RENAULT 120 LET – Oslava za volantem

Francouzská značka Renault patří k pionýrům automobilového průmyslu, protože první model nesoucí jméno zakladatele brázdil pařížské ulice už v roce 1898. Od té doby značka prožila již tři výrazné etapy.

Oslavy výročí značky Renault nejsou tak opulentní, jak bychom možná čekali, ale o to jsou příjemnější. Skupina vybraných novinářů si totiž historické jubileum připomíná nejlepším možným způsobem – jízdou v klasických modelech značky v malebném prostředí francouzského venkova. Před malým hotýlkem severně od Paříže s výhledem na koryto mocné řeky Seiny to od rána voní benzinem. Náš program je jasný – budeme se střídat za volanty klasických modelů Renault a vstřebávat atmosféru doby jejich vzniku. Postupně zkoušíme čím dál starší modely od kultovního Renaultu 5 až po neuvěřitelně pohodlný Renault 16, až se dostáváme k tomu nejzajímavějšímu, co ve sbírkách muzejních vozů je – Renaultu Vivastella z roku 1933. Historie tohoto středně velkého šestiválce se začala psát v roce 1931, kdy byl při pařížském autosalonu představen po boku menších čtyřválců (Monaquatre, Primaquatre a Vivaquatre) a velkých osmiválcových modelů (Nervastella a Reinastella). Šestiválcová Vivastella, poháněná řadovým motorem o objemu 3,2 litru s výkonem 60 koní, byla tehdy považována za vrcholný masově vyráběný model – samozřejmě pro lepší klientelu.

Byla uzpůsobena k převozu pěti až sedmi lidí, přičemž zejména ti, kteří cestovali vzadu, si užívali vskutku skvělý komfort. Pozice za volantem není sice příliš pohodlná, ale snadno se sžíváme nejen s třístupňovou převodovkou (se synchronizací na druhém a třetím stupni), ale i s velkým volantem a náročnými brzdami, vyžadujícími více síly, než jsme dnes zvyklí. Vivastella sebevědomě ukrajuje metry hladkého asfaltu. Po několika kilometrech si zvykáme na to, že vůz skoro nikdy nejede rovně a řízení vyžaduje neustálé korekce, bereme to jako součást jízdních vlastností. Vivastella se se svým bohatým chromovým zdobením a komfortním interiérem stala symbolem společenského úspěchu buržoazie první poloviny 30. let. Právě za volantem tohoto krásného vozu přijíždíme do areálu továrny Flins, kde mimo jiné vznikají nové modely Clio či elektrický Zoe. Právě zde se nachází renovační dílna Renault Classic, v níž skupina šťastných mužů a žen pečuje o historii značky. Renault má skutečně obsáhlé sbírky automobilů a k neuvěření je fakt, že téměř všechna vozidla (kromě čerstvých renovačních projektů) jsou pojízdná. V renovační dílně prochází servisem řada různých modelů – od replik prvního Type A (napočítali jsme jich nejméně pět) přes závodní modely Alpine až po monoposty formule 1, a dokonce i jeden malý tank. Procházíme halou, do níž se běžný smrtelník nedostane, a užíváme si jednotlivé závodní stroje, z nichž mnohé za sebou mají skutečné sportovní úspěchy. Mezitím máme k dispozici několik dalších automobilů, se kterými se můžeme provézt – mezi jinými i klasický vůz taxi z 10. let (Type AG1 FL Taxi) či velký autobus Renault, jenž nás následně převáží k dalšímu bodu programu. Tím je prohlídka výjimečné expozice vzniklé k výročí 120 let značky, která je společně s obědem připravena ve speciálních prostorách továrního komplexu ve Flins. Tehdy konečně přichází čas, kdy se dozvídáme něco víc o slavné historii značky.

Slovo si bere Jean-Luis Loubet, historik a odborník na francouzský automobilový průmysl, a my se na dvě hodiny noříme do příběhu odkrývajícího informace o značce Renault z let dávno minulých. Příběh začíná samozřejmě u zakladatele, v tomto případě spíše vizionáře než inženýra Louise Renaulta (1877 – 1944). Jeho fascinace automobily se projevila již v útlém věku a příběh slavné značky začal velmi nevinně – na malém zadním dvorku rodinného sídla, kde si Louis v roce 1898 postavil svůj první automobil na základě De Dionovy čtyřkolky. Poháněl jej dvoudobý motor, ale převodovku si Louis vymyslel sám. Hned 24. prosince 1898 svůj nový automobil úspěšně představil skupině přátel, protože díky převodovce dokázal vyjet svah ulice Lepic na Montmartre – na Štědrý den roku 1898. A to byl v té době výkon! Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat a Louis obdržel 12 závazných objednávek na svůj vůz, který pojmenoval Type A. Jelikož Louis správně předpokládal komerční úspěch a evidentně byl podnikavý, spojil se se svými bratry Marcelem (1872 – 1903) a Fernandem (1865 – 1909) a 25. února 1899 založil společnost Société Renault Frères. Tím se dostáváme do první fáze života značky Renault. Louis byl velmi podnikavý a brzy začal svá vozidla (již i karosovaná) stavět v zahradní kůlně. Jelikož jeho vozy, jejichž jednotlivé evoluce byly značeny po sobě jdoucími písmeny abecedy, měly mezi smetánkou z okolí úspěch a dobře fungovaly, brzy začal kupovat okolní pozemky a rozšiřoval své zázemí. Ať už zmíníme Renault AG1 Taxi, s nímž Louis vyhrál tendr na taxi vozy pro celou Paříž, nebo vrcholný model 40 CV s řadovým šestiválcem o objemu 9 litrů, jenž byl symbolem síly 20. let, Renault během „belle epoque“ zažíval skvělé časy.

