Motorwagenfabrik FBW (1918 – 1985) – Swiss Made

K významným švýcarským výrobcům nákladních automobilů, trolejbusů a autobusů patřila společnost FBW. Její výrobky tam ještě jezdí, i když výroba už skončila...

V roce 1982 došlo ke koncentraci produkce užitkových automobilů, autobusů a trolejbusů Saurer/Berna a FBW do nového podniku NAW (Nutzfahrzeuggesellschaft Arbon & Wetzikon), který existoval přes deset let a nakonec vyráběl speciální těžké a komunální typy konstrukce Mercedes-Benz (např. Econic), když v něm německý koncern Daimler-Benz získal majoritu. Poslední Saurery vyjely v roce 1987 pro švýcarskou armádu, nové trolejbusy a nákladní vozy nesly značku FBW až do roku 1985. Daimler-Benz v roce 2003 švýcarskou produkci ukončil, výroba byla převedena do Německa.

Jméno Saurer (viz AR 7/’12) přežilo na strojích pro textilní průmysl, ale značka FBW už patří minulosti. Z dnešního pohledu je těžko k uvěření, že továrna Franze Brozincevice (1874 – 1933) ve Wetzikonu (ZH) vyráběla až do osmdesátých let kvalitní automobily na zakázku podle potřeb klientů, a to většinou z vlastních dílů a skupin, k nimž patřily kompletní motory a převodovky, včetně automatizovaných planetových a plně samočinných s kapalinovým měničem momentu! Výrobní program konce sedmdesátých let zahrnoval nákladní vozy s celkovou hmotností 13 až 28 tun, s kapotovou i bezkapotovou budkou, se vznětovým řadovým šestiválcem FBW o objemu 6,99/7,52/11,6/11,95 litru a výkonu 118 až 235 kW (160 až 320 k), a to buď uloženým vpředu, anebo v plochém uspořádání uprostřed pod rámem, se znakem náprav 4x2, 4x4, 6x2, 6x4, 6x6 a 8x4, odpružením listovými pery nebo vzduchovými měchy, volitelným rozvorem náprav podle typu v určeném rozsahu, převodovkou podle výběru (kromě polosamočinných FBW také mechanické ZF, resp. samočinné ZF nebo Allison) a nástavbou podle přání.

Konstruktéři vyšli vstříc každému požadavku, ke klientům měl výrobce vždy individuální přístup. Švýcarská kvalita se projevila na životnosti a spolehlivosti, některá vyřazená vozidla byla prodána do zemí třetího světa, kde dál úspěšně slouží. Kromě nákladních automobilů se vyráběla také vozidla pro hromadnou přepravu osob, nechyběly vedle typických švýcarských poštovních autobusů také široké velkokapacitní letištní autobusy a rovněž trolejbusy, včetně kloubových. Poslední autobusy měly ploché šestiválce FBW řady EU (11,6/11,95 l) nebo CU (6,99/7,52 l), uložené mezi první a druhou nápravou (včetně kloubových; U = Unterflurmotor), v meziměstském provedení alternativně také v zádi (verze UH = Unterflur Heckmotor), trolejbusy dostaly trakční elektromotor BBC (Brown-Boveri) mezi nápravy. Kromě samočinných a polosamočinných převodovek FBW mohli klienti volit typy GM Allison, Voith a SCG včetně retardérů.

Po válce se trolejbusy FBW s elektrickou výzbrojí Oerlikon objevily také v Československu, dva jezdily v Bratislavě (karoserie Tüscher, délka 10,18 m, až pro 70 cestujících) a dalších osm ve Zlíně (šest Tüscher, ale s výzbrojí Brown-Boveri; zatímco další dva s karoserií Linie Toušek Mělník podle švýcarského vzoru s domácí výzbrojí ČKD Praha). K nám se dostaly ve čtyřicátých letech, FBW je vyráběl od roku 1932 především pro švýcarská města (dvanáct aglomerací včetně Ženevy a Curychu), a když byly vyřazovány, putovaly na další místa určení (např. do Chile nebo do rumunské Ploiesti). Sága FBW začala v roce 1894, kdy dvacetiletý mladík slovanského původu Franz Brozincevic dorazil na zkušenou do Švýcarska a přijal práci v mechanické dílně.

