Hot Rod a tisíce koní

Americký motoristický sport se vždy vyvíjel poněkud jinak, než ten evropský. Ale to platí i o celé řadě jiných sportovních odvětví. Amerika byla vždycky „svá“ i v konstrukci osobních i nákladních automobilů.

Americkou specialitou jsou nejen ovály všeho druhu, seriály NASCAR, 500 mil Indianopolis, ale také velmi populární závody dragsterů s nejvyšší ligou NHRA. Zkratka znamená National Hot Rod Association a pojem „Hot Rod“ je v Americe synonymum pro všechno, co závodí jen rovně a ve zrychlení. Tedy závody ve zrychlení na rovné krátké trati. Závody ve zrychlení na ¼ míle a na 1000 stop jsou v Americe velmi prestižní a profesionální. Byly postaveny desítky speciálních tratí, doslova arén, včetně velkých diváckých tribun a s patřičným zázemím. Angažují se velké americké automobilky, televize přenáší přímé přenosy skoro všech závodů. Největší hvězdy NHRA se těší stejné popularitě, jako v Evropě piloti Formule 1 nebo MotoGP. 

Jako z Hollywoodu

Amerika má ráda krásné příběhy a i vznik závodů dragsterů je spojen s legendou o partě kluků, která si to po válce v nějakém kalifornském městě rozdávala od semaforu k semaforu, šerifovi se to nelíbilo, ale měl pro kluky pochopení, a tak jim zorganizoval závody na vojenském letišti, a tam se sešlo tolik zájemců o start, že se šerif nestačil divit a vznikl nový seriál závodů. Vše se samozřejmě dlouhé roky vyvíjelo. Od amatérských garážových konstrukcí po profesionální zázraky techniky a za použití kosmických materiálů. Zatímco v 60. a 70. letech minulého století probíhal vývoj a konstrukce speciálů pro závody dragsterů systémem pokusomyl, dnes vše probíhá ve špičkových firmách a technologie si v ničem nezadají s Formulí 1.

Čtyři kategorie NHRA

Nejvyšší liga NHRA má čtyři hlavní kategorie. Top Fuel jsou ta dlouhá monstra s odkrytými koly, Funny Car disponují stejnými motory, ale mají karbonovou karosérii vzdáleně připomínající auto a kratší rozvor náprav. Výkony motorů v obou těchto vrcholných kategoriích dosahují hodnoty 10 000 k. Používají se značky Chevrolet, Dodge, Toyota a Ford. Zajímavé je, že letos jsou stroje Funny Car už nepatrně rychlejší, než „královská“ kategorie Top Fuel. Pak zde máme kategorii Pro Stock, což jsou už docela auta, stroje vypadající jako auta, dokonce tam pilot musí řadit a výkon těchto vozů je kolem 1500 k. Angažují se značky Dodge a Chevrolet. No a vrcholnou motocyklovou kategorií je Pro Stock Motorcycle, ďábelské stroje s výkonem přes 370 koní. Zastoupeny jsou značky Harley Davidson, Buell, Suzuki a začíná se pomalu objevovat Kawasaki. Motory ve všech těchto nejprestižnějších kategoriích jsou přeplňovány mechanickým kompresorem a jako palivo slouží nitrometan. To jsou čtyři hlavní a nejsledovanější kategorie. 

Nostalgie pod plynem

Ale američtí fanoušci dragsterů doslova milují i „nostalgické“ kategorie, ve kterých startují všechny možné klasické „Ameriky“ 50., 60. a 70. let, samozřejmě patřičně upravené co se týká motorů a podvozků. Karosérie všech těch Fordů, Chevroletů, Dodge, Pontiaců, Mercury, Buicků a podobně jsou přesné repliky těch starých legend. Velmi oblíbené jsou i „sériové“ kategorie a na startu každého podniku startují v těchto kategoriích desítky a desítky jezdců. Typická ukázka závodění pro širokou veřejnost. Jezdí se i další velmi atraktivní kategorie motocyklů zvaná Top Fuel Harley. Ale ta se netěší takové prestiži a popularitě, jako Pro Stock Bike. Na většině závodů se setkáme i s jakousi exhibicí, nebo spíš šou, a to je klání dragsterů s raketovými motory, souboj elektrodragsterů, nebo třeba duely speciálně upravených tahačů. 