Právě ve 20. letech se ale společnost změnila a tomu se musel přizpůsobit i majitel a zakladatel firmy Renault. Zatímco do té doby vyráběl luxusní modely mířící na zámožnou klientelu, s přicházející recesí musel do nabídky zahrnout i menší, méně okázalé vozy. Jen díky tomu se mu podařilo přežít krizi přelomu 20. a 30. let a pokračovat ve své činnosti i v následující dekádě, zakončené druhou světovou válkou. Po ní nastala druhá životní fáze značky Renault – roku 1945 (již po smrti zakladatele) byla společnost znárodněna a až do roku 1995 spadala pod francouzský stát. Pryč byla někdejší sláva luxusních modelů pro pařížskou buržoazii, v nové době bylo nutné vyrábět odlišné vozy – menší, levnější, ekonomicky efektivnější. Jedním z těch zásadních byl masově vyráběný Renault 4 CV, dobře známý i z našich silnic. Proč se u něho konstruktéři rozhodli využít řešení s motorem vzadu? Důvod byl prostý a logický – bylo to nejlevnější. Renault 4 CV se stal komerčně natolik úspěšným, že v nejlepších letech vznikalo dokonce 1000 kusů denně! Kromě Francie se skvěle prodával i v Německu, ale třeba i v zemích Jižní Ameriky. Pro Renault byl spásným modelem a jistým předělem a značku definitivně posunul do nové éry. Ve druhé polovině 50. let na něj v segmentu běžných vozů navázal výrazně modernizovaný Dauphine, opět s motorem vzadu. Na začátku 60. let přišel další zásadní model – Renault 4. Ten měl za úkol zaujmout lidi, kteří se tehdy houfně stěhovali z měst do příměstských oblastí a potřebovali nenáročný automobil, v němž mohou pohodlně cestovat muži i ženy a bude zároveň prostornější než předcházející typy. I proto se přešlo na motor vpředu a pohon předních kol – v zadní části vozu vznikl prostor pro zavazadla (tedy spíše nákupy a věci běžných rodinných potřeb), vůz vynikal líbivým tvarem a brzy si získal přezdívku „blue jeans“, což znamenalo, že se hodil pro všechny příležitosti. Netřeba dodávat, že se mu obchodně skutečně dařilo. Proto se nelze divit, že po jeho boku vznikl i větší Renault 16, vynikající prostorem, komfortem interiéru i podvozku a nenuceným, elegantním stylem.

Renault s ním opět ukázal, že se dobře trefuje do vkusu zákazníků (tentokrát trochu lépe situovaných) a dokáže jim nabídnout přesně to, co potřebují. I Renault 16 si získal status zásadního modelu značky se silnou image. Se začátkem 70. let přišel vrchol celé řady skryté pod sloganem Cars for life. Renault představil geniálně promyšlený Renault 5, se kterým doslova udělal díru do světa. Elegantní malý hatchback pro mladé lidi vynikal nejen zmíněnými tvary, ale i velmi promyšlenou, jemně stylizovanou karoserií s minimem ostrých hran, zahalenou do výrazných pastelových barev, jak bylo v 70. letech zvykem. Opět se jednalo o vůz, jenž zcela boural hranice mezi pohlavími – kupovali si ho muži i ženy. Zaujme například i chytře vyřešeným dvouprostorovým interiérem: věděli jste například, že objem jeho zavazadlového prostoru je stejný jako objem nákupního košíku? Z 80. let pochází hlavně jeden zásadní model značky – první evropský zástupce třídy MPV, Renault Espace. Velkoprostorový vůz typicky hranatých tvarů, jenž v nabídce automobilky figuruje až do současnosti, byl ve své době přelomový zejména ergonomií a variabilitou interiéru. Ideální rodinný vůz přitom nevymysleli v Renaultu, ale s původní ideou přišla značka Matra. Společně se silným výrobcem tehdy společnosti přivedly na svět ikonický model, jenž opět dokázal, jak Renault umí vyslyšet požadavky svých zákazníků a jak dobře je zná. V roce 1995 se Renault vymanil z područí státu, o rok později byl privatizován. 27. března 1999 došlo ke spojení s japonským Nissanem a stvoření aliance přetrvávající do současnosti. Zároveň s tím toho samého roku Renault koupil většinový podíl ve značce Dacia. Renault se během 120 let posunul od nadšence, který ručně stavěl automobily pro radost, ve společnost s výrobními závody po celém světě, zaměstnávajícími přes 120 000 lidí. Přejme mu, aby dalších 120 let jeho existence bylo podobně pestrých jako v případě těch prvních. 

Speciální výstava pro 120 let značky

Málokdo ví, že Renault Classic o dědictví značky dbá skutečně svědomitě. Své o tom vypovídá fakt, že v současné době automobilka vlastní sbírku více než 750 klasických automobilů ze všech období své historie. Za tímto skutečně působivým číslem se skrývají tisíce hodin práce nejen na vozidlech samotných, ale i v nejrůznějších archivech. Centrum historie značky Renault se nachází ve Flins (severně od Paříže), kde je nejen renovační dílna Renault Classic Workshop, ale v době oslav výročí se zde nacházela i speciální výstava, která vybranými modely reprezentovala jednotlivá období dlouhé historie značky. Renault na ní představil vše od prvních pokusů přes zajímavosti typu šestikolového modelu MH až po závodní stroje ze 70. a 80. let. Je příjemné vědět, že tradiční evropská značka o svou historii dbá a sdílí ji s ostatními – to je totiž ten nejlepší možný způsob oslavy dlouhého věku.

Převzato z časopisu

Fotogalerie