Tatra 613 Long (1975) – První dlouhá

Na jaře roku 1975 vznikla prodloužená Tatra 613 Long; byla předobrazem pozdější luxusní verze Speciál...

Vývoj velkého osobního vozu Tatra 613 se vzduchem chlazeným motorem 3.5 V8 nad zadní nápravou probíhal od poloviny šedesátých let, první tři prototypy karosované italskou firmou Vignale byly hotovy na jaře 1969. Sériová výroba T 613 však odstartovala až v létě roku 1975. Mezitím se už od podzimu 1973 rodily projekty modernizace T 613, k níž mělo dojít (ale nedošlo) ve druhé polovině sedmdesátých let. V inovačním programu figurovala i luxusní verze limuzíny s prodlouženým rozvorem, delšími zadními dveřmi a velkoryseji dimenzovaným prostorem pro dva prominenty na zadních sedadlech. Základem prototypu s označením T 613 Long se stal jeden z vozů ověřovací série, který v březnu 1975 výjimečně putoval z příborského závodu do kopřivnických dílen vývojového oddělení v rozloženém stavu. Do nové podoby byl upraven a smontován ručně, přičemž nezasvěcený pozorovatel jej na první pohled stěží odlišil od ostatních T 613, které se tehdy jen sporadicky objevovaly v běžném provozu.

Snad jen dvě prutové antény před oběma předními sloupky karoserie mohly cosi naznačovat. Tatra 613 Long převzala typický vzhled se dvěma páry kruhových světlometů v chromovaných rámečcích a malými vodorovně orientovanými světelnými ukazateli směru na rozích předních blatníků stejně jako chromované nárazníky, zadní svítilny decentních rozměrů a ozdobnou lištu obepínající karoserii těsně pod úrovní klik dveří. I další vnější prvky zůstaly beze změny, malé mřížky větrání na zadních sloupcích, trojúhelníková větrací okénka v předních dveřích a jediné chromované vnější zpětné zrcátko na dveřích u řidiče. Rozdíl spočíval v tom, že vůz s označením T 613 Long měl rozvor náprav prodloužený o 150 na 3130 mm a jeho celková délka narostla také o 150 na 5175 mm.

Prodloužení šlo cele k dobru cestujícím na zadních sedadlech, kteří nastupovali prodlouženými dveřmi a uvnitř měli více prostoru pro nohy. Komfort předpokládaných prominentních cestujících výrazně zvyšovalo i to, že Tatra 613 Long byla koncipována jako čtyřmístná, se dvěma samostatnými zadními sedadly, jejichž opěradla stejně jako u předních sedadel plynule přecházela v opěrku hlavy. To, že se mezi zadními sedadly skrýval za loketní opěrou malý (ale nechlazený) minibar, už byla jen třešnička na dortu. Dojem kazí jen to, že při oficiálním fotografování vozu v květnu 1975 nebyla v minibaru valašská slivovice, ani ruská vodka, nýbrž jen druhořadá východoněmecká pálenka. Long převzal standardní palubní desku s mohutným plastovým blokem, do něhož bylo zasazeno pět kruhových přístrojů, mezi nimiž dominovaly větší rychloměr se stupnicí do 220 km/h a otáčkoměr cejchovaný do 8000 min^‑1, s červenou zónou vyznačenou od 5600 min^‑1. Ve střední části palubní desky byl vestavěn západo-německý radiopřijímač Blaupunkt Frankfurt. Prodloužený vůz poháněl standardní motor T 613, nad zadní nápravou uložený vzduchem chlazený osmiválec do V/90° s ventilovými rozvodem DOHC v každé řadě válců. Zvučný osmiválec dával z objemu 3495 cm³ největší výkon 165 k (121 kW)/5200 min^‑1 a největší točivý moment 265 N.m při 2500 min^‑1. Také přímo řazená čtyřstupňová převodovka byla stejná, jako u běžné Tatry 613.

Po otevření víka motorového prostoru se však nedaly přehlédnout dva nové prvky, a to výměníky klimatizace umístěné u levého i pravého boku karoserie. Klimatizační jednotka značky Autoclima stála mezi předními sedadly, její regulovatelné výdechy směřovaly k cestujícím na zadních sedadlech, kteří měli na dosah i ovládací prvky klimatizace. Těleso klimatizační jednotky také posloužilo jako stojan pro malý televizní přijímač, jehož obraz byl samozřejmě určen jen zrakům cestujících sedících vzadu. Z tuzemského pohledu bylo luxusním prvkem prototypu i elektrické ovládání oken, vpředu byly kolébkové spínače na dveřích i na středové konzole, vzadu pouze na dveřích. Prodloužená Tatra 613 Long se zrodila z iniciativy automobilky, bez zadání, ale také bez financování, z vyšších míst. Coby prototyp úspěšně absolvovala povinnou oborovou zkoušku, dostala nové nárazníky bez svislých členů, zato s vodorovnou pryžovou lištou, s nimiž se počítalo pro modernizaci plánovanou na rok 1977, zůstala však osamocena.

Až do léta 1977 byl osud projektu prodloužené T 613 nejistý. Četná jednání s představiteli Federálního ministerstva vnitra (FMV) a s pracovníky odboru pověřeného správou dopravní techniky pro ústřední orgány Československé socialistické republiky, nakonec situaci odblokovala. Z FMV vzešel 22. srpna 1977 požadavek na reprezentační prodlouženou verzi Tatry 613, počátkem října téhož roku vedení automobilky vypracovalo materiál nazvaný Zpráva o zajištění diplomatické varianty osobního automobilu T 613 Presidium. Pojmenování Presidium se následně objevuje i v dokumentu vy-pracovaném na generálním ředitelství Českoslo-venských automobilových závodů (ČAZ) v Praze a nadepsaném Zpráva o zabezpečení vývoje, výroby a dodávek osobních automobilů T 613 Presidium. Projektu posvěcenému ministerstvem vnitra dal zelenou ministr všeobecného strojírenství Pavol Bahyl a v polovině listopadu 1977 mohlo generální ředitelství ČAZ schválit, že úkol bude řešen jako oborový, tedy alespoň zčásti financovaný shora. Během roku 1978 se z materiálů souvisejících s projektem prodloužené T 613 vytratilo pojmenování Presidium, následně je nahradilo (údajně na příkaz z nejvyšších míst) méně honosné označení Tatra 613 Speciál. Ale o tom někdy příště.

Převzato z časopisu

Fotogalerie