Motory Scania V8 - Průkopník nové filozofie

Když automobilka Scania představila na konci šedesátých let svůj čtrnáctilitrový vidlicový osmiválec o výkonu 257 kilowattů, jednalo se o nejvýkonnější evropský agregát užitkového vozidla, který toto postavení držel ještě dlouhá léta poté. Motor V8 korunoval Scanii na královnu silnic a zařadil se mezi perly historie automobilu.

Vývojové práce se rozběhly v době, kdy byla pro těžká užitková vozidla považována za přiměřenou výkonová úroveň 250 koní (184 kW). Konstruktéři automobilky Scania Vabis však usoudili, že tato hranice není dostatečná pro dálkový a těžký provoz, například při svozu dřeva, takže se rozhodli pro průkopnický krok směrem k prvenství v oboru.Radikálně nová konstrukce z roku 1962 reagovala na trend vývoje kompaktních staveb těžkých užitkových vozidel s trambusovými budkami řidiče, která začala hromadně vyjíždět do světa. Tehdejší řadové osmiválce se pod tyto budky nevešly, stejně jako řadové šestiválce o velkém zdvihovým objemu.Ve Scanii proto motoráři zvolili koncepci vidlicovou, která jim umožnila do moderního celku vestavět agregát o 75 kW výkonnější, než poskytoval jedenáctilitrový řadový šestiválec se stejnou montážní délkou. Výsledkem byl velmi výkonný, ale přitom kompaktní agregát.Při ladění největšího výkonu vidlicového agregátu konstruktéři současně stanovili novou charakteristiku provozních vlastností motoru. Zvolili parametry motoru v přímé vazbě na ostatní části hnacího řetězce se základním východiskem – největší výkon je sice důležitý, ale klíčový význam má točivý moment, který určuje, jak dobře motor pracuje.

První V8 sklidila velký úspech
Inženýři Scanie Vabis proto definovali vlastnosti motoru jako rozhodující prvek celkových vlastností – vyžadovat méně časté řazení v co nejširším rozsahu otáček, poskytovat dobrou tažnou sílu v nízkých otáčkách a mít dostatečnou výkonovou rezervu v celém rozsahu otáček.Vidlicový osmiválec o zdvihovém objemu 14 200 cm3 neměl ve světě automotivní techniky žádného reálného předchůdce. Byl od počátku koncipován s přeplňováním turbodmychadlem a současně dimenzován pro dosažení mimořádné životnosti. Jako varianta na přání byl nabízen i ve výkonové úrovni 191 kW pro vestavbu do autobusů a dálkových autokarů, kterým vtiskoval charakter skutečně luxusních a dynamických korábů na kolech.První sériový typ s osmiválcem Scania LB 140 ihned sklidil potlesk na otevřené scéně. Přinášel spojení vysokého výkonu s mimořádně plochou křivkou točivého momentu, která umožňovala využití již velmi nízkých otáček - příjemnou a efektivní kombinaci vlastností pro těžká vozidla.

Dlouhodobá provozní efektivnost zhodnocovala vložené investice, vysoká úroveň výkonu navíc zvýšila rychlostní průměry přeprav, mimořádná spolehlivost a nadprůměrná životnost k tomu ještě přidaly dlouhou provozuschopnost. Šest let vlastnictví místo čtyř znamenalo podstatně pomalejší ztrátu ceny než u konkurence, takže vozidla „z druhé ruky“ byla stále ještě hodnotnými a nikoli bezcennými.To jsou hodnoty, které majitelé Scanií s motory V8 dosud považují za rozhodující faktory kalkulace při volbě vozidla. Jiní se také proto velmi těžce loučí s těmito pracovními partnery. V některých případech pak generální či jen větší oprava motoru po dvou milionech najetých kilometrů učiní srdce vozidla dokonale zdravým pro ještě jeden či dva stejně dlouhé životy. Konečná životaschopnost je možná dána teoretickými propočty, ale nijak výjimečné nejsou případy, kdy Scania V8 zůstává ve službě i po najetí pěti milionů kilometrů, a někdy dokonce i více.V Německu v polovině sedmdesátých let odborníci zabývající se bezpečností dopravy zkoumali udržitelnost plynulosti provozu a eliminaci komplikujících momentů. Došli k doporučení, aby poměr výkonu motoru vůči hmotnosti vozidla činil 8:1, tedy nepatrně více než 220 kW pro soupravu o hmotnosti 38 tun. Scania V8 se svými 275 kW však již tehdy poskytovala dokonce téměř „10 koní na tunu“. Hodnotu, která ani o pětadvacet let později v evropském těžkém provozu nebyla zcela běžná (400 k na 40 tun soupravy v roce 2000).

Stacionární i lodní motory V8
Postupným vývojem motoru provázeným růstem výkonu pak již poskytoval dostatečnou výkonovou rezervu také větším tonážím. Dnes, v době velmi častého nasazování šedesátitunových sestav (nejen) ve Skandinávii, poslední generace výkonem 456 kW (600 k) poskytuje nadále 10 koní na tunu.Výkonová hranice čtrnáctilitrového agregátu byla v několika krocích postupně zvyšována až na 390 kW, respektive 2300 Nm v konečné verzi vyráběné v letech 1995 - 2001. Výkon tedy vzrostl o 50 %, točivý moment dokonce o 85 %.

Mezi roky 1969 a 2001 bylo vyrobeno na 140 000 čtrnáctilitrových motorů V8. Instalovány byly do užitkových vozidel, užívány jako stacionární, nebo poháněly lodě, stejně jako na 900 autobusů.V roce 2000 byl představen zcela nový vidlicový osmiválec. Tentokrát o objemu 15 607 cm3, postavený podle slavné firemní modulární koncepce využívající společných montážních prvků motorových řad o objemu 9, 11 a 13 litrů. Později byl vyladěn podle požadavků norem Euro 4 a Euro 5. Nejvýkonnější verze nyní disponuje hodnotami 456 kW a 3000 Nm.

Na mnoho let se pak Scania stala jednoznačně nejprodávanějším vozidlem ve výkonové kategorii „nad 500 koní“ (368 kW). Její „V8“ například vtrhl do Itálie doslova jako bouře a stal se (a zůstává) neprodávanějším motorem zdejšího trhu.Největší popularitu mu dobyla zejména kompaktnost stavby, skvělý poměr hmotnosti a výkonu, ale i uplatnění ve specifických aplikacích, jako jsou dumpery, těžká speciální vozidla, lodě a vojenská technika.Od roku 1969 opustilo montážní linky více než čtvrt milionu těchto skvělých motorů. A v provozu je jich více než sto tisíc!


Zdroj: Trucker 08/09
Autor: Ondřej Horský

Fotogalerie