Škoda Popular Special - S oblou přídí

V polovině třicátých let vznikly tři desítky aerodynamických vozů Škoda Popular, a to dvoumístná kupé Special Sport a čtyřmístné typy Tudor Special...

Výroba 200 automobilů Škoda Popular druhé série s litrovým motorem SV probíhala od dubna do června 1934. Pět podvozků této série posloužilo na přelomu května a června 1934 ke stavbě dvoumístných aerodynamických kupé Special Sport. Tyto vozy měly zaoblenou příď, z níž vystupovaly jen světlomety, hladké boky karoserie s integrovanými blatníky a splývavou záď s oválným okénkem a okrouhlým víkem, pod nímž se skrývala dvojice náhradních kol. Záď zdobila tehdy módní svislá ploutvička. Kupé s rozvorem náprav 2430 mm a rozchodem kol vpředu/vzadu 1050/1100 mm bylo dlouhé 3770 mm, široké 1360 mm a vysoké jen 1340 mm, tedy o 160 mm nižší než sériový vůz. Jednotlivé exempláře se lišily uspořádáním větracích otvorů v předních blatnících a jejich olištováním. Čelní okno bylo nedělené, dveře zavěšené vzadu; za nimi se nacházely větrací klapky.

Pohon obstarával zá­žehový čtyřválec SV 995 cm3, většinou s lehce zvýšeným ­stupněm komprese a výkonem kolem 26 k (19 kW). Třístupňová převodovka byla uložena vzadu u rozvodovky opatřené diferenciálem, brzdy dostaly kapalinové ovládání a kupé uhánělo rychlostí přes 100 km/h. Dvě kupé Škoda Popular Special Sport v polovině června 1934 absolvovala Rakouskou alpskou jízdu, jejíž 1872 kilometrů dlouhá trať zpestřená stoupáními do výšek kolem 1800 metrů a strmými sjezdy vedla z Vídně přes Salcburk, Innsbruck a Štýrský Hradec zpět do metropole. Řídili je Ing. Vladimír Jahn, přednosta zkušebního oddělení a přípravy prototypů, a Ing. František Mařík, brněnský zástupce značky Škoda.

Oba dojeli do cíle bez trestných bodů a získali zlatou plaketu. Se třetím kupé Special Sport se závodnice Nina Štanclová vydala v září a říjnu 1934 do Velké Británie a Francie, přičemž v Paříži pobývala v době konání autosalonu. Větší publicity se aerodyna­mické vozy dočkaly v sezoně 1935. Automobilka jich využila k propagaci Popularů druhé generace, navíc se vedle kupé Special Sport objevil i podobně tvarovaný čtyřmístný Tudor Special. Vozy s aerodynamic­kými karoseriemi se počítaly jen na jednotlivé kusy, po prvních pěti kupé z roku 1934 následovalo v sezoně 1935 ­dalších sedm exemplářů a v roce 1936 posledních pět. Celkový počet kupé Special Sport tak nepřekročil sedmnáct kusů, z nichž jeden byl vzápětí přestavěn na roadster. Až na jedno zůstala všechna kupé v Československu, výjimkou byl vůz expedovaný v dubnu 1935 do Španělska.

První aerodynamický Popular Tudor Special se čtyřmístnou karoserií byl dokončen v polovině listopadu 1934, další pak koncem února 1935. V roce 1935 následovaly jen tři další vozy v tomto provedení, z nichž nejmladší se v prosinci 1935 výměnou ­karoserie stal dvoumístným kupé. Posledních šest automobilů Tudor Special, zho­tovených v roce 1936, zvýšilo celkovou ­produkci tohoto zvláštního modelu na jedenáct exemplářů. Podle dobových záznamů si všechny vozy Tudor Special pořídili tuzemští zákazníci. Tudor Special měl zaoblenou příď téměř identickou s kupé, stejně jako blatníky ­včleněné do pontonu karoserie.

Zachoval si však charakter čtyřmístného vozu, výšku 1500 mm a za dveřmi měl boční okénka. Tvar střechy a zádě karoserie se blížil sériovému automobilu, s výjimkou integrovaných zadních blatníků. Náhradní kolo bylo připevněné zvenku na zádi a za příplatek mohlo dostat plechový kryt. Zavazadlový prostor byl přístupný jen z vnitřku vozu a velikostí odpovídal standardnímu modelu. Po me­chanické stránce se Tudor Special od kupé Special Sport nelišil, včetně brzd s kapali­novým ovládáním a lehce vyladěného čtyř­válce SV 995 cm3, spojeného se vzadu umístěnou třístupňovou převodovkou.

Fotogalerie