PORTUGALSKÉ AUTOMOBILOVÉ ZNAČKY – VYROBENO V PORTUGALSKU

Portugalský automobilový průmysl je velkou neznámou, domácí značky ignorují i největší podrobné zahraniční automobilové encyklopedie. Dnes poodhrneme oponu.

Samozřejmě, Portugalsko dávno zaznamenalo nepříliš významné pokusy vyrábět automobily. Situace se dramaticky změnila počátkem 60. let, kdy vláda, sužovaná ekonomickou krizí po Koloniální válce, prudce zvýšila cla na dovoz automobilů. Aby donutila zahraniční výrobce k portugalské produkci, vypsala 22 montážních licencí. Výborně si vedl Citroën Lusitania S.A., založený roku 1962. Roku 1979 se změnily celní předpisy, stanovily pevné kvóty pro dovoz vozidel. Automobilky reagovaly tím, že importovaly rozložená vozidla (CKD) a na místě je montovaly, lakovaly a kompletovaly. V tomto, později v jiných organizačních uskupeních, vyráběl závod Citroën v Mangualde 2CV a Méhari, které se zde nakonec udržely nejdéle v Evropě. A také Citroëny DS, AX, CX, Saxo, Typ H a Peugeoty až po Berlingo/

/Partner. Určité limitované modely 2CV, Dyane, Méhari, GS/GSA, BX, Visa a hlavně větší terénní FAF se rodily výhradně v Portugalsku. Továrna kromě toho montovala automobily značek Renault, Fiat, Ford a Opel. Podnik MOVAUTO vlastnil v Setúbalu 35 km od Lisabonu haly, kde montovali vozy Alfa Romeo, Honda, Nissan, Peugeot a Mercedes-Benz. Nissan Sado debutoval v Japonsku roku 1977 jako Datsun 1200 AX a BTV (čtyřválec A12 1171 cm³). GM počátkem 70. let montoval jednoduchý „BTV“ (= Basic Transportation Vehicle) s primitivní karoserií na šasi s nízkokompresním motorem Bedford/Vauxhall HA 1256 cm³ (37 k). V Portugalsku se jmenoval Amigo. Strojírenský podnik Salvador Caetano vyráběl Toyoty. Zejména generace J7 Land Cruiser se výrazně lišila od japonského vzoru. Dnes zde oblékají autobusová šasi různých značek. Počátkem 80. let, kdy se otevřel trh ES a země vstoupila do EU, tyto anomálie přestaly. Pokračovala montáž některých typů, například Seatu (Alhambra) nebo VW (Eos, Scirocco).

Lisabonská Sociedade Electro-Mecánica de Automóveis koupila licenci rumunského off-roadu ARO 24, jejž (s motory Daihatsu) prodávali pod značkou Portaro. Vystavovali jej v Ženevě 1978. Lisabonská Uniño Metalo Mecánica, LDA si zase roku 1978 od Francouzů pořídila licenci 1. generace off-roadu Cournil. UMM splňoval standardy NATO, část výroby odebírala armáda. UMM vystavoval na významných autosalonech a závodil v Dakaru. Obě značky dřevních off-roadů pohřbil mohutný technický pokrok moderní japonské, evropské a americké konkurence. Ani výše uvedené automobily ale portugalští patrioti jaksi nepovažují za vlastní.

Metalurgická společnost ALBA, založená roku 1921, se díky iniciativě syna zakladatele, Antónia Augusta Martinse Pereira, pustila do stavby sportovních vozů. V letech 1952 až 61 stavěli nejen karoserie, ale také, jako úplně jediný domácí malovýrobce, i motory. Ty první vycházely z francouzských čtyřválců Fiat/Simca 1089 cm³. V letech 1951/52 závodily na domácích okruzích ve třídě 1100 cm³, od roku 1954 bojovaly ve třídě 1100–1500 cm³. K tomu produkovali motory o objemu 1325 a 1360 cm³ s využitím bloku Peugeot. Slavili úspěchy. Potom vzali starou šestiválcovou pohonnou jednotku Alfa Romeo 6C 1750, u níž objem snížili na 1,5 litru. V letech 1955 a 1956 byly tyto vozy štikami domácích okruhů, záhy ale již nestačily na konkurenci. Počátkem 50. let se narodily rovněž další značky velmi populárních sportovních vozů jako FAP, MG Canelas, Marlei, DM, OLDA nebo IPA, ideově podobné Albě, ale jen s jedním dvěma vozy (navázaly na podobné počiny Felcom a Edfor ze 30. let). 

Kolem roku 2007 začali v Maia, průmyslovém předměstí Porta, se stavbou moderního supersportu. Jejich cílem bylo vyrobit 200 až 300 automobilů v ceně 200 až 300 tisíc euro za kus. Na projektu se podílelo několik kanceláří, včetně inovačních center CEIIA a Auto Museu. Postavili několik maket. Jediné funkční kupé Vinci GT (mechanika V8 Corvette C5), vystavené na domácím autosalonu firmou Exponor, nenašlo za 100 000 euro kupce. Testovali je v roce 2007 na okruhu Boavista. Vinci se, ve spolupráci s místním výrobcem obrněných vozidel Bravia, údajně snaží o terénní Vinci TT (Vinci Todo-o-Terreno). 

Konstruktér Joao Monteiro de Conceição způsobil na Národním průmyslovém veletrhu roku 1958 rozruch a očekávání politiků i veřejnosti úhledným vozíkem IPA 300 s komponenty malého britského rozvážkového automobilu Astra, poháněného španělským dvoudobým dvouválcem 0,3 litru (15 k) British Anzani s třístupňovým řazením. V letech 1975 – 78 vznikla idea -domácího mikrovozu „Projecto Ximba“. V letech 1979 až 1982 prožil druhou fázi. Na ni navázala v období let 1982 – 1984 výroba asi 500 kusů drobných Sado 550 s dvouválcem Daihatsu 547 cm³ (28 k, 120 km/h, čtyřstupňové řazení) a karoserií tudor nebo furgon. Stavělo je sdružení obchodních a průmyslových firem. V Portugalsku si hodně slibovali od vojenského nákladního vozu Gazela s americkým motorem GM, postaveného nakonec v jediném prototypu. Koloniální války (1961 až 1974) mezitím skončily, o výrobu -náklaďáku nebyl zájem.

Převzato z časopisu

Fotogalerie