Tatra 613 Speciál – Jen pro vyvolené

Pouze pro nejvyšší stranické a vládní představitele byly v osmdesátých letech určeny automobily Tatra 613 Speciál.

Vývoj automobilu Tatra 613 Speciál byl zahájen na jaře roku 1978. Vozidlo určené úzkému okruhu prominentních uživatelů mělo posádce poskytovat více komfortu a bezpečnosti, přičemž se navenek i uvnitř mělo na první pohled odlišovat od běžných šestsettřináctek. Vůz měl mít lepší jízdní vlastnosti a vyšší provozní spolehlivost. První prototyp vyjel do zkoušek v dubnu 1979, v témže roce následoval i druhý exemplář označovaný jako definitivní prototyp. Oba měly nové velkoplošné nárazníky z plastu, zabíhající vpředu i vzadu až k výřezům blatníků, široké obdélníkové světlomety Bosch, na něž v rozích karoserie navazovaly svisle orientované blikače, a rozměrné zadní svítilny s rýhovaným povrchem. Ty podle stuttgartského vzoru zhotovili v závodě Autopal v Novém Jičíně. První vůz jezdil na litých kolech a na zadních sloupcích měl ještě mřížky výdechů větrání. Byla v něm instalována klimatizace západoněmecké provenience, jejíž kondenzátory byly umístěny pod přídí vozu.

Stejně jako všechny další vozy v provedení Speciál měl první prototyp jednodílná okna v předních dveřích, bez trojúhelníkových okének. Druhý prototyp se už obešel bez mřížek na zadních sloupcích kabiny, výdechy větrání byly ukryty za okapovou lištou. Kondenzátor klimatizace měl tento vůz vzadu za motorem. Navenek se od svých následovníků lišil chromovaným středním dílem předního i zadního nárazníku a zpočátku také vodorovnou lištou uprostřed masky. Podle továrních záznamů měla Tatra 613 Speciál ve srovnání se standardní T 613 přes 1700 nových dílů a dalších 205 nakupovaných externě. Interiéru dominovala zcela nová, o poznání modernější palubní deska potažená fólií z ABS, volant dostal velkoplošný kryt -hlavy. Připomeňme také kapalinový posilovač řízení a bezpečnostní sloupek volantu. Pro zlepšení směrové stability vozu bylo rekonstruováno ukotvení přední nápravy, jízdní vlastnosti pozitivně ovlivnily po náročných testech zvolené pneumatiky Michelin XVS rozměru 205/70 HR 14. Nechyběla signalizace opotřebení brzdového obložení a poklesu hladiny brzdové kapaliny.

Kapalinové ovládání spojky usnadňoval vačkový posilovač, vůz byl jako první u nás vybaven tempomatem pro samočinné udržování stálé rychlosti jízdy. Vpředu vlevo v zavazadlovém prostoru měl své místo tachograf značky VDO, umožňující po sedm dní zaznamenávat provoz vozidla. Řidič ze svého místa ovládal podtlakové centrální blokování všech čtyř dveří značky Fichtel-Sachs, které bylo později nahrazeno spolehlivějším elektrickým. Okna ve dveřích měla elektrické ovládání, k tepelnému komfortu přispívala vedle klimatizace i determální skla Parsol Green. Odolnost kabiny proti případnému bočnímu nárazu zvyšovaly podélné výztuhy v předních i zadních dveřích. Více prostoru pasažérům na zadních sedadlech Tatry 613 Speciál poskytoval rozvor náprav zvětšený o 150 mm na 3130 mm a o tutéž hodnotu prodloužené zadní dveře, jež měly navíc větší úhel otvírání. Automobil dlouhý 5185 mm byl jen čtyřmístný, mezi samostatně tvarovanými zadními sedadly byla sklopná loketní opěra a za ní malý odkládací prostor. Ve výbavě vozu nechyběl stereofonní radiopřijímač japonské výroby s přehrávačem magnetofonových kazet, jenž mohl posloužit i jako diktafon.

Speciál převzal sériový vzduchem chlazený osmiválec do V/90° s rozvodem DOHC se dvěma vačkovými hřídeli pro každou řadu válců. Nad zadní nápravou uložený osmiválec dával z objemu 3495 cm³ výkon 121 kW (165 k) při 5200 min^-1 a byl opatřen zdvojeným tyristorovým zapalováním. Palivová soustava byla doplněna přídavným elektrickým čerpadlem a jemným čističem. Počínaje rokem 1986 byl výkon motoru lehce zvýšen na 123,5 kW (168 k). Speciál měl standardní manuální čtyřstupňovou převodovku, ale se zdokonaleným mechanismem řazení a po celou svoji kariéru si zachoval původní stálý převod v rozvodovce 3,90, i když běžné šestsettřináctky dostaly počátkem roku 1986 stálý převod 3,15. Podle údajů výrobce vykazovala Tatra 613 Speciál pohotovostní hmotnost 1840 kg a celkovou 2220 kg, dosahovala největší rychlosti 190 km/h a mohla udržovat stálou rychlost 160 km/h. Podle tuzemské normy ČSN spotřebovala při rychlosti 110 km/h zpočátku 15,8 l, od roku 1986 pak 14,5 l benzinu na 100 km.

Největší počet automobilů Tatra 613 Speciál expedovali z příborského závodu v roce 1980 – bylo to 35 kusů. Ve dvou následujících letech bylo vyrobeno 22 a 16 vozů Speciál, v období 1983 až 1986 pak jen několik exemplářů ročně. Až v letech 1987 – 1989 roční produkce opět lehce vzrostla na 10 až 11 kusů. Zajímavostí je, že po vyrobení vozu T 613 S s číslem podvozku 00099 přestala automobilka pro modely Speciál používat zvláštní číselnou řadu a napříště je začlenila mezi běžné šestsettřináctky, pouze s poznámkou S na výrobní kartě. Připomeňme, že v předlistopadovém Československu se v těchto automobilech mohli nechat vozit jen členové nejvyššího vedení komunistické strany, obvykle zastávající ještě další vládní a parlamentní posty. Provoz vozů T 613 S zajišťovalo především Ministerstvo vnitra, jehož dílny také prováděly servis a opravy většiny z těchto automobilů, včetně preventivních výměn namáhaných komponentů, např. předních náprav, řízení atd. Příborský závod zhotovil během osmdesátých let vedle kompletních vozů tohoto provedení nejméně tři desítky náhradních karoserií, jež většinou posloužily při generálních opravách nejstarších vozidel, prováděných v letech 1985 – 1987. Některé z těchto karoserií byly později použity ke stavbě hasičských a záchranářských vozů. V záznamech z let 1990 a 1991 najdeme už jen tři automobily T 613 S. Posledním plnohodnotným modelem Speciál byl stříbrný vůz, objednaný v létě 1991 pražskou centrálou Komerční banky. Celkem bylo podle tovární statistiky v letech 1979 až 1991 vyrobeno 135 automobilů Tatra 613 Speciál.

Převzato z časopisu

Fotogalerie