Megatransportér – Hans a Franz

Největší samostatně se pohybující pozemní vozidla na světě přepravují na americkém mysu Caneveral již od šedesátých let minulého století vesmírná plavidla do výchozí startovní pozice.

Poradit si s přepravou do startovní, veskrze vertikální pozice vesmírné rakety či raketoplánu není žádná maličkost. Základní strategií, až do příchodu gigantických Saturnů, bylo postavit raketu v horizontální poloze, pak ji naležato převést na místo startu a poté ji tam vztyčit. Rozměry projektu Saturn však učinily této dopravní metodice konec. Úvaha o vlastní stavbě rakety přímo na místě startu vzala, především kvůli nevyzpytatelným povětrnostním podmínkám také velmi rychle za své. Konstruktérům NASA tak nezbylo, než se zamyslet nad tím, jakým způsobem by bylo možné přepravovat z montážní haly (Vehicle Assembly Building – VAB) po tzv. crawlerway na místo startu (Launch Complex 39) rakety a raketoplány s vlastními boostery již ve vztyčené poloze. Nakonec vymysleli tzv. crawler transporters – plazivé transportéry.

Původ v dolech

Obě dvě mega vozidla, přezdívaná Hans a Franz, vybavená čtyřmi páry obrovských pásových pojezdů, postavila v roce 1965 společnost Marion Power Shovel. Ta sice původně uspěla před svým konkurentem, společností Bucyrus-Erie hlavně cenou (nabídla cenu 8 milionů USD ze stavbu jednoho dopravního prostředku oproti 11 milionům USD konkurenční nabídky), stejně však nakonec stály plazivé transportéry 14 milionů USD každý. Společnost Marion Power Shovel se zachovala, po vyhraném tendru vypsaném kanceláří LFSEO (Launch Facilities and Support Equipment Office), jak se dalo očekávat, a okamžitě „přetáhla“ z Bucyrus-Erie hlavního manažera celého projektu Philipa Koehringa. Pod jeho vedením vyšli konstruktéři a projektanti ze stavby původních obřích pásových exkavátorů, které používala jedna firma v povrchovém uhelném dole v Ohiu. Vlastní hmotnost transportéru, který je vybaven osmi pásovými pojezdy (po dvou v každém rohu), je 2721 t (2 721 000 kg!), Každý z pojezdů má pás složený z 57 článků o velikosti 2,3 m x 0,3 m. Zajímavostí je fakt, že každý článek váží více než 900 kg. Plazivý transportér má základní rozměry 35 m x 40 m. Výška plošiny je nastavitelná v rozmezí 6,1 m až 7,9 m nad úrovní zemského povrchu. Každá strana transportéru je nastavitelná nezávisle. Mobile Launcher Platform (MLP), která je umístěná na podvozku transportéru, využívá k nivelizaci laserový systém, zajišťující její vodorovnost při zdolávání 5 % stoupání cesty do pozice Launch Complex 39. Separátní novelizační systém je využíván pro ustavení polohy transportéru a MLP v asamblážní budově, VAB, v okamžiku nakládání rakety či jiného vesmírného plavidla „na stojáka“. O řízení pohybu celého komplexu se stará až 30 inženýrů, operátorů a techniků. Mimochodem maximální rychlost prázdného transportéru je 0,9 m/s, neboli 3,2 km/h s nákladem je to pak polovina 0,45 m/s čili 1,6 km/h. Směr pohybu a jeho rychlost ovládá operátor z jedné ze dvou kabin umístěných vždy na konci transportéru. Předstartovní příprava zahrnuje též manuál o více než 30 stránkách. O tom, že jde opravdu o tzv. Crawler-Transporter neboli vozidlo s plazivým pohybem svědčí skutečnost, že s ním lze motoricky manipulovat v rozmezí jedné osminy palce, tedy 3 mm, dopředu a dozadu!!!

Podstatná vylepšení

V roce 2003 byly oba transportéry zmodernizovány. Dostaly tzv. Motor Control centra zahrnující elektronické řídící jednotky všech důležitých systémů, nový systém chlazení všech motorů, nové chladiče vznětových spalovacích motorů a nové řídící budky. Dle technické specifikace z onoho roku mají plazivé transportéry Hans a Franz po šestnácti trakčních elektromotorech, kterým dodává elektrickou energii generátor o výkonu 1000 kW/1360 k, ten je poháněn dvěma dieselovými šestnáctiválci Alco Diesel 16V, každý o maximálním výkonu 2050 kW/2750 k. Další dva generátory (750 kW/1006 k) poháněné dvěma dieselovými motory (794 kW/1065 k) dodávají elektrickou energii elektromotorům starajícím se o řízení, osvětlení, chlazení a nivelizaci transportéru. Další dva generátory (150 kW/201 k) se starají o dodávku energie pro pohyb MLP. Transportér je vybaven nádržemi na 19 000 l motorové nafty, aby dokázal uspokojit apetit motorů, které spotřebují k překonání 1 km trasy až 296 l. V letošním roce prošly transportéry opět určitou rekonstrukcí. Vyžádala si ji skutečnost, že dnes manipulují s těžšími vesmírnými raketami typu Ares V, a tím pádem potřebují pracovat s novou plošinou – Space Launch System. Transportéry tak letos dostaly nové motory, novou hydrauliku, nový brzdový systém, nový výfukový systém a novou počítačovou síť. Dnes Hans i Franz unesou na svých titánských bedrech náklad ne 5400 t (5 400 000 kg), ale celých 8200 t (8 200 000 kg). Hans a Franz operují na speciální trase vedoucí z VEB do Launching Complex 39, která měří celých 5,6 km. Překonají ji pokaždé za zhruba pět hodin. Od roku 1965 až doposud oba dva transportéry najezdily s raketami Saturn I B, Saturn V v rámci programu Apollo, Skylab a Apolo-Sojuz, raketoplány Space Shuttle a raketami Ares I a Ares V více než 5500 km – to je stejně, jako by se vydaly z Miami do Seattle.

Převzato z časopisu

Fotogalerie