Byl neobyčejně zručný, o dva roky později pracoval už jako mistr u Ersten Schweizerischen Motorwagenfabrik v Robenhausenu u Wetzikonu na prvním osobním automobilu, pak pokračoval v nově založené Motorenfabrik Wetzikon AG, známé jako Motori, a na vývoji jedno- a dvouválců Orion v Curychu. Když ukázal managementu svůj návrh čtyřválce, nevzbudil zájem, a tak se osamostatnil a jeho motory pro něho vyrobil francouzský Ballot. V roce 1910 zhotovil první vlastní automobil, nákladní vůz pro poštovní službu, jenž dostal značku Franz. Následovaly první pětituna Franz s pohonem kloubovým hřídelem (1911, většina používala řetězy) a první sklápěč s mechanickým pohonem sklápění (1912).

Zakladatel však firmu záhy prodal, takže už značku Franz nemohl použít. V roce 1916 koupil původní Motorenfabrik Wetzikon AG, která zkrachovala, a pro nové nákladní vozy od roku 1918 používal značku FBW (Franz Brozincevic Wetzikon). Klíčem k úspěchu byla výroba vozidel přesně podle přání klientů. V roce 1929 představil zážehový šestiválec 74 kW (100 k) i třínápravové vozy a snížené podvozky autobusů. V roce 1930 se podnik proměnil na akciovou společnost AG Franz Brozin-cevic & Co., Motorwagenfabrik FBW, ale po Franzově smrti o tři roky později firmu převzali jeho synové Franz, Max a Paul spolu s věrným ředitelem Kirchensteinerem, který jejich otci od počátku pomáhal.

V roce 1934 byl představen první vznětový šestiválec FBW Diesel, za války firma FBW vyráběla vozidla pro švýcarskou armádu. Poválečný rozvoj znamenal další úspěchy FBW. V roce 1949 vznikl první švýcarský vznětový motor v plochém uspořádání pro zabudování uprostřed pod rámem nákladních vozů a mezi obě nápravy u autobusů. O rok později byl na Ženevském autosalonu vystaven dálkový autobus s tímto motorem a polosamočinnou planetovou převodovkou konstrukce FBW. V letech 1952 – 1954 dodala společnost FBW sérii autobusů pro rychlou dopravu do Léopoldville v Belgickém Kongu. V roce 1955 byla otevřena filiálka v Lausanne (trolejbusy FBW tam jezdily od roku 1932), kterou vedl Max Brozincevic až do své smrti v roce 1960; později se objevila plně samočinná převodovka s měničem momentu (1965), planetový převod zadní nápravy (rovněž 1965), byla postavena nová zkušebna motorů (1967), nová montážní hala ve Wetzikonu (1971), pobočka v Curychu (1970) a v roce 1972 došlo k technické a obchodní spolupráci s Mitsubishi (prodej nákladních vozů). V roce 1974 vzrostl výkon šestiválcového dieselu FBW na 206 kW (280 k) a nakonec až na 235 kW (320 k). Závod zaměstnával 350 lidí, vyráběl 120 automobilů ročně a ve Švýcarsku v polovině sedmdesátých let jezdilo přes 2200 vozidel značky FBW.

Strojní dílny FBW vychovávaly vlastní učně, firma postavila bytové jednotky pro zaměstnance. Po léta vyráběla vlastní šesti- a osmistupňové planetové převo-dovky; na Ženevském autosalonu 1978 představila novou generaci převodovek se 4, 5, 8 a 10 stupni. Doba se však změnila, třetí generace Brozinceviců už rodinný podnik s tradicí přesné výroby neudržela, nejprve se stal součástí strojírenské skupiny Oerlikon-Bührle, pak NAW a nakonec Daimler-Benz. Tak skončil zázrak, jaký přetrval osm desetiletí v době, kdy lidé ještě chtěli řádně pracovat, a nikoli jen přijít k zisku v podivných investičních fondech.

Převzato z časopisu

Fotogalerie