Čtvrt míle nebo méně

Od vzniku těchto závodů se závodilo na trati dlouhé ¼ míle, tedy 402,3 metrů. V roce 2008 však došlo k tragédii. Jedna z hvězd třídy Funny Car, Scott Kalitta, zahynul při havárii na trati v Englishtownu v New Jersey. V rychlosti přes 300 mil v hodině (bezmála 500 km/h) mu explodoval motor, což je celkem běžná záležitost. Ale jeho stroj byl ještě staré konstrukce a systém brzdících padáků nebyl chráněn a padáky Kalittovi shořely. Snažil se brzdit mechanicky, ale i brzdy shořely. Dlouhá úniková písečná zóna stroj zbrzdila na rychlost kolem 200 km/h a vše by možná dobře dopadlo. Jenže na konci únikové zóny byl velký teleskopický jeřáb s plošinou pro televizní kameru, a do něho Kalitta narazil… Neměl šanci přežít. A tak vedení seriálu okamžitě reagovalo vypsáním nových technických bezpečnostních předpisů pro konstrukci strojů a od té chvíle obě vrcholné kategorie, tedy Top Fuel a Funny Car jezdí na zkrácené trati 1000 stop, tedy 304,8 metrů. I tak jsou rekordy fantastické. Nejlepší čas historie v Top Fuel zajel loni Steve Torrence, a to 3,671 sekundy. Nejvyšší rychlost měl loni Spencer Massey, a to 332,75 mph (532,4 km/h). Ani Funny Cars nezaostávají. Loni lámal světové rekordy Matt Hagan, zajel nejlepší čas historie 3,822 sekundy a nejvyšší rychlost 335,57 mph, tedy 536,9 km/h. Pro Stock, tedy ta „normálnější“ auta, mají trať o necelých 100 metrů delší a nový rekord letos zajel Jason Line časem 6.455 sekundy. Rychlostní rekord drží Erica Enders-Stevens z roku 2014 a jeho hodnota je 215,55 mph (344,8 km/h).

Jen velmi raritně

Jinak tragické nehody v závodech dragsterů jsou opravdu vzácnou výjimkou v celé jejich historii.  A to hlavně díky doslova pancéřové kleci, ve které jezdec sedí. „Atraktivní“ exploze motoru patří k závodům a nejsou ničím neobvyklým. Končí jen zničením vozu, jezdci zůstávají nezraněni. Horší bývají havárie, kde pilot ztratí kontrolu nad strojem, a to třeba i díky technické závadě, nebo explozi pneumatiky. Pak taková situace končí nárazy do zdí lemující trať, nebo dokonce mnoha salty. I tyto havárie většinou končí bez větších problémů pro jezdce, ojediněle s otřesy mozků, zhmožděninami… 

Big Daddy a další hvězdy

Stejně jako další sporty, tak i závody dragsterů mají své velké osobnosti „dávné“ minulosti, jakési pomníky, největší legendy. V dragsterech je to na prvním místě bez jakýchkoliv debat „Big Daddy“ Don Garlits, neboli celým jménem Donald Glenn Garlits, 85 let, stále velmi aktivní a akční člověk. Trojnásobný světový šampión kategorie Top Fuel. Původem automobilový inženýr. Má na svém kontě desítky rekordů, ještě v 82 letech zajel s elektro-dragsterem světový rychlostní rekord 184 mph (294,4 km/h) na ¼ míle. Garlits je považován za „otce“ moderních dragsterů, velmi aktivně se podílel na technickém vývoji. Zatímco dnes všechny špičkové týmy NHRA disponují technickým zázemím zcela srovnatelným například s Formulí 1, kosmické technologie jsou samozřejmostí, za časů Garlitse vše probíhalo systémem pokus-omyl. Jak sám Big Daddy říká, každá havárie, každá technická závada nás hnala k dalšímu hledání zlepšení, k pokroku. Garlits se také velmi angažoval v oblasti bezpečnosti. Po tragické havárii Scotta Kallity to byl právě on, kdo prosadil zkrácení tratě pro Top Fuel a Funny Car. 

Garlits také vyvíjel a prosadil speciální nehořlavé overaly, boty, prádlo a helmy. Na Floridě, která je jeho rodištěm i trvalým domovem, ve městě Ocala založil Museum of Drag Racing, které je fanoušky, nejen dragsterů, vyhledáváno a hojně navštěvováno. Mezi oblíbené a velké osobnosti historie NHRA, kteří dodnes navštěvují závody, patří například desetinásobný šampión Bob Glidden (73 let), šestinásobný šampión Kenny Bernstein (73 let), první opravdu hvězdná žena, trojnásobná šampiónka Top Fuel, Shirley Muldowney (76 let), nebo pětinásobný král Top Fuel Joe Amato (73 let). Není bez zajímavosti, že si závody dragsterů odzkoušely i třeba hvězdy NASCAR, jako „King“ Richard Petty, nejúspěšnější jezdec historie NASCAR, nebo Kurt Busch, letošní vítěz Daytona 500.

Převzato z časopisu

Fotogalerie