Škoda Rapid SIX – Zapomenuté šestiválce

V polovině třicátých let vznikla v Mladé Boleslavi tři dnes už téměř zapomenutá aerodynamická kupé Škoda Rapid Six…

V červnu 1934 byly ve ­vývojové dílně zkušebny smontovány tři sportovní automobily s aerodynamickými karoseriemi. Pod kapotou měly dvoulitrový šestiválec a byly ­prezentovány coby Škoda Rapid Six. V tovární evidenci figurovaly jako typ 910 a interně se pro ně používalo i označení 637 SS. Jejich základem byl ­páteřový rám typu Škoda 637 K s rozvorem zkráceným na 2620 milimetrů. Poháněl je za přední nápravou uložený řadový šestiválec SV o objemu 1960 cm³, vyladěný na 50 k (37 kW) při 3500 min^‑1, na který navazovala třístupňová převodovka. Vůz opatřený řízením se šroubem a maticí a nezávislým zavěšením všech kol, odpružených vpředu i vzadu příčným listovým ­perem, dostal kapalinové ovládání brzd. ­Karoserie pontonového tvaru měla zaoblenou příď, integrované přední i zadní blatníky a nedělené čelní sklo. Na předních blatnících byly dvě řady svislých větracích štěrbin. Vzadu zavěšené dveře měly vpředu dole ­větrací klapky a kliky zapuštěné v prohlubních.

Ve splývavé zádi bylo nahoře oválné okénko a pod ním odklápěcí víko otvírající přístup k dvojici náhradních kol, nechyběla ani tehdy módní svislá ploutvička. Dvoumístné kupé bylo dlouhé 4000 mm, široké 1380 mm a vysoké 1420 mm, vykazovalo hmotnost kolem 1050 kg a podle továrních údajů dosahovalo největší rychlosti kolem 130 km/h. Úřední osvědčení k provozu na veřejných komunikacích získal Rapid Six až 12. dubna 1935, pět týdnů předtím, než s ním ostřílený závodník Antonín Komár, majitel autodopravy v Kyjově, vyrazil na Lochotínský okruh, kde dojel druhý ve dvoulitrové třídě. Vrcholem sportovní sezony 1935 byl v půli června závod 1000 mil československých, jehož trasa vedla dvakrát z Prahy přes Kolín, Jihlavu, Brno a Břeclav do Bratislavy a zpět. Všechna tři kupé Rapid Six byla přihlášena, vůz se startovním číslem 25 ale nakonec ­nejel, protože se jeho řidič Ing. Vladimír Jahn, přednosta oddělení prototypů, nemohl závodu zúčastnit.

Závodilo tedy bílé kupé Rapid Six se startovním číslem 23, v němž jeli Antonín Komár a spolujezdec Houšť, a červené kupé Rapid Six číslo 24, které řídil Antonín Kratochvíle, majitel pivovaru Svijany, se spolujezdcem Koudelkou. Automobilka organizovala logistiku, pro niž zmobilizovala značkové prodejny a servisy. Adresovala jim instrukce, z nichž vybíráme alespoň pár pasáží: Prodejny Praha, Brno a Bratislava zřídí pro soutěžící vozy Škoda zvláštní tankovací stanice, náležitě zásobené pohonnými látkami a reservními koly. (…) Depot musí být nápadně označeno naší ­tovární značkou, v noci osvětlenou, aby bylo závodníkům ihned patrné a nemuseli je ­hledat. (...) Plnění nádržek benzinem, doplňování chladičů vodou, doplňování oleje, ­čištění skel v oknech a na reflektorech, ­případně výměna reservních kol, musí být účelně rozdělena, aby byla všechna potřebná práce provedena současně a v čase co nejkratším, při tom však pozorně. (…) Dojedou‑li dva vozy Škoda současně, musí se práce rozdělit na oba vozy.

Instrukce neopomněly ani péči o posádky: Ve stanicích Praha a Bratislava musí být také – jako každoročně – postaráno o občerstvení soutěžících. Housky se šunkou, tabulková čokoláda a horká černá káva musí být v době pravděpodobného příjezdu připraveny. Bílé kupé posádky Komár/Houšť absolvo­valo tisícimílové klání vcelku úspěšně, v cíli bylo třetí ve dvoulitrové třídě a stalo se ­nejrychlejším zavřeným vozem tuzemské výroby. Červené kupé dvojice Kratochvíle/Koudelka závod nedokončilo. Jeden z vozů Rapid Six se počátkem září 1935 zúčastnil i Jihočeské soutěže. Řídil jej pracovník ­propagace automobilky Ing. Karel Pařízek a vyhrál svoji třídu. V pořadí druhé vyrobené kupé Rapid Six prošlo v dubnu 1936 proměnou.

Místo původní karoserie si na ně Ing. Jiří Rechziegel, pražský stavební podnikatel a činovník Autoklubu Republiky československé, nechal namontovat dvoumístnou otevřenou karoserii. Tmavě šedý roadster postavený v tovární karosárně si zachoval šestiválcový motor i označení Rapid Six, měl velké chromované reflektory a na zádi ploutvičku připomínající Popular Monte Carlo. Získal řadu ocenění při soutěžích elegance a v roce 1937 si spolu se svým majitelem zahrál ve snímku Krb bez ohně, filmové červené knihovně režiséra Karla Špeliny.

Škoda Rapid SIX