Renault 1972–2012 – První pětka

Čtyřicáté narozeniny slaví Renault 5 první generace, představený koncem ledna 1972. Do roku 1986 jich vzniklo přes 5,3 milionu...

Renault potřeboval na přelomu šedesátých a sedmdesátých let nový malý vůz módních tvarů, jenž by oslovil mladé zákazníky a dámskou klientelu. Tak se zrodil 3,5 metru dlouhý Renault 5, jehož sympatické linie navrhl designer Michel Boué. Pětka dostala samonosnou karoserii s jen dvěma bočními dveřmi, což bylo v zemi galského kohouta cosi nevídaného. Do té doby platilo, že i malý francouzský automobil (např. R 4, 2 CV nebo 204) musel mít čtvery boční dveře, vždyť zadními nastupo­valy a vystupovaly děti cestou do a ze školy. Však také zkušení obchodníci předpovídali tomuto pokusu nezdar. Vyklápěcí třetí dveře v zádi usnadňovaly přístup k zavazadlovému prostoru, jehož objem 270 litrů se dal složením zadního sedadla zvětšit na 580, respektive až 900 litrů (měřeno po strop).

Poprvé použité velkoplošné nárazníky z polyesteru bez újmy odolávaly nárazům do rychlosti 7 km/h. Dveře se obešly bez klik, otvíraly se tlačítky… Renault 5 první generace měl motor uložený podélně za přední nápravou, s rozvodovkou a čtyřstupňovou převodovkou směřující kupředu. Řadicí páka byla uprostřed u palubní desky. Všechna čtyři kola byla nezávisle zavěšena, přední na příčných ramenech a zadní na vlečených klikách, a odpružena zkrutnými tyčemi, vpředu podélnými a vzadu příčnými. Palivová nádrž, uložená vzadu, měla objem 41 l (později 38 l); náhradní kolo bylo vpředu, vpravo pod kapotou. Pětka ­debutovala v sezoně 1972 ve dvou základních provedeních. Levnější Renault 5 L měl pro domácí trh čtyřválec 782 cm³ o výkonu 34 k (25 kW)/5200 min^‑1; pro export motor 845 cm³, jenž dával 36 k (26,5 kW)/5000 min^‑1.

S oběma dosahoval rychlosti kolem 120 km/h a musel se spokojit s bubnovými brzdami na všech kolech. Dražší Renault 5 TL dostal motor 956 cm³ o výkonu 43 k (32 kW)/ 5500 min^‑1, s nímž uháněl rychlostí až 135 km/h a zasloužil si tedy přední kotou­čové brzdy. Od podzimu 1972 mohl mít TL za příplatek řadicí páku na podlaze. Novinkou jara 1974 byl model LS se čtyř­válcem 1289 cm³ o výkonu 64 k (47 kW)/ 6000 min^‑1, který dosahoval rychlosti 155 kilometrů za hodinu. O rok později jej nahradil 5 TS s tímtéž motorem, ale s lepší výbavou včetně sedadel s vysokým opěradlem přecházejícím v opěrku hlavy. Motor 1289 cm³ s výkonem sníženým na 58 k (43 kW) po­háněl pětky prodávané od podzimu 1975 v USA pod označením Le Car. V únoru 1976 debutoval 5 GTL s plastovými ochrannými pásy na bocích a úsporným motorem 1289 cm³ o výkonu 42 k (31 kW)/5000 min^‑1 s průměrnou spotřebou necelých 5 litrů benzinu na 100 kilometrů.

Na jaře 1976 se stal hitem sportovní Renault 5 Alpine se čtyřválcem 1397 cm³, naladěným na 93 k (68 kW)/ 6400 min^‑1, a pětistupňovou převodovkou. Rezerva se tentokrát přestěhovala dozadu. Na litých kolech jezdil R 5 Alpine přes 170 km/h a dočkal se řady soutěžních a závodních verzí. Od února 1978 se prodával Renault 5 Automatic s motorem 1289 cm3 o výkonu 55 k (40,5 kW) a třístupňovou samočinnou převodovkou. V červenci 1979 přišel na trh Renault 5 v pětidveřovém provedení, jehož boční dveře už měly kliky. V roce 1980 dosáhla produkce R 5 rekordní výše 696 tisíc kusů, včetně 30 tisíc dvoumístných užitkových vozů R 5 Société. Do modelového roku 1981 vstoupily modernizované modely 5 TL a GTL s motorem 1108 cm³ o výkonu 45 k (33 kW)/4400 min^‑1, spojeným u TL se čtyřstupňovou a u GTL s pěti­stupňovou převodovkou. Od jara 1981 poháněl vozy s třístupňovým automatem čtyř­válec 1397 cm³, naladěný na 58 k (43 kW)/ 5000 min^‑1; tentýž motor o výkonu 63 k (46 kW)/5250 min^‑1 se montoval do R 5 TS a TX s pětistupňovou manuální převodovkou.

Na podzim 1981 debutoval R 5 Alpine Turbo, jehož přední kola poháněl přeplňovaný motor 1397 cm³ o výkonu 110 k (81 kW)/ 6000 min^‑1, s nímž jezdil přes 185 km/h. V září 1984 byl představen Renault 5 druhé generace s napříč uloženým motorem a zcela novým podvozkem i karoserií; původní pětky se však vyráběly v omezeném množství dál pod označením R 5 Lauréate. Poslední z 5,3 milionu vozů první generace opustily výrobní linku až v létě 1986. Vedle Francie se pětky do roku 1984 vyráběly také v Belgii (793 tisíc vozů) a ve Španělsku (983 tisíc). Montáž R 5 probíhala i v deseti dalších zemích, od Jižní Afriky přes Írán a Thajsko až po Malajsii.

Španělskou specialitou z let 1974 – 1980 byl navíc Renault 7 (respektive Siete), 3,9 metru dlouhý čtyřdveřový sedan s roz­vorem delším o 90 mm a stupňovitou zádí, odvo­zený z R 5 a opatřený klasickými chromovanými náraz­níky. Sedmiček vzniklo téměř 145 tisíc. Do Československa bylo v letech 1975 až 1980 dovezeno přes 1400 vozů R 5, v drtivé většině v provedení TL s motorem 956 cm³. Jen čtvrtinu z nich (344) prodala za československé koruny Mototechna, většinu (296) v roce 1975 a poslední tři až v roce 1981. Tři čtvrtiny dovezených pětek prodal za tzv. bony podnik zahraničního obchodu Tuzex, jenž také v roce 1981 převzal posledních 96 ze 100 vozů Renault 5 TL, dovezených o rok dříve pro Mototechnu.

Převzato z časopisu

Fotogalerie