Škoda Garde Turbo – Salamander

Kratičký život mělo kupé Škoda Garde Turbo Salamander s přeplňovaným motorem, postavené na jaře roku 1983 v Bratislavě...

V Bratislavských automobilových závodech (BAZ) se od jara 1982 v omezeném množství montovala kupé Škoda Garde s motorem v zádi. Koncem téhož roku se v tamějším vývojovém oddělení zrodil v tuzemských podmínkách vý­jimečný projekt závodního automobilu Škoda Garde Turbo s přezdívkou Salamander. Stavba vozu s přeplňovaným čtyř­válcem před zadní nápravou začala v polovině ledna 1983 a o tři a půl měsíce později, koncem dubna, kupé absolvovalo první zkušební jízdy na letišti v Hričově u Žiliny. Veřejnosti se atraktivně tvarovaný vůz představil o ví­kendu 21. a 22. května 1983 při závodech do vrchu Baba u Pezinku a v řadách diváků vyvolal značné pozdvižení. Jeho kariéra bohužel skončila už o měsíc ­později: při testování na trati ­závodu do vrchu u obce Pila, nedaleko hradu Červený Kameň; havaroval a byl zcela zničen. V bratislavském vývoji už od roku 1980 experimentovali s pře­plňovanou verzí čtyřválce OHV 1289 cm³ z vozu Škoda 130 RS.

Na projektu přeplňovaných motorů pracovali především Ing. Jozef Hrivnák a Ing. Michal Dibarbora, motor s turbodmy­chadlem KKK zkoušeli ve sto­třicítce, kterou v sezoně 1981 proháněl v závodech do vrchu Jozef Viskup, jezdec týmu BAZ. Zkoušeli i civilnější verzi s přeplňovaným sériovým motorem, sedan Škoda 120 L Turbo. Koncem roku 1982 dal Ing. Stanislav Kováčik, tehdejší ředitel BAZ, zelenou ambicióznímu projektu závodního speciálu Garde Turbo, jenž měl propagovat mladou bratislavskou automobilku a vylepšit její image. Bazka, přesněji její Automotoklub Svazarmu, byla pořadatelem květnového závodu do vrchu Baba, podniku mistrovství Československa, čímž bylo dáno místo a datum premiéry.

Vedoucím konstruk­térem nového vozu, zejména karoserie a podvozku, se stal Ing. Marián Karolčík. Tvarové úpravy dostal na starost podnikový designer Milan Biroš, jenž se zřejmě inspiroval kreacemi pocházejícími ze Zuf­fenhausenu (Porsche) a Ingolstadtu (Audi). Přeplňovaný motor, tentokrát umístěný podélně před zadní nápravou, byl doménou Ing. Jozefa Hrivnáka. Základem kupé s přezdívkou Salamander se stal samonosný skelet sé­riového vozu Škoda Garde, jenž ovšem prošel řadou úprav, souvisejících se změnou koncepce i novými proporcemi pod­vozku. Přední náprava s rozchodem roz­šířeným na 1850 mm byla v karoserii posunuta dozadu a výš, takže se světlost vozu zmenšila na 80 mm.

Rozvor náprav byl zkrácen na 2275 mm. Vzadu byly použity trojúhelníkové závěsy se šikmou osou kývání ze stotřicítky, rozchod zadních kol byl ovšem zvětšen na 1800 mm. Kupé dostalo široké laminátové nástavce blatníků, na něž vpředu navazoval rozměrný spoiler, z laminátu byla i nová přední kapota. Nástavce prahů karoserie stejně jako dveře a zadní čelo byly zhotoveny z duralového plechu. Do kabiny byl vestavěn trubkový bezpečnostní rám. Odspodu otevřená zadní partie karoserie při vyšších rychlostech vytvářela přísavný efekt k vozovce. Dravě vyhlížející kupé bylo dlouhé 4150 mm, ­široké 2100 mm a vysoké 1250 mm, jeho hmotnost nepřevyšovala 720 kg a byla tedy srovnatelná se stotřicítkou.

Před zadní nápravou uložený čtyřválec ­Škoda OHV 1289 cm3 osazený jedním dvojitým karburátorem Weber a turbodmychadlem KKK dával výkon kolem 175 k (130 kW) při 7000 min^‑1, čtyřstupňová převodovka byla za zadní nápravou. Při zkušebních jízdách dosáhlo kupé Salamander největší rychlosti 220 km/h a sprint z 0 na 100 km/h údajně zvládlo za 5,5 sekundy. Na vrchu Baba je Jozef Viskup za asistence přísluš­níků dopravní služby Veřejné bezpečnosti testoval počátkem května 1983, dva týdny před zmíněným závodem. Vůz neměl homologaci a pořadatelé jej neoficiálně zařadili do skupiny B6, v níž tehdy dominovali Karel Jílek a Miran Velkoborský se spidery MTX 2-03.

Jozef Viskup zajel v pořadí šestý čas a bylo znát, že vůz potřebuje doladit podvozek. Příležitost k tomu měly dát tréninkové jízdy po trati červnového závodu do vrchu u hradu Červený Kameň. Podél ní však tehdy nebyla svodidla a při sjíždění z kopce dolů automobil nešťastně narazil do masivního zábradlí a byl natolik poškozen, že jeho rekonstrukce nepřicházela v úvahu. Oficiálně byla havárie připsána na vrub defektu zadní pneumatiky, její skutečná příčina však nebyla nikdy jednoznačně zjištěna. Potěšitelné bylo jen to, že jezdec Jozef Viskup z ošklivě vyhlížejí­cího vraku vystoupil bez větší újmy na zdraví. To ostatně platilo i pro přeplňovaný motor, který ve třech následujících sezonách úspěšně poháněl spider MTX, jenž v barvách stáje BAZ jezdil v mistrovství ČSSR. Autor děkuje Ing. Jozefu Hrivnákovi, Ivanu Schusterovi a redakci časopisu Stop za poskytnutí podkladů

Převzato z časopisu

Fotogalerie