dealerů, kteří však dostanou jen padesát vozů ročně. Ve Velké Británii je čekací doba na dodání vozu osm měsíců. Dražší Farbio Supercharged GTS přijde na 71 675 liber, na první pohled vůz odlišuje jen přídavný vstup vzduchu pro chlazení plnicího kompresoru.

Zdroj: Automobil revue 01/08