Battista Pinin Farina – Když malý znamená velký

V roce 1893 získal Rudolf Diesel patent na svůj motor, v Turíně proběhla premiéra opery Manon Lescaut od Giacoma Pucciniho a o pár kilometrů dál v městečku Cortanze se 2. listopadu narodil Giovanni Battista Farina, designér a zakladatel jedné z nejslavnějších italských karosáren – Pininfarina. 

Bylo to desetiletí, kdy se automobil teprve rodil, ale Turín hrál v historii automobilismu vždycky důležitou roli, a když se z vesnice do města přestěhovala chudá piemontská rodina, cesty se protnuly. Battista se narodil jako desátý z jedenácti dětí a jako nejmladší syn dostal přezdívku „Pinin“, což v místním dialektu znamená malý nebo také benjamínek. Stejně jako další sourozenec Carlo začal brzy pomáhat bratrovi Giovannimu v jeho dílně na opravu karoserií.

Stabilimenti Industriali Giovanni Farina vznikla v roce 1906 a stala se důležitou zastávkou pro mnoho budoucích designérských es, jakými byli Pietro Frua, Giovanni Michelotti nebo Alfredo Vignale, z nichž mnozí později založili vlastní úspěšná studia. Tím nejúspěšnějším však bezesporu byl malý Battista. Jeho láska k dokonalým liniím automobilů se zrodila právě tady. Pro bratra začal pracovat ve 12 letech a už o pět let později dostal příležitost předložit návrh nového Fiatu Zero. Když se ho Giovanni Agnelli, zakladatel Fiatu, zeptal, jestli by upřednostnil vlastní návrh, nebo návrh Fiatu, tak bez váhání odpověděl: „Dávám přednost tomuto, protože jsem jej navrhl.“ Realizovaná byla skutečně Farinova varianta.

Pinin měl v bratrově karosárně na starosti také jednání se zákazníky, kteří se v té době řadili mezi společenskou smetánku. Zakázková karoserie byla vyjádřením společenského statusu, a tak podle vzpomínek nebyla nouze o zadání typu: karoserie lehká jako taneční střevíc.

Během let práce pro bratrovu společnost si Battista rychle osvojil všechny technologie návrhu a výroby karoserií. Chtěl ale vědět více, a tak se v roce 1920 vydal do USA, v nichž viděl lídra ve výrobě automobilů. Ve Fordových závodech strávil dva týdny a zájem o něj měl i samotný Henry Ford, kterému ukázal několik svých skic, a na závěr společného oběda prý Ford nabídl 27letému Italovi práci. Přestože si Farina Forda velmi vážil, nabídku odmítl s tím, že má vlastní plány. Do Itálie se vrátil obtěžkán nejen nejnovějšími civilizačními výdobytky, včetně moderních košil a několika sudů nitrocelulózového laku, ale hlavně s myšlenkou vlastního podniku.

Mezitím ale ještě stihl za volantem svého automobilu Itala zvítězit v závodu do vrchu Aosta-Gran San Bernardo. Jeho rekord vydržel jedenáct let. Stejně úspěšně si počínal i v soukromém životě. 12. března 1921 se oženil s Rosou Copasso, brzy přišla na svět dcera Gianna a v roce 1926 ještě syn Sergio.

