Walter Regent – Poslední aristokrat

Foto: Jan Tuček a archivPosledním šestiválcem značky Walter tuzemské konstrukce byl typ Regent z let 1932 až 1936...

Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory se sídlem v Praze-Jinonicích, patřila ve třicátých letech k nejvýznamnějším strojírenským podnikům v tehdejším Československu. Značka Walter byla synonymem solidních konstrukcí a špičkové kvality, disponovala moderním výrobním zařízením a vysoce kvalifikovaným personálem. Vedle světoznámých leteckých motorů ji nesly v omezených počtech vyráběné automobily, osobní i nákladní vozy, autobusy a autokary. Walter Regent navázal na vývojovou řadu klasicky stavěných automobilů vyšší třídy s řadovým šestiválcem OHV, na jejímž počátku stál na přelomu let 1928 – 1929 typ 6 B. Bezprostředním předchůdcem Regenta byl Super 6, vyráběný od roku 1930. Regent dostal novou honosnější masku chladiče, výkonnější motor a bohatší výbavu.

Foto: Jan Tuček a archivV katalogu firmy Walter se poprvé objevil na jaře roku 1932 jako luxusní dvoudveřový kabriolet s karoserií Sodomka, v létě 1932 už v novém ceníku figuroval podvozek typu Regent za 85 tisíc Kč, limuzína za 125 tisíc Kč a sportovní kabriolet za 137 tisíc Kč. Dokument platný od polo-viny července 1932 zdůrazňoval, že jde o nové, podstatně snížené ceny. Vůz měl robustní obdélníkový rám, zpevněný křížovou výztuhou ve tvaru X, a obě tuhé nápravy odpružené podélnými půleliptickými listovými pery. Bubnové brzdy s kapalinovým ovládáním Lockheed podporoval podtlakový posilovač Bosch-Dewandre, drátová kola Rudge-Whitworth nesla pneumatiky 6,50 x 20. Palivová nádrž za zadní nápravou měla objem 90 l, benzin k motoru dopravoval nasávač Espero. Srdcem vozu byl těsně za přední nápravou uložený kapalinou chlazený řadový šestiválec OHV 3257 cm³ s vrtáním 80 mm a zdvihem 108 mm.

Foto: Jan Tuček a archivSe dvěma karburátory Zenith dával výkon 80 k (59 kW) při 3000 min^‑1. Chladicí okruh motoru byl opatřen čerpadlem, teplotu chladicí kapaliny hlídal termostat, který samočinně ovládal žaluzie před chladičem. Elektrická soustava značky Scintilla pracovala s napětím 12 V, zapalování bylo elektromagnetické. Na šestiválec navazovala suchá jednokotoučová spojka a čtyřstupňová mechanická převodovka. Za příplatek výrobce nabízel montáž rychloběhu Maybach-Walter. Stejně jako jeho předchůdce měl Regent rozvor náprav 3300 mm, rozchod předních i zadních kol 1400 mm a světlost 230 mm. Podvozek byl dlouhý 4490 mm, horní okraj rámu byl ve výšce 470 mm nad vozovkou. Hmotnost kompletního podvozku dosahovala 1050 kg, karosované vozy vykazovaly hmotnost 1600 až 1800 kg.

Foto: Jan Tuček a archivCelková délka klasicky střižených karoserií se pohybovala kolem pětimetrové hranice, vozy byly přes blatníky široké 1,73 m a vysoké 1,65 až 1,75 m. Podle provedení dosahovaly největší rychlosti 120 až 130 km/h a spotřebovaly 14 až 16 l benzinu na 100 km. Devadesátilitrová nádrž jim tedy umožňovala absolvovat 500 až 600 kilometrů bez doplňování paliva. V letech 1932 – 1933 se v důsledku hospodářské krize neuskutečnil autosalon v Praze, jeho další ročník se podařilo zorganizovat až v sezoně 1934, tentokráte nikoli v tradičním podzimním termínu, ale už v první polovině dubna. Automobily Walter Regent patřily k hvězdám výstavy a představily se ve dvou atraktivních karosářských provedeních. Vysokomýtská karosárna Sodomka dodala na stánek Walter elegantní pětimístné dvoudveřové kupé bez středních sloupků s otvorem ve stropě krytým shrnovací textilní střechou. Společnost mu dělal impozantní dvoudveřový kabriolet, karosovaný vrchlabskou firmou Petera. Kabriolet měl specificky tvarovanou příď se světlomety částečně zapuštěnými do předních blatníků a nezvykle protaženou splývavou záď, připomínající kreace německé karosárny Spohn na podvozcích Maybach.

Foto: Jan Tuček a archivV sezoně 1935 způsobil nemalý rozruch Josef Sodomka, v jehož karosárně se zrodilo několik exemplářů (patrně tři) aerodynamických kabrioletů Regent. Efektně tvarovaný dvoudveřový kabriolet se vyznačoval prohnutou maskou, světlomety zpola zapuštěnými do předních blatníků a výraznou boční linií, jež prodlužovala křivku předního blatníku až na kryt zadního kola. Solitérem zřejmě zůstal ve stejném stylu střižený aerodynamický sedan Regent s označením Air Speed. Obešel se bez středních sloupků, díky vnitřní šířce kabiny 1600 mm nabízel šest míst na dvou řadách sedadel podle vzorce 3+3, přičemž ve splývavé zádi 5,3 m dlouhé karoserie zbyl ještě dostatek prostoru pro zavazadla. Stejně jako zmíněné kabriolety se i sedan mohl pochlubit decentní pryžovou lištou, jež chránila bok karoserie od výřezu předního blatníku přes spodní okraj dveří až za kryt zadního kola. Modernějších oblých tvarů, byť mnohem konzervativnějších, se v letech 1935 – 1936 dočkalo i několik posledních limuzín Regent, ať už karosovaných v mateřské továrně, anebo firmou Sodomka. Automobily Walter Regent se po celou svou kariéru vyráběly pouze na zakázku, kus po kuse, za pět let jich vzniklo jen pár desítek. Zaslouží si titul posledních aristokratů z Jinonic.

Převzato z časopisu

Fotogalerie