Ve svých 37 letech, přesně 22. května 1922, Battista zakládá Società Anonima Carrozzeria Pinin Farina. Podporu získal od rodiny své manželky, ale také od přítele a rádce Vincenza Lancii. Závod na turínské Corso Trapani měl 150 zaměstnanců a na kryté ploše o výměře 9250 metrů čtverečních vznikaly speciální karoserie v malých výrobních sériích nebo přímo pro jednotlivé zákazníky. V roce 1931 představil „Pinin“ karosářskou kreaci na podvozku osmiválce Lancia Astura. Následovaly karoserie automobilů Alfa Romeo, Hispano-Suiza, Isotta-Fraschini, Mercedes-Benz SS, Cadillac V16 a dalších. Farina znal velmi dobře své zákazníky, a ještě lépe jim rozuměl: „Vetture di lusso e di gran lusso“ (luxusní a superluxusní automobily), hlásaly firemní prospekty a inzeráty s fotografiemi karoserií z těchto let. Fiat 518 Ardita okouzlil v roce 1932 nezvykle nízkou karoserií oblých křivek a dynamickým sklonem čelního skla i masky chladiče – a o pět let později už nová karosárna platila alespoň v Itálii téměř za synonymum pro aerodynamiku. Stejně moderní byl i způsob a objem výroby karoserií. V roce 1939, kdy počet zaměstnanců už dosáhl pěti set, vzniklo v továrně osm set karoserií.

Po druhé světové válce, během níž Farina se svými lidmi záměrně zpomaloval výrobu vojenských člunů pro německou armádu, se Itálie, stát poražené Osy, neměla možnost účastnit akcí, jako byl pařížský autosalon v roce 1946. Pro houževnatého Farinu, kterého válka jen zpomalila, ne však zastavila, to ovšem problém nebyl. Vždyť automobily jsou stvořeny pro ulice, a ne pro výstavní haly s umělým osvětlením. Skočil do svého kabrioletu Alfa Romeo 2500 S, jeho dvacetiletý syn Sergio do kabrioletu Lancia Aprilia a vyrazili z Turína směr Paříž. Smělý záměr vyšel dokonale. Nemohli na výstaviště, a tak své prototypy zaparkovali před vchodem do Grand Palais na avenue Winston Churchill. „Anti-salon“, jak na něj Pinin Farina později vzpomínal, budil u kolemjdoucích nemalou pozornost a zvolání „Bravò Pinin Farina!“ bylo slyšet po celé Paříži. Organizátoři sice nazývali Pinin Farinu ďáblem a určitě neměli radost z ukradené pozornosti, ale na příští rok už dostal příslib oficiální výstavní plochy.

To už se ale blížilo představení zlomového modelu, jenž se stal ikonou automobilového designu. Cisitalia 202 vznikla na popud Pininova přítele, průmyslníka Piera Dusia. Elegantní nízká samonosná hliníková karoserie se zapuštěnými blatníky byla etalonem moderních sportovních vozů a zařadila Pinin Farinu na absolutní karosářskou špičku. V roce 1951 se dokonce stala ­součástí sbírky newyorského Muzea moderních umění MoMA a otevřela Pinin Farinovi dveře na americký kontinent. Cisitalia 202 také nepřímo přispěla k pozdějšímu partnerství s Ferrari, které vzniklo v roce 1951, když se Battista Farina a Enzo Ferrari setkali na neutrální půdě v městečku Tortona na půli cesty mezi Turínem a Modenou. V něm už ale fakticky hrál hlavní roli syn Sergio.

V roce 1956, tedy ve svých 63 letech, začal Pinin Farina plánovat předání společnosti svým potomkům. Jasně cítil limity původního závodu, ale rozhodnutí o stavbě nové továrny v městečku Grugliasco na okraji Turína nechal na nové generaci.

V roce 1961 si na základě prezidentského dekretu oficiálně změnil jméno na Battista Pininfarina a tato změna se odrazila i v názvu samotné firmy. Ve stejném roce oficiálně předal vedení do rukou syna Sergia a zetě Renza Carliho. V továrně v Grugliascu v té době už pracovalo přibližně 1700 zaměstnanců a roční produkce byla téměř dvacet tisíc karoserií.

Jedním z posledních modelů, na nichž se Battista oficiálně podílel, byla Alfa Romeo Duetto Spider, která se pro Pininfarinu stala i prvním skutečně velkosériově vyráběným modelem. Battista se její premiéry ovšem už nedožil, zemřel 3. dubna 1966, měsíc před premiérou na ženevském autosalonu.

Převzato z časopisu

Fotogalerie